Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Europoslanec Poche: Paříží klimatická politika nekončí, EU musí závazky uvést v život


zdroj: Think-tank Evropské hodnoty

09.12.2015
„Důležitou otázkou bude naplňování případné dohody. Velmi důležité bude zavést účinné kontrolní mechanismy, které by zajistily plnění závazků ze strany jednotlivých zemí,“ říká k probíhající klimatické konferenci v Paříži europoslanec Miroslav Poche (ČSSD/S&D). Co může dělat EU a co Česká republika? A jak vnímá rozhodnutí vlády prolomit limity na těžbu uhlí, když chce Česko snižovat emise?

inzerce

Evropská unie je zastáncem ambiciózní klimatické politiky. Sama hodlá do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 % ve srovnání s rokem 1990. Předložili i ostatní důležití hráči před pařížskou konferencí dostatečně silné závazky? Dá se očekávat, že se podaří udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia?
Konferenci v Paříži předcházely měsíce příprav a desítky jednání na různých úrovních. Během nich se podařilo dosáhnout opravdu velkých ústupků a závazků ze strany největších producentů skleníkových plynů. Myslím, že je pozitivní, že většina velkých emitentů představila svůj vlastní příspěvek ke snížení produkce skleníkových plynů. Například Čína a Brazílie se zavázaly přistoupit na skutečně zásadní opatření v rámci boje se změnou klimatu. Otázkou samozřejmě je, jestli by zejména Čína neměla přijmout ambicióznější cíle, než je pouhé snížení rychlosti nárůstu jejích emisí a výhledově jejich stabilizaci. Podobně se mění přístup USA, Kanady a Austrálie, což jsou pro úspěšná jednání v Paříži velmi důležití aktéři.  

„Nemyslím si, že by byli Češi v případě klimatických změn výrazně skeptičtější než většina Evropanů.“

Je však pravděpodobné, že Spojené státy nebudou chtít přijmout závaznou dohodu…
Překážkou by samozřejmě mohla být vnitropolitická situace ve Spojených státech. Zatímco administrativa Baracka Obamy zastává v mnoha ohledech podobnou pozici jako Evropská unie, republikánská opozice se staví k problému velmi rezervovaně.

Další otázkou bude samozřejmě naplňování případné dohody. Velmi důležité bude zavést účinné kontrolní mechanismy, které by zajistily plnění závazků ze strany jednotlivých zemí. Pevně věřím, že se ale v Paříži podaří dosáhnout takové mezinárodní dohody, která by udržela oteplování na přijatelné úrovni.

O České republice se někdy mluví jako o klimaskeptické zemi. Myslíte si, že takovou zemí skutečně je? Setkáváte se s tímto názorem v zahraničí? 
Nemyslím si, že bychom byli v případě klimatických změn výrazně skeptičtější než většina Evropanů. Více než polovina obyvatel je přesvědčena, že globální oteplování probíhá. A podstatná část Čechů to přisuzuje lidskému působení. Vystupování Václava Klause mohlo samozřejmě zanechat u některých zahraničních pozorovatelů dojem, že čeští politici klimatické změny nepovažují za hrozbu. Současná vláda však ukazuje, že se tématu přikládá mnohem větší pozornost, než tomu bylo v minulosti, a její přístup k němu se v ničem neliší od postoje většiny členských zemí.

Doposud jsem se ani nesetkal s tím, že by v zahraničí někdo zastával názor, že Česká republika je skeptická, pokud jde o globální oteplování. Naše vláda se jednoznačně přihlásila k cílům unijní klimatické a energetické politiky do roku 2030. V mnoha oblastech jsme také velmi aktivní. Například v oblasti energetické účinnosti patříme mezi země, které naplňují většinu svých závazků, což není ani zdaleka pravidlem.

Myslím si, že jestli má dnes někdo v EU nálepku klimatického skeptika, tak je to Polsko, jehož nová vláda se velmi ostře vymezuje proti dohodnutým cílům pro snižování emisí skleníkových plynů a podílu obnovitelných zdrojů.


Co může dělat Česko

Jaká opatření může Česká republika přijmout, aby efektivně snižovala své emise skleníkových plynů?
Česká republika se s roční produkcí dvanácti tun oxidu uhličitého na obyvatele řadí k zemím s nejvyššími emisemi v celé Evropské unii. V tomto směru tedy existuje velký prostor pro zlepšení, a to jak prostřednictvím nové legislativy, tak díky využití finančních nástrojů na zavádění opatření směřujících ke snížení emisí. Česká republika například zatím nemá na rozdíl od řady západoevropských zemí zákon o snižování závislosti na fosilních palivech.

