Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Lord Mogg: Jednotný tarif pro přenos elektřiny je ambiciózní cíl

(en)

Lord John Mogg, ředitel ERGEG a CEER; zdroj: České předsednictví.

10.02.2009
U příležitosti konference věnované energetické bezpečnosti na trhu s elektřinou, která se konala 30. ledna v rámci českého předsednictví v Ostravě, hovořil EurActiv.cz s prezidentem evropských sdružení energetických regulátorů ERGEG a CEER Lordem Johnem Moggem. V rozhovoru jsme se soustředili především na posilování integrace přenosových soustav, vlivu obnovitelných zdrojů na bezpečnost soustavy a potřebě společných pravidel.

inzerce

  • Třetí liberalizační balíček v oblasti energetiky předpokládá vytvoření nové evropské regulační agentury ACER. Jak se bude tato agentura lišit od stávajícího sdružení evropských regulátorů ERGEG?

V současné době máme na evropské úrovni dvě sdružení regulátorů. Jedním z nich je ERGEG, což je formální organizace, která vznikla na základě rozhodnutí Komise, a druhým je CEER, což je větší a aktivnější organizace, která zahrnuje všechny regulátory ze zemí EU a některé ze zemí mimo EU. V rámci CEER spolupracujeme již řadu let a tam také děláme většinu práce.

Agentura, a to je velký rozdíl, bude komunitární institucí, která bude financována z rozpočtu Společenství. Komise odhaduje, nebo přinejmenším před dvěma roky odhadovala, že by se náklady agentury měly pohybovat kolem 9 milionů eur a v instituci by mělo pracovat 45-50 zaměstnanců včetně ředitele. Tyto detaily se mohou ještě změnit. Stále se také spekuluje o dvou místech, kde by měla agentura sídlit. Hovoří se o Rumunsku nebo Slovensku. Mohou se objevit ale i jiné návrhy. Pro nás je ale klíčové, aby se na tom vrcholní představitelé vlád dohodli. K tomu by mělo dojít v březnu. Pokud se nedohodnou a my stále nebudeme vědět, kde má sídlit, bude pro nás velmi obtížné agenturu vytvořit a zahájit její činnost.

ACER bude fyzicky zcela nezávislá evropská instituce, která se bude trhem zabývat z přeshraniční perspektivy. ERGEG naproti tomu tvoří zástupci jednotlivých národních regulačních orgánů. To je tedy hlavní rozdíl.

A za druhé, v Evropské unii pracuje celá řada agentur. Některé z nich jsou regulační a některé z nich výkonné. Tato agentura se bude lišit tím, že v jejím čele bude stát rada regulátorů a bude to právě ona, alespoň tak to stojí v současném návrhu, a ne ředitel, který bude o věcech rozhodovat. Toto opatření má tedy zajistit nezávislost. V první řadě bude ale agentura poradním orgánem Komise pro její činnost v rámci komitologie. 

  • Stále se vedou diskuse o tom, jak silná by vlastně měla ACER být a jaké by měly být její pravomoci. Členské státy (na rozdíl od Evropského parlamentu) chtějí regulaci ponechat v první řadě na národní úrovni. Jaké kompetence by měla ACER mít podle Vás?

Jde o tři věci. Za prvé, a to je velmi jednoduché, pravomoci vznikajícího regulačního systému závisí na větších pravomocích vyhrazených národním regulátorům a jejich nezávislosti, neboť v situaci, kdy ekonomika ani trh s energiemi nejsou integrované, se budeme nevyhnutelně muset opírat o národní regulátory. Velkým nedostatkem je stále chybějící propojení mezi zeměmi. Zejména jako tranzitní země zkrátka nechápete, proč byste se k něčemu takovému měl přidávat. Proč investovat, když přes vás bude plyn pouze procházet a vy z něj nic mít nebudete. Ale za předpokladu, že dojde k vytvoření integrovaného trhu, bude nutné spolupráci posílit a vliv národního regulátora omezit na minimum. A to je právě podstatou problému: kolik pravomocí by měla agentura získat na úkor národních regulátorů. Jak jste sám řekl, takových pravomocí je nyní velmi málo.

