inzerce
Jmenování francouzského kariérního diplomata Pierra Vimonta a zkušeného irského zástupce v evropských institucích Davida O’Sullivana nejsou žádným velkým překvapením. Jejich jména se nesla kuloáry již několik měsíců.
Vimont, který se stane výkonným generálním tajemníkem, působil v minulosti jako francouzský velvyslanec u Evropské unie a ve Spojených státech. O’Sullivan strávil většinu svoji kariéry v Evropské komisi, kde ještě nedávno vedl generální ředitelství pro obchod.
Jako vrcholný úředník bude O’Sullivan zodpovídat za každodenní řízení provozu Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Vimont bude mít na starost vztahy s Radou ministrů, která reprezentuje vlády 27 členských států EU.
Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner uvedl, že jmenování Vimonta je pro „Francii chloubou.“ Podle francouzského ministra pro evropské záležitosti Pierra Lellouche obohatí Vimont EEAS o své „výjimečné a všeobecně uznávané schopnosti.“
Podle zdrojů z EU toto jmenování svědčí o dobrých vztazích, které panují mezi institucemi EU a členskými státy. Očekává se, že jmenování dalších vysokých úředníků to jenom potvrdí.
Němka Helga Schmidt a Polák Macej Popowski se pravděpodobně stanou Vimontovými zástupci. Další vysoké pozice mají být obsazeny personálem z evropských institucí.
Po obsazení vrcholných pozic Vimontem a O’Sullivanem by nyní měla Evropská služba pro vnější činnost pokročit v náboru ostatních pracovníků. Do EEAS mají být přesunuti úředníci z ředitelství Komise pro vnější vztahy (Relex), z Rady ministrů a také z národních administrativ.
Vrcholný management EEAS může nyní začít rozhodovat o velikosti a složení jednotlivých oddělení. V neposlední řadě je ještě nutné rozhodnout o budově, ve které bude celá mašinérie sídlit.
Žádné kvóty, ale „respektování velikosti“
Poté, co Evropský parlament minulý týden vznik EEAS posvětil a schválil mj. i pravidla pro nábor diplomatických pracovníků (EurActiv 21.10.2010), není již otázka národních kvót na pořadu dne. Tlak na šéfku evropské zahraniční politiky Catherine Ashton v této oblasti však ani tak nepolevuje. Při náboru má „respektovat velikost jednotlivých zemí,“ ať už to udělá jakýmkoliv způsobem.
Piotr Maciej Kaczyński z Centra pro studium evropské politiky (CEPS) řekl, že by Ashton mohla při rozhodování brát v úvahu velikost diplomatické služby v každé členské zemi. Upozornil na fakt, že v některých případech mají malé a střední země mnohem větší diplomatickou službu než ty větší země, a proto se stávají silnějšími kandidáty.
„Diplomatická váha neodpovídá váze ekonomické. Například se ukázalo, že Maďarsko je silnější než Rakousko, protože existuje více maďarských diplomatů než rakouských,“ poznamenal Kaczyński.
Uvedl, že v Evropě má největší diplomatickou službu Velká Británie, Německo a Francie, s více než 10.000 diplomaty. Následuje Itálie (více než 7.000), Španělsko (více než 6.000), Polsko (více než 4.500) a Nizozemsko s Belgií (okolo 3.000). 
