inzerce
Evropská protihluková směrnice vstoupila v platnost pro drtivou většinu pracovišť už před pěti lety. Na „zábavu a hudbu“ však dojde až příští rok v únoru. Záměrem této unijní normy je především určení všeobecných závazných pravidel týkajících se hluku, která najdou uplatnění hlavně na staveništích či v továrnách. Místa, kde by mohl hluk lidem znepříjemňovat život musí být např. řádně označena případně ohraničena.
Limit nepřípustné hlučnosti byl stanoven na 85 decibelů, a to v „průměrném pracovním dni“, což může být u hudebních těles často dost těžko uchopitelný pojem. Navíc zatížení jednotlivých hudebníky se liší podle nástrojů, na které hrají a podle jejich pozice v orchestřišti. Hudební tělesa se stanoveným pravidlům snaží dostát mnoha způsoby. Některé vybavují své členy ucpávkami do uší či od sebe oddělují jednotlivé části pódia tak, aby izolovaly především bicí a žesťové nástroje (trubky, lesní rohy, pozouny apod.). Další inspirativní možnost, jak chránit sluch hudebníků nabízí australské Sydney. Členové místního operního sboru se po polovině koncertního vystoupení střídají.
Mnoho hudebníků však jakákoliv opatření směrem k omezování hluku vidí jako útok na svou tvůrčí svobodu. „Nemám tě rád a nelíbí se mi zvuky, které vyluzuješ, a tak tě oddělím panelem, abych se před tebou ochránil,“ takové pocity zažívají podle odbornice na hluk Alison Wright mnozí z nich. „Srovnávat hluk a krásnou hudbu je jako nečinit rozdíl mezi plevelem a tím nejkrásnějším květem,“ myslí si o nových regulích ředitel Vídeňské státní opery Ioan Holender. 