Za druhé, řekl bych, že vlády jsou podezíravé a nervózní z toho, jak takový systém bude fungovat. Podle mého (a já se již v této oblasti pohybuji velmi dlouho a u integrace evropského trhu s energiemi jsem byl už v době schvalování balíčku v roce 1992) jakmile vznikne nedůvěra (a nedávná ukrajinsko-ruská krize to ukazuje), lidé se snaží najít nějaké lepší uspořádání – lepší propojení, posílení solidarity, atd. A agentura se podle toho také bude vyvíjet. Spíše podle toho, než podle nějaké umělé myšlenky podle níž by agentura měla vnutit zemím pravidla, která je donutí trh integrovat. Agentura pak bude reagovat na to, že k integraci dochází a bude potřebovat více pravomocí, aby se s tím vyrovnala. Nyní ale budou její pravomoci spíše omezené.

A za třetí, Evropský parlament by si v tuto chvíli při vyjednáváních přál, aby agentura měla větší pravomoci. Ačkoliv si jako regulátoři rovněž myslíme, že by agentura měla mít více pravomocí, je tu z našeho pohledu jeden problém a tím je tzv. Meroniho princip, právní princip, který pochází z 50. let a který říká, že Komise nemůže své pravomoci delegovat na žádnou jinou instituci. A toto by byl právě případ, kdy by Komise své pravomoci delegovala. Bylo by tedy zapotřebí změnit myšlení evropských institucí, což si myslím, že je možné. Instituce své názory čas od času mění. 

  • Jak budou vypadat vztahy mezi ACER a novou organizací ENTSO-E (instituce sdružující zástupce evropských provozovatelů přenosových soustav), která původně měla vzniknout v rámci třetího balíčku, ale nakonec zahájila svou činnost nezávisle na něm v prosinci 2008? Podle balíčku měla statut ENTSO-E původně schválit ACER. Ta ale stále neexistuje. V souvislosti s omezenými pravomocemi ACER se navíc objevily obavy, že ENTSO-E bude mít bez existence silného regulátora příliš velké kompetence. Sdílíte tyto obavy?

Před nedávnem jsme schválili dokument, který vychází z textu, kterým se v prvním čtení zabýval Evropský parlament a Rada (a který by měl být schválen v příštích měsících), a v tomto dokumentu říkáme, jak by měla agentura (ACER, pozn.ed.) vypadat, jaké by měly být její pravomoci a jak si jakožto regulátoři představujeme její činnost. Hlavní důvod, proč jsme to udělali, přestože je krajně neobvyklé, abychom takto plánovali do budoucna, je, že než agentura skutečně zahájí svou činnost, čeká jí nevyhnutelně osmnáctiměsíční transpozice. Díky tomu, že jsme konzultaci již provedli, máme již nyní představu, jak by měla fungovat. V CEER i ERGEG budeme tedy pracovat tak, jako by již tyto pravomoci existovaly. Většinou se bude jednat o přípravu rámcových směrnic a kódů.

A pokud jde o ENTSO (vedle ENTSO-E má vzniknout podobná organizace i na trhu s plynem – ENTSO-G), je dobře, že začaly vznikat. Diskuse s ENTSO-E probíhá momentálně na neformálním základě, kdy si vytváříme představy, kterým směrem by se rámcové směrnice měly ubírat. Příští úterý (3. února 2009) shodou okolností proběhne v rámci CEER orientační diskuse a doufám, že v průběhu března nebo dubna začneme vytvářet nějaká rozhodnutí a zahájíme konzultace o dalším postupu.

