inzerce
Souvislosti:
Technologie zachycování a ukládání emisí (CCS) známá i pod názvem sekvestrace uhlíku je proces, při němž je oxid uhličitý oddělován od plynů vznikajících při výrobě elektřiny z fosilních paliv. Plyn se po oddělení stlačí a přepraví na místo uložení. Tímto místem mohou být geologické formace jako jsou ložiska plynu a ropy či skalní podloží na dně oceánů.
Technologie CCS je sice dostupná, ale jejímu širšímu komerčnímu využití prozatím brání vysoké náklady. Díky tomu se očekává, že se technologie rozšíří až kolem roku 2020 nebo dokonce 2030.
Komise je ale přesvědčená, že CCS musí tvořit nepostradatelnou součást úsilí Evropské unie na snižování emisí CO2. 23. ledna Evropská komise proto v rámci svého energetického balíčku představila několik sdělení, které se technologie CCS týkají. Jde o:
- Předběžný návrh směrnice o právním rámci pro CCS (evropská legislativa dosud nepovolovala využití této technologie)
- Sdělení o ukázkových projektech CCS
- Aktualizovaná pravidla pro poskytování státní pomoci, která připravují půdu pro udílení státní podpory projektům CCS
- Předběžná analýza dopadů technologie CCS.
Témata:
Podpora CCS
Cílem návrhu Komise z 23. ledna je podpořit CCS odstraněním řady významných překážek, které v minulosti bránily jejímu rozvoji.
V první řadě byla upravena pravidla pro poskytování státní pomoci tak, aby bylo v budoucnu možné podpořit projekty CCS. Přestože sama Komise tvrdí, že je dosud příliš brzy na vytváření specifických pravidel pro udílení státní pomoci pro technologii CCS, v aktualizovaných pravidlech pro poskytování státní pomoci, které by měly vstoupit v platnost v polovině února se píše, že Brusel „zaujme obecně kladný postoj vůči státní pomoci“ pro projekty CCS.
Za druhé, oxid uhličitý, který bude zachycen a uskladněn, bude v rámci schématu obchodování s povolenkami označen jako „neemitovaný“. Takové opatření řada firem považuje za zásadní pro obhájení investic do CCS.
Předběžný návrh dále stanovuje, že by existující evropská pravidla pro znečišťování z rozsáhlých průmyslových zařízení měla být upravena tak, aby „veškeré provozy v nichž dochází ke spalování a u nichž bylo stavební povolení nebo souhlas k provozu udělen poté, co směrnice o CCS vstoupila v platnost, měly dostatek prostoru k vybudování zařízení potřebných k zachycování a stlačování CO2“.
CCS je rovněž jednou ze šesti technologií, které Komise upřednostňuje ve svém Plánu pro strategické energetické technologie (Plán SET).
Výpočet emisí oxidu uhličitého
Nejspornějším bodem je, zda je technologie CCS nákladově efektivním opatřením ke snižování emisí oxidu uhličitého nebo nikoliv. Komise připouští, že se CCS rozšíří pouze ve chvíli, kdy náklady na zachycení a uskladnění tuny oxidu uhličitého, který díky CCS nebude emitován, budou nižší než cena emise.
Výzkumná organizace McKinsey Global Institue (MGI) odhaduje, že po roce 2020 bude 85% nových tepelných elektráren vybaveno technologií CCS, což povede k poklesu emisí při nákladech neemitovaného oxidu uhličitého v rozmezí 20 a 30 eur za tunu. Podle tohoto scénáře by do roku 2030 mohla CCS v globálním měřítku ušetřit až 3,1 gigatun emisí CO2.
V současné době se cena oxidu uhličitého v rámci evropského schématu pro obchodování s povolenkami pohybuje kolem 25 eur za tunu, ale očekává se její růst. Zdá se tedy, že by se CCS mohla v budoucnu stát nákladově efektivním řešením.
Ve své analýze dopadů Komise odhaduje, že do roku 2030 se může technologie CCS podílet na požadovaném poklesu emisí CO2 až z 15%, tj. v objemu až 160 milionů tun.