Zároveň je potřeba, aby pokračovala úspěšná podpora úsporným opatřením. Máme pozitivní zkušenosti s programem Zelená úsporám, na který bychom měli navázat a pokusit se jej případně i rozšířit. Větší pozornost by měla být také věnována modernizaci energeticky náročných průmyslových provozů, což by pomohlo zachovat jejich konkurenceschopnost prostřednictvím efektivnějšího využití energie a zároveň by to vedlo ke snížení emisí. Takové projekty by mělo být možné financovat z výnosu z prodeje emisních povolenek. Případně by se na jejich realizaci mohla podílet také vláda. 

V neposlední řadě je to podpora udržitelné dopravy. S tím souvisí především rozvoj potřebné infrastruktury a vytvoření motivačních pobídek, které by zvýšily například atraktivitu alternativních paliv nebo by vedly k většímu využívání bicyklů a hromadné dopravy. Možností je tedy celá řada.

Jedním z témat pařížské konference je konec investic do uhlí. Jak se v takovém kontextu díváte na rozhodnutí české vlády částečně prolomit limity na těžbu uhlí?
Myslím, že je potřeba toto rozhodnutí vnímat v jeho kontextu. Česká republika dlouhodobě snižuje závislost svého energetického sektoru na uhlí. Přestože naše závislost na tomto zdroji trvale klesá, stále z něj vyrábíme přibližně polovinu své elektřiny, takže v nejbližší době budeme stále muset řešit, jak zajistíme dodávky této suroviny. Rozhodnutí vlády tedy vnímám jako reakci na současný stav a předpokládaný vývoj české energetiky v nadcházejících deseti, možná dvaceti letech. Je potřeba také dodat, že rozhodnutí prolomit limity se týká pouze menší části uhelných ložisek v Severních Čechách. Z dlouhodobého hlediska ale určitě budeme muset řešit, jak uhlí v našem energetickém mixu úplně nahradíme jinými zdroji. 


Ambiciózní Parlament

Evropská komise tento týden představila balíček k oběhovému hospodářství. Jak může klimatické změny ovlivnit nakládání se surovinami a odpady?
Základem oběhového hospodářství jsou tři pilíře. Jedná se o podporu obnovitelných zdrojů, zvýšení energetické účinnosti a rovněž materiálové účinnosti. Aplikace tohoto balíčku bude mít přímý dopad na způsob, jakým využíváme energii a jaké množství jí potřebujeme. Podle některých odhadů by zavedení hlavních principů oběhového hospodářství mohlo vést ke snížení emisí oxidu uhličitého až o sedmdesát procent.

„Česká republika nemá na rozdíl od řady západoevropských zemí zákon o snižování závislosti na fosilních palivech.“

Jakým způsobem vstupuje do vytváření pozice EU ke klimatickým jednáním Evropský parlament?
Základní pozice Evropské unie vychází z cílů klimaticko-energetické politiky pro období let 2020 až 2030, které odsouhlasila Evropská rada loni v říjnu. Samozřejmě jsou zde také dlouhodobější závazky v podobě dekarbonizace evropského hospodářství s výhledem do roku 2050. Jedná se o obecný rámec, ke kterému se samozřejmě poslanci opakovaně vyjadřovali prostřednictvím svých rezolucí. V mnoha případech byly návrhy Evropského parlamentu mnohem ambicióznější, než jsou odsouhlasené cíle. Parlament například prosazoval až čtyřicetiprocentní zvýšení energetické účinnosti, což je výrazně více než schválených dvacet sedm procent. Parlament tak významně přispěl k tomu, že při vyjednávání nové klimatické dohody celá osmadvacítka sehrává důležitou roli.

Jaký postoj zaujal Parlament před aktuální pařížskou konferencí? 
Zprávu, ve které Parlament vyjádřil svůj celkový postoj před pařížskou konferencí, jsme odhlasovali v říjnu. Požadovali jsme především, aby nová dohoda byla právně závazná. Osobně považuji za velmi důležité rovněž to, že Evropský parlament se jasně vyjádřil, že je potřeba zabránit zvýšení průměrné teploty o více než jeden a půl stupně Celsia namísto původně předpokládaných dvou stupňů.

Podle mého názoru však role Evropského parlamentu v této oblasti zdaleka nekončí případným vyjednáním nové klimatické dohody. Naopak lze předpokládat, že vliv parlamentu významně vzroste při následném projednávání a přijímání konkrétních legislativních opatření, kterými bude Evropská unie své závazky uvádět v život.

Adéla Denková

inzerce

© 2004-2016. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top