inzerce
Evropský rozhodovací proces lze přirovnat k ledovci – viditelnou část představuje asi padesátka směrnic přijatých každý rok spolurozhodovací procedurou Evropského parlamentu a Rady, neviditelnou část komitologie s 2500 technickými prováděcími opatřeními. Téměř 98% evropského práva je přijímáno v rámci komitologie!
Komitologie vznikla v roce 1962 s cílem usnadnit řízení zemědělských trhů, ale v devadesátých letech se vyvinula v regulační instrument k implementaci Jednotného evropského aktu (1993).
Ještě před přijetím Maastrichtské smlouvy pověřila Rada ministrů – v tu dobu jediný zákonodárce – Komisi, aby ve spolupráci se skupinami národních expertů přijímala technická opatření k provádění schvalovaných směrnic. Maastrichtská smlouva přiznala Parlamentu roli spolu-zákonodárce a vliv na technická implementační opatření. Prvních patnáct let se neslo ve znamení partyzánské války mezi Komisí, Parlamentem a Radou, během které se každá instituce snažila posílit své pravomoci na úkor zbylých dvou. Parlament získal v roce 1999 právo přezkumu, aniž by ale měl na přijímaná rozhodnutí reálný vliv.
Reforma v červenci 2006
Tato reforma znamenala zásadní rozvoj komitologie zavedením nového typu právních aktů (kvazi-legislativní akty) a nové procedury přiznávající Parlamentu a Radě ministrů právo veta (regulativní procedura s kontrolou – RPK). Důsledkem této reformy byla potřeba revidovat evropské acquis (přes 250 platných směrnic!) a přizpůsobit ho novému systému.
Post-Lisabonská komitologie
Ratifikace Lisabonské smlouvy zpochybnila reformu z roku 2006. I zkušení pozorovatelé věří, že se jedná o kosmetickou změnu. To není pravda! Lisabonská smlouva komitologické procedury zcela mění. Přináší především dělbu na delegované akty (ty více méně odpovídají původním kvazi-legislativním opatřením) a prováděcí akty (ty více méně odpovídají komitologii v užším smyslu).
Delegované akty
Lisabonská smlouva dává Komisi pravomoc navrhnout a schválit delegované akty na základě prosté konzultace neformální „sítě národních expertů.“ Teprve po schválení může být takový akt zrušen nebo vetován Radou ministrů nebo Parlamentem. Musíme si také uvědomit, že pracovní výbory národních expertů schvalující navrhované kvazi-legislativní akty už nebudou existovat!
Prováděcí akty
O prováděcích aktech ještě rozhodnuto nebylo. Komise publikovala návrh nařízení, které se bude schvalovat spolurozhodovací procedurou. Tento dokument hraje do karet Komisi, navrhuje sloučení současných řídících a regulačních výborů. Navrhuje dále zrušit možnost výboru odvolat se v případě nesouhlasu s návrhem Komise k Radě ministrů. Navíc naprosto vylučuje jakýkoli podíl Parlamentu na prováděcích aktech.
Narušená rovnováha mezi institucemi
Systém z roku 2006 se bude aplikovat na kvazi-legislativní akty přijaté před Lisabonskou smlouvou, nový systém pak na ostatní akty. To bude velice matoucí situace! Členské státy a Parlament teď objevují, jakým způsobem se Komise snaží zneužít své pravomoci ohledně delegovaných a prováděcích aktů a vychýlit tím rovnováhu mezi institucemi.
Všeobecně se má za to, že Lisabonská smlouva posiluje roli Evropského parlamentu. Kniha Daniela Guéguena poukazuje – trochu drsně a velice upřímně – na to, že pravomoci se ve skutečnosti přesouvají směrem ke Komisi, ne k Parlamentu.
Rozhovor, který Daniel Guéguen poskytl EurActivu si můžete přečíst zde, článek týkající se jeho nové knihy zde.
Pokud chcete kontaktovat autora, napište na: dg@clanpa.eu. České vydání knihy si můžete objednat na adrese: EBAQUE Czech Republic, s.r.o., Jungmannova 28, 110 00 Praha 1. Anglické vydání knihy lze objednat on-line na: www.e-t-i.be/publications.asp.
