inzerce
Souvislosti:
Diskuse o energetické bezpečnosti EU se rozběhly poté, co v lednu 2006 a znovu pak v lednu 2007 ruský plynárenský gigant Gazprom uzavřel kohoutky na plynovodech vedoucích na Ukrajinu, do Moldávie a Běloruska a tím ohrozil i spotřebu plynu v některých členských zemích Evropské unie.
Evropa se v důsledku toho ponořila do diskusí o potřebě solidarity mezi členskými zeměmi v případě podobných výpadků, nutnosti posílení diverzifikace zdrojů energií a společného vyjednávání s ruskou stranou. Snahy EU přimět Rusko k podpisu Energetické charty však dlouhodobě vyznívaly naprázdno a nakonec byly zablokovány Polskem, které vetovalo jednání poté, co Rusko uvalilo zákaz na dovoz polského masa.
Jednotu evropského přístupu navíc narušují dvoustranná jednání některých členských zemí s Ruskem, jako je například otázka chystaného plynovodu Nord Stream vedoucího po dně baltského moře z Ruska do Německa míjejícího přitom Polsko a Pobaltské země.
Témata a stanoviska:
V úvodním vystoupení připomněl William F.Martin, bývalý poradce amerického prezidenta Ronalda Reagana pro energetiku, povahu minulých a současné „energetické hry“ mezi světovými mocnostmi. Připomněl, že Spojené státy ztratily 11. září 2001 důvěru významného spojence na Blízkém východě, Saudskou Arábii, a tím i schopnost ovlivňovat světové ceny ropy.
Kjótský protokol i současná politika Evropské unie na odvrácení klimatických změn je podle Martina bezpředmětná, pokud se ke snižování emisí skleníkových plynů nepřidají také asijské země, zejména Čína, a pouze ohrozí konkurenceschopnost signatářských zemí s relativně malým důsledkem pro globální oteplování. Rusko, říká Martin, podporuje snižování emisí skleníkových plynů pouze díky vidině velkých exportů zemního plynu (jehož je největším světovým vlastníkem).
Podobu současné energetické hry tvoří dále mocenské zájmy Ruska v severních mořích, na jejichž dně se podle odhadů nalézá zhruba čtvrtina světových zásob ropy a zásoby zemního plynu mohou být ještě větší. Martin však připomněl, že Rusko je v této otázce závislé na spolupráci se západními zeměmi, jelikož nemá k dispozici dostupné technologie pro těžbu v těchto oblastech.
Energetická politika a východní sousedé EU
Grzegorz Gromadzki, ředitel programu mezinárodní spolupráce z polské Stefan Bathory Foundation, představil studii pozice východních sousedů EU – Ukrajiny, Běloruska a Moldávie – v energetické hře mezi EU a Ruskem. Evropská energetická politika bude podle studie zásadním způsobem záviset na tom, jakým způsobem tyto tranzitní země vyřeší svůj vztah s Ruskem. Je proto nezbytné, aby EU těmto zemím věnovala vyšší pozornost, než tomu bylo dosud v rámci Evropské politiky sousedství (ENP).
Studie zdůrazňuje ekonomickou i politickou závislost tranzitních zemí na dodávkách surovin z Ruska. Hospodářské změny podle autorů nelze očekávat dokud nedojde ke změnám v energetickém sektoru. Problémem je přitom vysoká míra korupce, netransparentnost sektoru a preferenční cenový režim, které Rusko svým sousedům poskytuje.
Evropská unie má ve vztahu k Rusku tři možnosti, říká studie: přijmout ekonomickou (ale i politickou) dominanci Ruska v tranzitních zemích, pokusit se s ním a tranzitními zeměmi dohodnout na společné správě tranzitní infrastruktury nebo se pokusit tranzitní země zahrnout do společné energetické politiky a společného energetického trhu. Poslední varianta by s sebou nesla nepochybně řadu potíží (zejména nutnost politických reforem a konflikt s Ruskem), avšak podle autorů studie by zároveň pomohla Evropě vytvořit skutečnou společnou energetickou politiku.
