inzerce
Většina pozorovatelů chápe výzvu socialistů jako odpověď na nedávné dění v Nizozemsku, kde byla vytvořena menšinová vláda s tichou podporou pravicové populistické Strany svobody (PVV) Geerta Wilderse.
Přestože PVV není součástí vládního kabinetu, liberálně-konzervativní koalice vedená premiérem Markem Ruttem s ní podepsala dohodu, podle níž se PVV může vyjadřovat k přípravám vládní politiky. Při představování této dohody Wilders uvedl, že Rutteho kabinet slíbil zákaz muslimské burky a zavázal se, že o polovinu sníží počet imigrantů v zemi.
Extremismus v Evropě
Evropští socialisté také vyjádřili znepokojení nad volebními úspěchy extrémní pravice v Rakousku, Švédsku a Maďarsku.
Ve volbách do vídeňského městského zastupitelstva, které se konaly 10. října, získala populistická pravicová strana Svobodných (FP), dříve vedená Jörgem Haiderem, 27 % hlasů. Tím o 100 % zvýšila svůj zisk z minulých voleb. Vládnoucí socialisté však obdrželi 42 % a s FP do koalice nevstoupili.
Ve Švédsku byli po zářijových volbách krajně pravicoví Švédští demokraté (Sverigedemokraterna) jazýčkem na vahách mezi levicovými a pravicovými silami (EurActiv 20.9. 2010). Čtyřstranná koalice premiéra Fredericka Reinsfeldta vytvořila 5. října menšinovou vládu s 49 % hlasů.
V Maďarsku zase drží středopravicový Fidesz absolutní většinu, a proto k vládnutí nepotřebuje podporu extremistického hnutí Jobbik. Přesto vysoká podpora této krajně pravicové strany, kterou mnozí pozorovatelé přirovnávají k fašistickým hnutím, zvyšuje vládní nacionalismus.
Nebezpečné signály
Socialisté kritizují přední politiky za to, že v poslední době vyslali několik nebezpečných signálů, které mohou vést k tomu, že veřejnost bude pohlížet na extremistické projevy jako na zcela běžnou praxi.
Z tohoto důvodu jsou kritizována vyjádření středopravicových francouzských politiků o romské otázce a italských vládních představitelů, kteří se za Francouze postavili. Dokument také poukazuje na protipřistěhovalecké projevy německých regionálních lídrů a na tichou podporu nizozemské vlády extrémisty.
„Věříme že tato ´pravidla chování´ povzbudí ostatní evropské strany k principiálnímu jednání,“ uvedl předseda evropských socialistů Poul Nyrup Rasmussen.
Ani socialisté nejsou svatí
Ani socialisté však nejsou odolní proti svodům rasismu a xenofobie. Theo Sarrazin, sociálně demokratický politik a člen rady Německé federální banky, vydal v srpnu tohoto roku knihu, ve které si stěžuje na nedostatečné intelektuální schopnosti některých etnických skupin žijících v Německu, především muslimů. Sarrazin již o svůj post v Německé federální bance přišel, nyní mu hrozí vyloučení ze středolevicové SPD.
O něco horší byla situace na Slovensku. Minulou vládní koalici totiž se socialistickým SMERem bývalého premiéra Roberta Fica vytvořila extremistická SNS Jána Sloty, který se „proslavil“ svými plamennými výroky proti Maďarům a Romům. Po volbách v květnu tohoto roku je SMER v opozici.
Odsuďme rasismus
Evropští socialisté proto volají po odsouzení všech rasistických, xenofobních, diskriminačních a nacionalistických činů či prohlášení. Varují také před utvářením vládních koalic nebo předvolebních aliancí se stranami, které povzbuzují etnické předsudky a rasovou nenávist na evropské nebo národní úrovni.
Socialisté se snaží zabránit tomu, aby se projevy těchto stran staly přijatelnou a běžnou součástí veřejného prostoru. Proto mají „umírněné“ politické strany odmítnout extremistický styl debaty a nezohledňovat návrhy extremistů ve svých politických programech.
Na snahu socialistů mohou existovat různé pohledy. Podle důvěryhodné zdroje, kterého EurActiv oslovil, by byla chyba chápat dokument jako cokoliv jiného než součást politického boje se středopravicovými protivníky.
Podle jiného zdroje se ale zase socialisté obávají toho, že středopravicové strany v hlavních evropských zemích vytvoří vládní koalice s krajně pravicovými stranami. Takový posun by veřejné mínění nejdříve šokoval, ale postupně by otevřel dveře podobnému spojenectvím v dalších evropských zemích. Změnilo by to tvář Evropy, uvedl na závěr zdroj. 
