inzerce
„Problém není s Komisí ale s velkými členskými státy, které mají tu linku s Moskvou nastavenou jinak, než malé státy ve střední Evropě. Zatímco společná zemědělská politika je morbidní a zbytečná, společnou energetickou politiku potřebujeme, ale jen tak se jí, díky utilitárnímu postoji velkých členských států, nedočkáme,“ prohlásil včera na konferenci Pražské evropské energetické fórum šéf ODS Mirek Topolánek.
Možná ani nevěděl, že minulý týden v pátek padlo konečné rozhodnutí o vstupu dalšího silného hráče do výstavby plynovodu South Stream (který je považován za přímou konkurenci unijního projektu Nabucco). Svou účast totiž přislíbila francouzská energetická společnost Electricité de France (EurActiv 1.12.2009). Topolánkova kritika však směřovala do řad italské firmy Eni, která v konsorciu South Stream vlastní 50% podíl (zbytek má ruský Gazprom).
Podpora projektu Nabucco je ve velkých evropských státech obecně dost vlažná. Známé jsou například výroky německé kancléřky Angely Merkel o tom, že na tento plynovod nesmí jít z unijních prostředků ani euro (Němci se upínají spíš k projektu Nord Stream – podrobnosti v aj zde). Unie na Nabucco nakonec letos v rámci Evropského plánu hospodářské obnovy vyčlenila 200 milionů eur, které mají posloužit na krytí bankovních záruk.
Šéf RWE Transgas Martin Herrmann včera v reakci na dotaz EurActivu Nabucco obhajoval jako projekt, který je pro jeho společnost jasně „cenově nejvýhodnější ve srovnání s konkurencí“. Není ani divu, že RWE Transgas Nabucco prosazuje jak jen může: německá mateřská společnost RWE drží totiž v konsorciu Nabucco Gas Pipeline International GmbH. šestinový podíl a je jedinou firmou ze země přes níž plynovod nepovede a přitom se tohoto projektu účastní (podrobné informace o Nabuccu v aj zde).
Podle Herrmanna je nezbytně nutné obnovit důvěru občanů ve spolehlivé dodávky zemního plynu a výstavba Nabucca může být jednou z cest k tomuto cíli. „Je těžké přesvědčit domácnosti, aby si pořizovaly plynové topení, když tak často slyší o možnosti přerušení dodávek (...) Lednová krize byla pro celé plynárenství velkou ranou,“ posteskl si Herrmann.
Jak ale upozorňují odborníci, Nabucco bude velmi obtížné realizovat (nehledě k tomu, že problém závislosti na Rusku neřeší), protože zemního plynu je málo a zájemců hodně. Navíc země s druhými největšími světovými zásobami této klíčové komodity (prvenství drží Rusové) – Írán je kvůli „zamrzlým“ diplomatickým vztahům s Unií zatím mimo hru. Přitom právě s ním se počítalo při prvních úvahách o plynovodu Nabucco jako s hlavním zdrojem.
„Pro Nabucco se od začátku uvažovalo o Íránu – proto se ten projekt jmenuje Nabucco, podle Nabukadnezara (babylónský král v šestém století př.n.l., pozn red.) – a teprve po té, co se vztahy mezi západem a Íránem dostaly k bodu mrazu, se začaly hledat jiné zdroje. Ty už jsou ale dost marginální,“ řekl nedávno v rozhovoru pro EurActiv velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.
Bartuška sice na včerejší konferenci nevyloučil, že se konsorciu Nabucco nakonec nějaký plyn do plánovaného potrubí podaří získat (například z Íráku), ale bude to mít hodně těžké. Usiluje o něj totiž nejen klasický rival Unie v energetice – Rusko, ale také další silný hráč – Čína.
Velvyslanec upozornil, že 12. prosince dojde k otevření nového plynovodu, který povede plyn z Turkmenistánu do Číny, což dále snižuje naděje na získání této suroviny z regionu střední Asie. Číňané podepsali už v roce 2006 předběžnou dohodu o dodávkách zemního plynu z Turkmenistánu na dalších 30 let dopředu. Spotřeba zemního plynu v Číně zatím činí zhruba 80 miliard kubíků ročně, které čerpá především z vlastních zdrojů (jen pro srovnání v Unii se využije 500 miliard), což se sice může zdát málo, ale jen do té doby, než uvedeme, že ještě v roce 2004 Čína spotřebovávala pouze 40 miliard kubíků. Její hlad po energetických surovinách tedy roste závratným tempem a Evropa s tím musí počítat.
