inzerce
Od té doby, co se Catherine Ashton ujala funkce „ministryně zahraničí“ Evropské unie, jsou její kroky bedlivě sledovány a členské státy Unie si v jejich kritice neberou servítky. O tom jsme se mohli přesvědčit, když baronka, která je také členkou Evropské komise, odmítla navštívit zemětřesením postižené Haiti a o to více poté, když tak neučinila ani měsíc po vypuknutí katastrofy (EurActiv 18.2.2010).
Kritiku si členské státy neodpustily ani nyní, když komisaři minulou středu (17. února) rozhodli o tom, že Portugalec João Vale de Almeina bude novým velvyslancem sedmadvacítky ve Washingtonu.
Švédský ministr zahraničí Carl Bildt, který se stal nejvýraznější tváří švédského předsednictví ve druhé polovině loňského roku, proto zaslal do Bruselu protestní dopis, ve kterém celou proceduru jmenování šéfa unijní mise ve Spojených státech označil za netransparentní. Poukázal rovněž na fakt, že v jejím průběhu nebyly některé členské země dostatečně konzultovány.
„Jeden nebo dva státy si opravdu přály být více (do této diskuse) začleněny,“ uvedla pro reportéry Ashton, která je s výběrem kandidáta spokojená. „Hledali jsme vhodného kandidáta a to se podařilo. Procedura, kterou jsem zvolila, je správná.“
Členským státům se rovněž nelíbí, že Brusel do Washingtonu vyšle kariérního diplomata, který se ve svém životopise nemůže pochlubit nějakým prestižním angažmá ve vysoké politice. „Vedoucím delegace ve Washingtonu by měla být osoba, která má zkušenosti s nějakou vysokou politickou funkcí,“ uvedl také Bildt a vzal si tak na mušku současné zaměstnání nového velvyslance. De Almeina totiž zastává post generálního ředitele pro vnější vztahy v Evropské komisi a na rozdíl od svého předchůdce ve Washingtonu, kterým byl bývalý irský premiér John Bruton, nikdy nepůsobil například v ministerské funkci.
Tony Barber, komentátor The Financial Times, ve svém blogu poznamenal, že od nominace nezkušeného kariérního diplomata si Evropská unie rozhodně nemůže slibovat posílení své globální role ve světě, o které již několik let usiluje. „Američané už teď mají potíže si vybavit, kdo byl vloni jmenován evropským prezidentem a šéfem unijní diplomacie. Nyní si musí zapamatovat další téměř neznámé jméno,“ píše Barber.
Předseda Evropské komise José Barroso by však s jeho slovy nesouhlasil. Ve svém stanovisku uvedl, že „rozhodnutí jmenovat vysoce postaveného úředníka v oblasti vnějších vztahů, aby zastupoval naše zájmy ve Washingtonu, jen potvrzuje náš politický závazek zvýšit a prohloubit transatlantické vztahy.“
Barrosův kůň?
Celá záležitost se jmenováním de Almeiny novým velvyslancem Evropské unie v hlavním městě Spojených států je mnohem zamotanější než se na první pohled zná.
Krátce poté, co bylo zveřejněno jméno nového ambasadora, se v Bruselu začalo spekulovat o tom, co tímto krokem předseda Evropské komise José Barroso sleduje. S de Almeinou ho totiž pojí úzké pracovní vztahy - de Almeina vystupoval jako Barrosův osobní zmocněnec na jednáních nejprůmyslovějších zemí světa G8 a G20 a několik let působil jako vedoucí jeho kanceláře. To navíc podtrhuje fakt, že oba pocházejí z Portugalska.
Jak pro EurActiv uvedl jeden nejmenovaný zdroj ze Švédska, obsazení tak významného diplomatického místa někým z úzkého okruhu vlastních zaměstnanců by pro předsedu Barrosa mohlo představovat „zlatou příležitost“, jak získat přímý vliv na Washington a posílit svou roli v Evropské komisi. Třeba zrovna na úkor vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
