inzerce
„O kandidátkách rozhodují národní nebo regionální strany. Takže ti, kdo chtějí mít dobré místo na kandidátce, jsou motivováni mít dobré vztahy s národní stranou. Je to přirozené,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv Sebastian Kurpas, analytik bruselského Centre for European Policy Studies.
Problémem je, že po svém zvolení poslanci Evropského parlamentu nemají skoro žádnou motivaci pracovat dobře, říká dále Kurpas. „Můžete být velmi úspěšným poslancem Evropského parlamentu a na evropské úrovni pracujete tvrdě. To ale nemusí být determinantou pro získání dobrého místa na kandidátce. Nakonec je mnohem důležitější to, zda máte dobré vztahy s národní stranou, která kandidátku sestavuje.“
Absence skutečné „evropské veřejné sféry“, která by měla společnou identitu, kulturu a média, byla často zdůvodňována jako nedostatek evropského ducha v kampani před volbami do Evropského parlamentu. Podle profesora Cees Van der Eijka z University of Nottingham tento nedostatek transformoval evropské volby na „národní volby druhého řádu“.
V důsledku toho je pak vždy velice obtížné předvídat výsledek evropských voleb. „Máte 27 národních veřejných mínění, které se mohou změnit, navíc lidé mají tendenci rozhodovat více o národních než evropských otázkách,“ vysvětluje Sebastian Kurpas. „Je tedy velice těžké předpovědět [jejich výsledek]. Musíte skutečně sledovat všech 27 národních debat.“
Podle Kurpase možným východiskem z této slepé uličky je zavedení systému, podle něhož bude určitý počet poslanců Evropského parlamentu volen přímo a nikoli na základě stranických kandidátek. Takový systém by „podnítil k vedení kampaně na základě jeijch úspěchů a plánů na evropské úrovni“.
„Nebyly by to tak evropské strany, které rozhodovaly o mandátech, ale kandidát sám s určitým počtem hlasů v daném volebním obvodě,“ vysvětluje Sebastian Kurpas. Na druhé straně připouští, že „to není v krátkodobé perspektivě reálné“ a doporučuje pouze vyčlenění omezeného množství křesel.
Celý rozhovor je v anglickém jazyce k dispozici zde.
