inzerce
Souvislosti:
Zprávu s názvem „Studie možností úspor energie v českém průmyslu“ zpracovala na žádost ekologických sdružení společnost EkoWATT. Dokument uvádí, že i přesto, že od poloviny 90. let dochází ke zlepšování energetické náročnosti českého průmyslu, zůstává v absolutním vyjádření stále na trojnásobných hodnotách oproti starým členským zemím EU. Hůře jsou na tom z nových členských zemí pouze Bulharsko, Rumunsko a Slovensko.
Témata:
Potenciál pro zvyšování úspor zde je
Podle studie není na vině pouze struktura české ekonomiky s vysokým podílem průmyslu oproti vyspělejšín ekonomikám. I po přepočtu na srovnatelnou strukturu průmyslu a kupní síly je energetická náročnost ČR oproti zemím EU-15 zhruba 1,5 násobně vyšší.
Nejvíce energie a paliv přitom podle studie spotřebovává výroba kovů včetně hutního zpracování, chemický průmysl, výroba minerálních produktů (stavební hmoty, apod.), strojírenství a elektrotechnika, potravinářství a papírenský průmysl. Tato odvětví v souhrnu stojí za 95% konečné spotřeby energií v průmyslu.
Podle studie může průmysl dosáhnout úspor v rozsahu až 23% konečné spotřeby energie. Jde ovšem o „technický potenciál“, pokud se zohlední návratnost investic do zvyšování úspor, může uvedený potenciál úspor klesnout více než o polovinu. Největší potenciál úspor mají podle studie „organizační opatření ve výrobě a důsledný energetický management a dále energeticky úsporná opatření v oblasti decentralizované výroby a distribuce tepla a chladu, klimatizace a vytápění“.
Česká republika přijala v roce 2006 v souladu s evropskou směrnicí o energetické účinnosti Akční plán energetické účinnosti na roky 2008-2016, který počítá s tím, že průmysl dosáhne až 25% veškerých úspor v celé ekonomice. To je podle studie velmi ambiciózní plán. Pokud by podobný trend pokračoval, do roku 2025 by rozsah úsporných opatření překonal rozsah opatření s ekonomickou návratností.
Studie konstatuje, že přestože se počítá se zaváděním motivujících opatření, má-li být takový cíl splněn, bude „pravděpodobně nutné vynaložit nezanedbatelné úsilí a přijmout další dostatečná motivující opatření“.
Možné scénáře
Studie nabízí několik možností, jak lze průmysl přimět k zvyšování energetických úspor. První z nich je vytvoření legislativních změn, které by motivovaly firmy k úsporám. Jednalo by se například o zákaz motivace projektantů provizemi od společností jejichž řešení projektant využije bez ohledu na jeho ekologickou náročnost. Studie ovšem připouští, že podobná opatření zřejmě narazí na silný odpor samotnýách podniků.
Druhou možností jsou daňové úlevy a různá zvýhodnění opatření na straně energetických úspor. Studie však upozorňuje, že při současných snahách o o maximální zjednodušení daňových zákonů je otázkou, jaká je šance na úspěch v oblasti opatření, která zavádějí principielní nerovnosti do tržního prostředí“.
Za „nejvyváženější a nejsystémovější“ studie označuje variantu, která využije daňových nástrojů „založených na principu postihu za využívání životního prostředí“, tak, jak s tím počítá ekologická daňová reforma.
Zřejmě „nejúčinnější“, byť „značně dlouhodobou“ strategií je podle studie působení na obecné povědomí o energetických úsporách, tj. vzdělávání a zlepšování přístupu k informacím.
Stanoviska:
Podle Jana Rovenského z Greenpeace je česká ekonomika je energeticky mimořádně náročná. „Zdaleka ne všechno lze svádět na fakt, že máme více průmyslu než ostatní evropské země. Dnes zveřejněná studie ukázala, že i v českém průmyslu lze ušetřit téměř stejně energie, jako je současná roční spotřeba některých menších evropských zemí. A to vše s technologiemi, které jsou ekonomicky dostupné již dnes. Stačí manažerská a politická vůle a ochota investovat do projektů s víceletou návratností,“ uvedl Rovenský.
Výsledky studie podle Martina Mikesky z Hnutí DUHA ukazují, že „již se současnými technologiemi lze energetickou efektivnost průmyslu vylepšit o čtvrtinu.“
„Velké debaty o rozšiřování uhelných dolů nebo nových atomových reaktorech vedle toho vypadají skoro jako poznámka pod čarou. Vysoká energetická náročnost je závaží, které česká ekonomika táhne za sebou. Zvyšuje nejen znečištění a dovoz paliv z ciziny, ale i náklady – a tak poškozuje konkurenceschopnost. Řada opatření má dobu návratnosti několik let, takže se podnikům rychle vyplatí. Vláda musí o problému přestat jen mluvit a raději pomoci novou legislativou, daňovými reformami a podobně“, dodal Mikeska.
