inzerce
„Největší hrozbou je, že se nepodaří implementovat třetí liberalizační balíček,“ říká odborník na energetiku Georg Zachmann. Nebude to podle něj jednoduchý úkol zvlášť proto, že většina členských zemí i dnes stojí v opozici proti vlastnickému oddělení výroby a distribuce energií (tzv. ownership unbundling).
„Některé velké společnosti ho stále odmítají a Komise s nimi musí svést tvrdý boj, pokud chce skutečně dosáhnout cílů třetího liberalizačního balíčku,“ říká Zachmann s tím, že typickým příkladem je například německá RWE.
Dosažení kompromisu ohledně zmíněného balíčku bylo jedním z největších úspěchů českého předsednictví. Energetickým společnostem nabízí tři možnosti: Komisí preferovaný ownership unbundling a ještě dvě další, které sice nepředpokládají vlastnické oddělení výroby a distribuce energií, ale rozhodování o distribučních sítích vkládají (do jisté míry) do rukou nezávislého operátora (podrobnosti zde).
Chce to víc
I když Zachmann připouští, že i dosažení cílů vytyčených v liberalizačním balíčku bude velmi obtížné, ani to nestačí. „Komise musí jít dál,“ říká.
„Pokud jde o trh s elektřinou, tam bude klíčové posílení role institucí, s jejichž vznikem balíček sice počítá, ale dává jim do vínku jen velmi omezené pravomoci,“ tvrdí Zachmann.
Jde mu především o Agenturu pro spolupráci energetických regulátorů (ACER), jejíž sídlo nakonec bude ve slovinské Lublani (Slováci se svou kandidaturou neuspěli). Začne fungovat od března 2011, ale její zatím jediná významná pravomoc spočívá v tom, že bude rozsuzovat případné spory dvou energetický regulátorů při výstavbě přeshraniční infrastruktury.
Zachmann varuje, že ACER nebude mít dost síly k tomu, aby překonal silné lobbistické skupiny v jednotlivých zemích, které v současnosti unijní energetice vládnou. Jak moc vládnou, se naposledy ukázalo například při hádkách o to, v jakých zemích podpořit výstavbu větrníků nebo projektů CCS (carbon capture and storage) v rámci Evropského plánu hospodářské obnovy.
Jednotný trh s elektřinou podle Zachmanna stojí a padá s rozvojem sítí. „Musíme mít plán jejich rozvoje, který jde nad rámec národních zájmů,“ tvrdí. Jednou z cest může být spojování oddělených distribučních společností z různých zemí, které by dohromady mohly lépe využívat různých zdrojů elektřiny a lépe plánovat výstavbu nových vedení.
„Z takového kroku mohou výrazně profitovat například pobaltské státy,“ tvrdí Zachmann a dodává, že ve Francii, Nizozemsku nebo Belgii už distributoři vykročili tímto směrem, což tamním spotřebitelům přineslo pokles cen elektřiny zhruba o 30 %.
Zaostalí plynaři
Jestliže bude liberalizace trhu s elektřinou opravdu obtížným úkolem, ještě horší vyhlídky má sektor zemního plynu, obává se analytik think-tanku Bruegel. První problém vidí v nedostatečné infrastruktuře: chybí plynovody i terminály pro zpracování zkapalnělého plynu (LNG).
Podle Zachmanna je však zaostalost trhu se zemním plynem dána také „zpátečnickými pravidly“, které brání tomu, aby „plyn proudil tam, kde je po něm největší poptávka“. Krize v lednu 2009 ukázala, že Evropa je rozdělena na mnoho oblastí, kde vládnou „quasi monopoly“ místních energetiků, míní Zachmann.
„Například trhy Francie a Německa jsou velmi rozdrobené a tudíž neexistuje jedna cena za plyn ani v rámci jedné země, což je netransparentní a škodlivé pro spotřebitele,“ uzavírá Zachmann.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aj zde.