Rovnováha, kterou musí Komise nalézt mezi tím, co bude dělat agentura a co budou dělat ENTSO, se musí zakládat na jedné straně na odborných znalostech, znalostech místního prostředí, dlouhodobých zkušeností jednotlivých provozovatelů přenosových soustav a musí zároveň zohledňovat veřejný zájem a evropskou dimenzi. Je třeba také dohlédnout na vytvoření náležitých pravidel jakož i na přípravu směrnic, podle nichž budou pak ENTSO vytvářet své kódy a dohlédnout na to, aby tyto směrnice respektovaly. Jsem ale přesvědčen, že se takovou rovnováhu podaří nalézt snadno.

My se v tuto chvíli snažíme dostat z ENTSO to nejlepší a zároveň dostatečně ochránit veřejný zájem.

  • Rozvoj obnovitelných zdrojů energií s sebou z hlediska přenosových soustav přináší bezpečnostní rizika. O jaká rizika jde a jak je řešit?

Jedná se o velmi reálný problém. Obnovitelné energie dodávají do sítě energii přerušovaně, takže na rozdíl od elektřiny vyráběné v uhelných nebo plynových elektrárnách, které se zapínají nebo vypínají pouze stiskem tlačítka, pokud spoléháte na větrnou energii, nemůžete si být nikdy jistý, jestli zdroj bude vůbec energii dodávat, protože dodávky závisí na počasí. V Irsku například žádala spousta lidí o udělení povolení, na jehož základě by se mohli připojit k rozvodné síti. Provozovatel přenosové soustavy a regulátoři se ale obávali, že se tím celý systém dostane do nerovnováhy – že v síti bude příliš mnoho zdrojů s velkými výkyvy v dodávkách a nedostatek záložních zdrojů. Všechny žádosti proto pozastavili tuším na tři až šest měsíců. Tento příklad podle mého ukazuje podstatu celého problému.

Na druhou stranu v celé Unii se stává jen velmi zřídka, aby na celém jejím obrovském území byly v jeden okamžik dodávky do sítě maximální. Není to zcela nemožné, jsou období, kdy je počasí příznivé na území celé Unie, ale obvykle se to stává jenom párkrát do roka. Je to tedy velmi neobvyklé. Daleko častěji se stává, že když je v jedné zemi dobré počasí a vysoký tlak, je jinde špatné počasí a nízký tlak. Čím více je systém integrovaný, tím méně se musíte s výkyvy v dodávkách potýkat. To je tedy výhoda integrovaného systému. A výhodné je mít i společná pravidla.

Problémy, které jsme měli před dvěma lety s velkými, téměř katastrofálními výpadky proudu, byly částečně důsledkem rozdílných provozních standardů, ale nebyl to jediný důvod. Z pohledu bezpečnosti jsou společné provozní standardy na stále integrovanějších trzích nezbytné. Pro Českou republiku, menší zemi, která se nachází v husté síti okolních zemí, je to v každém případě smysluplné. Ale stejný smysl to má i pro Velkou Británii, která začíná být více a více propojená s Nizozemskem, Francií a na druhé straně s Irskem. Takže ať již se nacházíte kdekoliv, a je to i příklad severských zemí, které mají společné standardy, protože jsou velmi integrované, myslím, že k vytvoření společných standardů dříve nebo později dojde. Říkám to proto, že v poslední době vidím velké pokroky v pohledu, jak se lidé k těmto opatřením směřujícím k vyšší integraci staví.

Ačkoliv jsou mezi provozovateli přenosových soustav některé výjimky (a nepochybně i mezi některými regulátory), všeobecná nálada je taková, že se jedná o zásadní projekt, který je velmi důležitý. A pokaždé, když se objeví nějaký šok, jako je ukrajinsko-ruská krize nebo katastrofální selhání sítě s domino efektem, uvědomíte si, jakému nebezpečí se vystavujete. Investice do budoucnosti energetiky je navíc i dobrým způsobem jak čelit hrozivému vývoji hospodářského růstu. 

