inzerce
Souvislosti:
Podle smlouvy z Nice má mít Evropský parlament 736 poslanců. Nedávno ratifikovaná Lisabonská smlouva předpokládá, že se jejich počet zvýší na 751 (750 poslanců a předseda). V prosinci 2008 se ale na summitu EU politici dohodli, že do roku 2014 bude počet europoslanců 754, aby se tak zachovalo 99 mandátů pro Německo. Poté má počet německých zástupců v poslaneckých lavicích klesnou na 96.
Očekává se, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost 1. prosince 2009 a některé členské státy tak budou muset vybrat své „dodatečné poslance“. Španělsko dostane čtyři nové mandáty, Francie, Španělsko a Rakousko po dvou a Velká Británie, Polsko, Portugalsko, Nizozemsko, Lotyšsko, Slovinsko a Malta vyšlou do Evropského parlamentu o jednoho poslance navíc. České republiky se úprava počtu křesel nijak nedotkne.
V závěrech prosincového summitu lídři EU prohlásili, že 18 nových europoslanců převezme své funkce „pokud možno během roku 2010.“ Evropský parlament proto letos zavedl tzv. „status pozorovatele“, aby těmto poslancům pomohl překlenout období, dokud se nestanou plnoprávnými členy Parlamentu. Podobný postup Unie použila při svých předchozích rozšířeních.
Témata:
Pokud Lisabonská smlouva 1. prosince vstoupí v platnost, bude do svých křesel moci usednout 18 nových poslanců-pozorovatelů. Tito poslanci mají dostávat standardní plat, ale zatím nebudou mít hlasovací právo. Vyplývá to z dohody lídrů EU z prosince 2008.
Celkově je ale situace velmi nejasná. První otázkou je, kdy by mělo k rozšíření Parlamentu vůbec dojít. V zemích s jedním volebním obvodem pro eurovolby (jako je Španělsko či Švédsko), je výběr dodatečných europoslanců jasný. A Madrid, který přijetím Lisabonu získal nejvíc nových europoslanců (čtyři), by je do úřadu poslal rád co nejdříve. Ale v zemích, kde je více volebních obvodů nebo kde voliči vybírají jednotlivé kandidáty ze stranických kandidátek, je situace složitější. Mezi tyto země patří například Velká Británie či Francie.
V Británii, která získá jednoho dodatečného europoslance, již nezávislá volební komise zná systém, který rozhodne, z jakého regionu bude dodatečný europoslanec pocházet. Ve Francii ale není postup, kterým se dva dodateční poslanci vyberou vůbec jasný. Navíc se nezdá, že by Francie chtěla tento problém promptně vyřešit.
Všichni, anebo nikdo
Celou situaci by mohlo uklidnit, pokud by jednotlivé země mohly poslat své europoslance podle svého uvážení. To znamená, že například Španělsko by tak učinilo dříve než například Francie. Britský liberální europoslanec Andrew Duff ale pro EurActiv uvedl, že Parlament takový postup zablokuje. „[Dodateční europoslanci] musí přijít v jeden okamžik, protože pokud by přicházeli ad hoc, tak by to narušilo parlamentní frakce a celkovou stabilitu naší instituce,“ dodal. Dále Duff uvedl, že Parlament vytvoří nové „pravidlo“, podle kterého se celá věc bude řešit.
Kdy se z pozorovatelů stanou plnohodnotní europoslanci?
Druhou a větší komplikací je, že se zatím neví, kdy by se z poslanců-pozorovatelů měli stát plnoprávní členové Parlamentu. „Z institucionálního pohledu není vůbec jasné, co se bude dít,“ řekl pro EurActiv expert na Evropský parlament David Earnshaw.
Johan Schoo, ředitel právní služby Evropského parlamentu potvrdil, že časový plán „stále není znám“. Dodal ale, že to se může změnit prostřednictvím přístupové smlouvy Chorvatska, která se očekává roku 2011, nebo pomocí nezávislého protokolu, který může být podepsán kdykoliv poté, co vstoupí Lisabonská smlouva v platnost.
Schoo dodává, že některé státy, zejména Španělsko, které má získat čtyři nové poslance, mohou trvat na tom, aby byl takový dokument podepsán co nejdříve. Schoo i Duff se shodují, že řešení celého problému může trvat i několik let, protože konečné rozhodnutí musí schválit všechny členské státy. Schoo navíc upozorňuje, že pro ty státy, které nové europoslance nezískávají, toto téma nebude prioritou.
David Earnshaw navíc říká, že toto komplikované téma by mohlo posílit vyjednávací pozici Davida Camerona, který se pravděpodobně stane příštím britským premiérem. Cameron tento týden naznačil, že za jeho vlády bude Británie žádat některé pravomoce Bruselu zpět do Londýna.
(Článek vznikl za přispění EurActiv.fr)
