inzerce
Daniel Guéguen se snaží ovlivňovat rozhodování unijních institucí už více než třicet let a v rozhovoru pro EurActiv prozradil, že mu vadí, jak špatné renomé má jeho profese v mnoha státech EU. Podle něj by výrazně pomohlo, pokud by se podařilo zavést „lobbistické komory“.
„Vliv každého lobbisty v Bruselu se opírá o dva pilíře: důvěryhodnost a jeho síť kontaktů, kterou si buduje na základě své důvěryhodnosti. A právě ta se může posílit, kdyby se lobbisté sdružili do respektované instituce jakou by mohla být lobbistická komora,“ říká Guéguen.
Podle něj nic neřeší, když se po vzoru Spojených států pokusíme pečlivě dokumentovat všechny lobbistické kontakty tak, jak to předpokládá nová česká norma, která v současnosti leží ve sněmovně.
„Důvodů je několik. Rozhodovací proces je příliš komplexní na to, aby ho mohl postihnout jeden zákon. A navíc, vztahy mezi lobbisty a zákonodárci jsou často důvěrné a těžko předpokládat, že by se to novou legislativou mohlo změnit,“ domnívá se Guéguen.
Známému lobbistovi také vadí, že Komise až doposud při snahách o regulaci lobbingu vůbec nenaslouchala profesním organizacím a navíc sice razí transparentnost zájmových skupin, ale sama funguje netransparentně, což je nejlépe vidět při schvalováním různých prováděcích nařízení v rámci procesu tzv. komitologie.
„Není až tak těžké zjistit, jaký expertní výbor o určité záležitosti jedná, ale je velmi obtížné se dopídit ke jménům konkrétních odborníků, kteří v něm zasedají. Komise argumentuje tím, že se různě střídají, a odmítá obsazení jednotlivých jednání výborů zveřejňovat,“ uvádí Guéguen jeden příklad za všechny.
Podle něj Lisabonská smlouva výrazně posílila roli Komise ve zmíněné komitologii, která hraje v unijních rozhodovacích procesech zásadní roli. „V roce 2006 se procedura komitologie reformovala tak, že Parlament a Rada dostaly právo veta při formulaci různých prováděcích předpisů ze strany Komise, a evropská exekutiva se tak ocitla pod mnohem větší kontrolou ze strany těchto institucí. Lisabon ale znamená krok přesně opačným směrem: posiluje pravomoci Komise na úkor Rady a Parlamentu. A to já osobně považuji za chybu,“ kritizuje lobbista (EurActiv 6.4.2010).
Pokud jde o prosazování zájmů nových členských států v Bruselu, jsou podle Guéguena jejich reprezentanti zbytečně nesmělí. „I přes všechna zlepšení mám stále trochu pocit, že většina nových členských států pohlíží sama na sebe jako na země druhé kategorie v rámci EU,“ říká.
Celý rozhovor s Danielem Guéguenem si můžete přečíst zde, shrnutí jeho nové knihy zde.
