inzerce
Do Číny bude z Ruska proudit v roce 2014 70 miliard kubíků zemního plynu a to dvěma nově postavenými potrubími, objevilo se minulý týden ve sdělovacích prostředcích. Má se Evropa bát přesměrování dodávek ze západu na východ? Zatím nic podobného nehrozí, říkají analytici.
Čínská státní energetická společnost China National Petroleum Corp. (CNPC) už v roce 2006 podepsala s ruským Gazpromem memorandum o porozumění, které narýsovalo výstavbu dvou nových plynovodů ze severu na jih. Jeden má vést cenné suroviny z ostrova Sachalin do severovýchodní Číny a druhý má spojit sibiřská plynová pole s regionem Sin-ťiang na západě Číny. Od podepsání zmíněného memoranda se však, zdá se, jednání o moc dál nepohnula. Zatím totiž není jasno v zásadní otázce: jak tyto projekty za mnoho miliard dolarů financovat.
Dejme tomu, že se prostředky na nákladnou výstavbu, i přes současnou globální recesi, najdou. To je první a důležitý krok, pak ale zbývá ještě aspoň jeden neméně podstatný, a sice dohoda na ceně dodávek.
Čína v roce 2008 spotřebovala asi 80 miliard kubíků zemního plynu (jen pro srovnání, Evropská unie necelých 500 miliard, z toho asi 25 % přiteklo z Ruska), které vytěžila prakticky jen z vlastních ložisek. Jistě, hlad po energetických surovinách se v Číně bude zvyšovat, ale přesto je třeba se ptát, zda spotřebuje dalších skoro 70 miliard kubíků (celková kapacita dvou plánovaných rusko-čínských potrubí). Navíc další přes šest tisíc kilometrů dlouhý plynovod, který má přivést zhruba 30 miliard kubíků plynu z Turkmenistánu, se právě staví.
Sečteno a podtrženo, Čína má nyní zemního plynu dostatek a zkrátka nepřijde ani v dalších letech, ať už zemní plyn z Ruska přiteče nebo ne, a to jí dává mimořádně silnou pozici při vyjednávání o cenách dodávek. Experti se tedy shodují, že k dohodě (prý má být podepsána příští rok v červnu) o výstavbě dvou plynovodů povede ještě trnitá cesta.
Evropa se tedy přesměrování dodávek plynu ze západu na východ obávat nemusí. „Samozřejmě, velikost uzavřené dohody umocňuje vzájemné vztahy (Ruska a Číny), ale rozhodně bych neřekla, že se Rusko při strategickém plánování od teď bude orientovat spíše na východ, než na západ,“ řekla agentuře AFP Lilit Gevorgyan z poradenské firmy IHS Global Insight.
Evropa samozřejmě sleduje podobné trendy se vzrůstajícím napětím, její vlastní zásoby zemního plynu, z nichž nyní pokrývá asi čtvrtinu své spotřeby, totiž pozvolna vysychají. A nejde jen o plyn, ale také o ropu, kde je rusko-čínská spolupráce mnohem aktivnější. (Letos Moskva podepsala s Pekingem dohodu o výstavbě nového ropovodu za 25 miliard dolarů a Čína se zavázala, že z něj bude ropu odebírat po dalších 20 let.)
Unii však netíží jen strategické otázky, musí především zajistit, aby do evropských domácností a podniků proudil zemní plyn v následujících měsících. O tom, jak předejít opakování krize z ledna tohoto roku, se dnes v Bruselu baví představitelé Unie s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Kromě dlouholetých sporů mezi Ruskem a Ukrajinou ohledně plateb za dodávky zemního plynu se totiž v lednu objeví další velmi rizikový faktor: prezidentské volby na Ukrajině, které mohou roztočit politické hry mezi Moskvou a Kyjevem do ještě vyšších obrátek, než je obvyklé.
