inzerce
Souvislosti:
Asi 10 tisíc průmyslových podniků je od roku 2005 zahrnuto do unijního systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), jenž umožňuje firmám, které překročily své individuální emisní limity, aby si od svých „zelenějších“ konkurentů dokoupily potřebné povolenky.
V první fázi EU ETS (v letech 2005 až 2007) došlo k masivnímu nadbytku povolenek, což jejich cenu stlačilo k zemi. Komise proto pro druhou fázi (roky 2008 až 2012) seškrtala alokační plány jednotlivých členských států o 10%. S hospodářským poklesem a omezováním výroby však v současnosti opět nastal nadbytek povolenek, a tedy i pád jejich cen.
V prosinci 2008 se Unii povedlo schválit klimaticko-energetický balíček, který stanovuje, že po roce 2013 se dále sníží počet povolenek pro celou sedmadvacítku (na 1,72 miliardy tun) a postupně se začne s jejich prodáváním v aukcích (100% povolenek se v nich však bude alokovat až od roku 2027). Podle plánu by emise sedmadvacítky měly klesnout do roku 2020 (ve srovnání s rokem 2005) o 21%.
Témata:
„Vysoké ceny povolenek jsou velmi účinným stimulem pro používání plynových elektráren,“ řekl na konferenci v Bruselu Ian Cronshaw z Mezinárodní energetické agentury (IEA). Připomněl, že ceny povolenek okolo 25 až 28 eur za tunu, které na trhu panovaly na začátku minulého roku, by například pro britské firmy spoléhající se na zemní plyn znamenaly velkou konkurenční výhodu.
Ceny povolenek však ve srovnání se začátkem minulého roku díky nastupující hospodářské krizi spadly, a to až k hranici 10 eur za tunu. Většina řečníků nicméně považuje tento vývoj pouze za krátkodobý výkyv, v dlouhém období očekávají zase růst cen povolenek.
William C. Ramsay, bývalý náměstek šéfa IEA, prohlásil, že zatímco ve Spojených státech spolu ještě soupeří uhlí a zemní plyn jako konkurenční alternativy v energetice, v Unii už je dobojováno: díky EU ETS se začíná preferovat plyn (což se výrazně projevuje například ve Velké Británii). Podle pozorovatelů se však podobný posun dá očekávat i v Americe, pokud projdou plány Baracka Obamy na zavedení systému obchodování s povolenkami a omezení emisí CO2.
„Jestli se podíl jaderné energie bude mezi lety 2010 až 2030 zvyšovat pouze pomalu, zemní plyn zvítězí na celé čáře,“ prohlásil Guy Caruso bývalý ředitel US Energy Information Administration a dodal: „Podle mě to celé proběhne právě tímto způsobem a to i přes to, že Obamova administrativa je v podpoře využívání jakýchkoliv fosilních paliv velmi zdrženlivá.“ Caruso zdůraznil, že jestliže se dnes podíl uhelných elektráren na výrobě elektřiny v USA pohybuje okolo 50%, po přijetí nové legislativy zaměřené na boj s globálním oteplováním by mohl postupně klesnout na 40%
LNG bude hrát prim
„Zemní plyn se stal v posledních dekádách v zemích OECD preferovanou alternativou,“ řekl Cronshaw s tím, že jednotlivé regionální trhy se zemním plynem se spojily v jeden globální trh, který dále poroste po té, co pomine současný propad cen plynu. Z nich jsou podle něj odvozeny i ceny dalších energetických surovin. Cronshaw dále připomněl, že v dalších dekádách poklesne těžba plynu v zemích sedmadvacítky, což vyvolá velký „hlad“ po importech této suroviny.
V současnosti 44% dovozů zemního plynu pochází z Ruska, které – jak se ukázalo například letos v zimě – není zrovna nejstabilnějším partnerem.
Podle Evropské komise leží obrovský potenciál ve zkapalnělém zemním plynu (LNG), jehož dovozy nejsou podmíněny existencí plynovodů. Faktem ovšem zůstává, že v současnosti Unie dováží nejvíce LNG z Nigérie a Alžírska, kde má opět velký vliv Rusko.
Import LNG zahrnuje zkapalnění plynu v místě jeho těžby, přepravu do přístavů ke speciálně upraveným terminálům, převoz do Evropy, kde se opět musí převést do plynného stavu. Celý proces je poměrně energeticky náročný a navíc stále naráží na nedostatečnou infrastrukturu.
Tom Vanden Borre z Evropské komise si myslí, že LNG je i tak zásadní pro posilování evropské energetické bezpečnosti. Na světě se totiž produkuje mnohem víc zemního plynu, než dokážeme přepravit pomocí plynovodů, podtrhl Borre. Podle něj se Unie úspěšně potýká i s nedostatkem specializovaných terminálů – v současnosti jich má šest a další jsou ve výstavbě (v nejbližších letech tak dojde k navýšení jejich celkové kapacity skoro o 60%).