Zvyšování energetické účinnosti
Zvýšení energetické účinnosti v případě budov a dopravního odvětví, kdy se kvůli energetickým úsporám nerealizují žádné čisté náklady, by mohlo vést k ročnímu poklesu emisí CO2 v objemu téměř sedmi gigatun, říká zpráva MGI. To by bylo ovšem mnohem více než říkají i nejoptimističtější projekce pro daleko nákladnější technologii CCS.
Zvýšení energetické účinnosti u budov a v dopravě s sebou ale přináší regulaci velkého množství malých emitentů a koordinaci řady rozmanitých národních standardů a praktik – z politického hlediska jde tedy o mnohem náročnější úkol, než v případě omezování emisí z velkých energetických zařízení.
Snahy evropských zákonodárců zpřísnit pravidla pro účinnost u osobních vozidel se například setkaly se zatvrzelým odporem ze strany výrobců automobilů.
Snahy členských států při zvyšování energetické účinnosti zůstávají smíšené – implementace evropské legislativy na zvyšování energetické účinnosti budov je vleklá, ačkoliv podle nejnovější zprávy dobrovolné sítě evropských energetických agentur EnR v poslední době došlo k mírným zlepšením.
Stanoviska:
Evropská komise tvrdí, že CCS je klíčová z hlediska významu a rozsahu využívání fosilních paliv napříč EU. „Musíme být v nadcházejících desetiletích schopni i nadále využívat fosilních paliv jako klíčového zdroje energie. Riskujeme tím ale růst světových emisí. Musíme proto z CCS vytvořit normu pro nové elektrárny a do roku 2015 vybudovat 12 ukázkových elektráren. Bude k tomu opět zapotřebí značných investic a to jak z veřejných tak soukromých zdrojů,“ uvedl předseda Evropské komise José Manuel Barroso ve svém projevu 21. ledna.
Velká Británie přivítala aktualizaci pravidel pro poskytování státní pomoci, neboť bude patrně jedním z prvních členských států, které požádají o povolení k udělení státní pomoci pro zařízení využívající CCS. To má být podle plánu v provozu do roku 2014.
Sdružení evropských elektrárenských firem Eurelectric na plány reagovalo kladně s tím, že „v dlouhém období musí emisní stropy a obchodování prostřednictvím evropského obchodovacího schématu motivovat k využívání technologie CCS, jež se musí stát konkurenceschopnou i bez dotací“.
Evropská konfederace papírenských podniků CEPI, pochybuje, zda je nutné od firem požadovat, aby si vyhrazovaly prostor pro CCS ve chvíli, kdy technologie ještě není dostupná.
Zelení v Evropském parlamentu a zejména pak německá poslankyně Rebecca Harms tvrdí, že ponechá-li se výpočet nákladů stranou, CCS podporuje další využívání fosilních paliv, zastíní pokroky v technologii čistého uhlí a odvede finance od jiných technologií jako jsou obnovitelné zdroje.
Řada ekologických organizací je navíc znepokojena i tím, že podle jejich názoru není možné zajistit bezpečnost úložišť pro zařízení CCS. Sdružení jsou proto skeptická k využití veřejných prostředků na podporu výroby energie z fosilních paliv.
Evropská kancelář pro životní prostředí (EEB) ale již vloni na jaře uvedla, že možnost CCS by neměla být vyloučena, neboť existuje možnost že ani v roce 2050 v Evropě uhlí z řady důvodů z energetického mixu nezmizí – kvůli mezinárodním komplikacím při dodávkách energie a zpožděním při zvyšování energetické účinnosti“.
EEB ovšem zároveň tvrdí, že je zapotřebí vytvořit dostatečné záruky pro ochranu životního prostředí, které zajistí bezpečnost úložišť.
Greenpeace „je vážně znepokojená postojem Komise k zachycování a ukládání emisí (CCS), neboť jde o stále neověřenou, nákladnou a potenciálně nebezpečnou technologii, která může sloužit jako záminka k další výstavbě uhelných elektráren za předpokladu, že jsou ‘připraveny k zachycování’“.
Další kroky:
- V polovině února 2007 vstoupí v platnost aktualizovaná pravidla pro poskytování státní pomoci v oblasti životního prostředí.
- V březnu 2008 se bude technologií CCS (ale také dalšími energetickými technologiemi) zabývat Rada ministrů.