Stepan Grigoryan z arménského Analytického centra pro globalizaci a regionální spolupráci uvedl, že energetické vztahy jeho země s Ruskem jsou poznamenány především netransparentní cenovou politikou vylučující jakoukoliv středně a dlouhodobou kalkulaci a upozornil na vysokou míru závislosti země na Rusku – většina arménských elektráren vlastní Rusové a rovněž drtivá většina zemního plynu proudí z Ruska.
Také podle Anny Chukhay z ukrajinského Institutu pro ekonomický výzkum a politické poradenství je nejzásadnějším problémem zpolitizovaná tvorba cen zemního plynu. Zvláštní dohody sice Ukrajině zajišťují nižší ceny zemního plynu oproti EU, ovšem na druhou stranu vytvářejí silnou politickou závislost na Rusku. Odvětví tak přitahuje korupci a nízké ceny představují implicitní dotace ukrajinskému průmyslu a nevytvářejí tlak na posilování vlastní těžby na území Ukrajiny ani na jeho efektivnější využívání.
Země Visegrádu – užší spolupráce?
András Deák z maďarského Institutu pro mezinárodní otázky připomněl 100% závislost své země na dodávkách zemního plynu z Ruska, který do země navíc teče jediným plynovodem vedoucím přes území Ukrajiny. Deák vyjádřil obavy z růstu cen ropy a zemního plynu v blízké budoucnosti. Důvodem nárůstu podle něj bude nízká míra investic do infrastruktury v Rusku či zhoršení jistoty dodávek díky ruské politice v tranzitních zemích. Maďarsko podle něj proto podporuje společnou evropskou energetickou politiku, avšak na druhé straně je k její realizaci v nejbližší době skeptický. Poukázal přitom na nedávné zhoršení vztahů Evropy a Ruska. Za východisko proto považuje energetickou spolupráci zemí v rámci Visegrádské čtyřky.
Evropa by se podle Deáka měla soustředit na výstavbu nových záložních kapacit, vyšší diverzifikaci dodávek energií (např. vyšší dovoz ropy ze středního východu) a usilovat o dohodu s Ruskem.
Rafal Miland, zástupce ředitele odboru pro ropu a zemní plyn na polském ministerstvu hospodářství, připomněl společnou historii všech visegrádských zemí spojenou s dědictvím závislosti na dodávkách surovin. Miland je přesvědčen o potřebě evropského regulačního rámce, který by přinesl posílení jistoty v oblasti energetiky. Zdůraznil ovšem význam spolupráce v rámci V4, která by se podle něj měla stát nástrojem pro prosazování společných zájmů středoevropských zemí v oblasti energetiky.
Miland se zmínil také o postoji Polska ke snižování emisí a závazných cílech pro rok 2020 odsouhlasených na březnové Evropské radě: „Nepotřebujeme ideologii, ale kalkulace“, uvedl.
Ondřej Liška, poslanec Strany zelených a předseda Výboru pro evropské záležitosti, upozornil, že stávající záložní kapacity nabízejí pouze krátkodobé řešení a je proto třeba posílit politický vliv v zemích, odkud do Evropy suroviny proudí. K tomu je ale zapotřebí koalicí – jak v rámci Evropské unie, tak i dalších organizací, například NATO.
V oblasti klimatických změn nabídl Liška příklad negativní „spolupráce“ zemí V4, které podaly letos žalobu proti Evropské komisi za přidělení nižšího objemu emisních povolenek. Liška se domnívá, že za postojem České republiky stojí spíše snaha ministra průmyslu a obchodu Martina Římana zpochybnit celý systém obchodování s emisemi a narušit tak vytváření společné energetické politiky v rámci EU. To je však přesně to, co potřebujeme, dodal.
V zájmu ČR je rovněž posilování investic do obnovitelných zdrojů – nezachrání nás, ale přispějí k diverzifikaci. Jaderná energie je důležitým mostem k čistým energiím, ale nejedná se o „obnovitelný zdroj“, uvedl Liška.
Evropská unie musí hrát ve světové energetické silnou roli. Pokud tomu tak nebude, půjde pořád jen o akademickou debatu, varoval poslanec.