  • V Evropě je několik oblastí, v nichž národní provozovatelé přenosových soustav spolupracují. Jedná se například o země střední Evropy nebo severské země. Nebylo by ale lepší mít nějaký společný standard stanovený na evropské úrovni namísto několika oblastí s vlastními pravidly?

Regiony se mohou velmi lišit. Některé země se mohou specializovat na využívání vodních elektráren, jiné země žádné vodní elektrárny mít vůbec nemusí. Z těchto důvodů jsme také vytvořili plán národních iniciativ, který se v případě plynu dobře rozvinul ve třech regionech a v osmi regionech v případě elektřiny. Jádrem tohoto plánu je myšlenka, že se regiony mohou vyvíjet odděleně, ale musí se tak dít způsobem, který by umožňoval integraci do širšího evropského trhu, což je zcela zásadní. Rozdíly tedy budou existovat vždy, příkladem mohou být například některé země bývalého sovětského bloku, které jsou závislé výhradně na dodávkách z Ruska. Některé z nich mají i jaderné elektrárny, ale to neplatí pro všechny. Jsou zde tedy okolnosti, díky nimž se jeden region liší od druhého. Nemůžeme mít tedy jednotná pravidla, která by svazovala všechny. Namísto toho máme systém, který uznává rozdíly, ovšem na druhou stranu je třeba zajistit, abychom se nedostali do situace, kde každý region bude představovat zcela odlišnou oblast.

  • Nepomohlo by například vytvořit stejná pravidla pro provozovatele přenosových soustav? Nebo si myslíte, že pouze stačí, aby provozovatelé přenosových soustav spolupracovali?

Právě tyto argumenty budeme používat my i provozovatelé přenosových soustav až budeme pracovat na vytváření kódů (pro přenosové soustavy). Nepostradatelnou součástí systému jsou kódy, které by měly vzniknout během příštích deseti let. Bude to složitá debata, z části z obchodních důvodů, zčásti z provozních důvodů a tyto důvody se budou lišit. Takže lze očekávat napětí, ale tak tomu je v Unii vždycky.

Pokud máme ale na konci společný cíl a tímto cílem je větší integrace, větší bezpečnost dodávek, větší spolehlivost a všechny tyto faktory a ještě mnoho dalších, pak se zvyšuje pravděpodobnost, že s nějakým řešením přijdeme, i když bude komplikované. Velká Británie je členem EU od sedmdesátých let a veškerá jednání jsou velice komplikovaná. Úžasné ale je, že časem nakonec vzniknou nějaká rozumná a efektivní pravidla, která si s tím poradí. Lidé, kteří při vyjednáváních bojují přimějí ostatní k tomu, aby se zamysleli nad tím, jestli se vyplatí bojovat, když daná politika dává smysl. Dynamika se vyvíjí směrem k dohodě. Jak jsem již říkal, jsem optimista.

  • České předsednictví přichází s návrhem na zavedení tzv. jednotného tarifu pro přenos elektřiny. Co si o tom myslíte?

Ten cíl je ohromný. My, kteří se zpoplatněním přenosu energie za přepravu přenosovými trasami (za něž některé země platí velké peníze a některé nic), musíme v rámci legislativy přijít s návrhem jak tuto situaci vyřešit. A mohu vám říci, že šlo zatím o nejsložitější debatu, kterou jsem řídil ve sdružení regulátorů. Úplně jsme se v této otázce rozcházeli. Ve chvílí, kdy se jedná o peníze a velké změny (a právě tady o velké změny v příjmech různých společností půjde), dostanete se do velkých problémů. V tom nejlepším slova smyslu si myslím, že návrh, s kterým Česká republika přišla, je na předsednickou zemi patřičně ambiciózní a přeji Vám hodně úspěchů.

inzerce

© 2004-2016. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top