inzerce
Podle údajů Evropské komise hodlá Unie vydat na podporu technologie zachytávání a ukládání uhlíku (carbon capture and storage – CCS) a obnovitelných zdrojů energie (OZE) asi 6 miliard eur. Fondy má získat především z unijního systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), v němž budou postupně od roku 2013 nabíhat aukce.
V dokumentu Komise se mluví i tom, jaké konkrétní projekty budou z evropských peněz podporovány. Jedná se například o obří větrníky o velikosti Eiffelovy věže (300 metrů), které svou výkonností třikrát převyšují dnešní rekordmany nebo o vyspělé systémy zrcadel a solárních panelů, které využívají vysoce koncentrovanou sluneční energii. Zkrátka ovšem nepřijde ani CCS, tedy technologie, která se v Evropě těší stále větší přízni.
Ekologové vs. energetici
Právě v těchto letech se rozhoduje o dalším směřování energetického sektoru Unie, která si stanovila, co se týká podílu OZE a redukce emisí CO2, velmi ambiciózní cíle. Zatímco velké energetické firmy u svých vlád a v Unii často lobují za podporu CCS (to však neznamená, že by opovrhovaly OZE), ekologické organizace se jasně vyslovují pro obnovitelné zdroje na úkor ukládání uhlíku.
„My si myslíme, že většina prostředků by měla jít na podporu obnovitelných zdrojů,“ uvedl Frauke Thies z Greenpeace. „Zachytávání a ukládání uhlíku je, co se týká přínosů, riskantní a my nevíme, co od něj můžeme očekávat. Naproti tomu obnovitelné zdroje už přináší výsledky a navíc se v nich skrývá obrovský potenciál,“ dodal Thies.
Mezi největší obhájce CCS patří Britové. Vlivný europoslanec a hlavní propagátor této technologie Chris Davies dokonce nedávno přesvědčil britského ministerského předsedu Gordona Browna, že na ostrovech už nevznikne žádná nová uhelná elektrárna bez zařízení na zachytávání a ukládání uhlíku.
Podle Davise je nezbytné, aby všechny nově stavěné uhelné elektrárny byly připraveny na instalaci CCS. „Pokud nevyřešíme problém uhlí, nemůžeme se úspěšně potýkat s globálním oteplováním,“ řekl nedávno na energetické konferenci v Praze. Rychlý vývoj technologie CCS a její poskytnutí rozvojovým státům, především pak Číně a Indii, je podle jejích propagátorů alfou a omegou úspěchu nové dohody o klimatu, která má být podepsána ještě letos v dánské Kodani.
Problémů, které provázejí, podle některých revoluční, podle jiných přeceňovanou, technologii CCS, je ovšem stále dost a tím největším je její nákladnost. Instalace CCS by totiž v současnosti prodražila výstavbu každé uhelné elektrárny odhadem asi o 1 miliardu eur. Podobnou cenu nicméně zatím odmítají energetici akceptovat a žádají o pomoc veřejnou kasu. To však kritizují ekologické organizace, které spočetly, že energetické firmy, jež se v Unii ucházejí o projekty CCS, jen za minulý rok dosáhly zisků ve výši 90 miliard eur.
Brusel už letos schválil investiční balíček, jenž kromě podpory propojení plynových a elektrických sítí jednotlivých států Unie vyčleňuje také více než miliardu eur na rozvoj CCS (za tyto peníze má do roku 2015 vyrůst 10 až 12 pilotních projektů) a dalších 565 milionů eur na výstavbu větrných elektráren.
Podle materiálu Evropské komise by měly být do budoucna rozděleny prostředky mezi OZE a CCS „pokud možno rovnoměrně“. Jestli tomu tak nebude, viníka lze hledat pouze v nedostatku perspektivních projektů, ať už z jednoho nebo druhého tábora, dočteme se v dokumentu. Podle názoru Greenpeace by však „Komise o rozdělení podpory mezi OZE a CCS měla mít jasno už od začátku“.
V Česku se zatím instalace CCS v dohledné době neplánuje. „ČEZ rovněž ověřuje možnost výstavby demonstrační jednotky CCS, zatím je vše ale v úvodních fázích...,“ řekl v nedávném rozhovoru pro EurActiv koordinátor výzkumu a vývoje společnosti ČEZ Aleš Laciok. Obnovitelným zdrojům se dostává v Česku velkorysé státní podpory, charakterizované zejména systémem garantovaných výkupních cen. Bouřlivější rozvoj OZE je však brzděn nepříznivými klimatickými podmínkami.
(Tento článek vznikl s použitím materiálů agentury Reuters.)
