inzerce
Španělsku se podařilo získat ve věci občanské iniciativy podporu všech členů Unie, prohlásil španělský ministr pro evropské záležitosti Diego López Garrido. Lisabonská smlouva hovoří pouze o milionu občanů z „významného počtu členských zemí“ a ministři se nyní dohodli na devíti státech, tedy na třetině členů EU.
Ministři projednali i další hlediska fungování občanské iniciativy, jako například způsob kontroly autenticity podpisů či případný pokus zneužít iniciativu k dosažení cílů, které jsou v rozporu s hodnotami Unie.
Evropská občanská iniciativa (EOI) je jednou z hlavních inovací v Lisabonské smlouvě, která má posílit zapojení občanů do tvorby evropských politik a demokratizovat tak EU. Článek 11 (odstavec čtyři) Lisabonské smlouvy říká: „Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.“ Poprvé v historii tak bude moci občanská společnost ovlivnit agendu Unie.
Parlament přijal v květnu 2009 detailní pravidla pro implementaci EOI, která se v některých bodech liší od současné dohody ministrů – například poslanci nehovořili o třetině, ale o čtvrtině evropských zemí.
Setkání ministrů v La Granje
Na neformálním setkání ministrů pro evropské záležitosti v La Granje se 13. ledna představitelé členských států dohodli, že se Unie bude nadále hlásit k Evropské konvenci lidských práv podepsané v Římě roku 1950 a pěti protokolům, jež jsou její součástí a byly podepsány v letech 1952 - 1966. Ministři se shodli také na tom, že by EU měla začít s Radou Evropy konzultovat formalizaci procedur.
Dalším tématem diskuze během setkání ministrů byla tzv. Klauzule o solidaritě. Ta je obsažená v Lisabonské smlouvě a bude na základě dohody ministrů v praxi znamenat povinnost pomoci kterémukoli členskému státu v případě teroristického útoku či přírodních a člověkem zaviněných katastrof. Lisabonská smlouva zde stanovuje pouze rámcová pravidla a ministři se zavázali k co nejrychlejšímu dotvoření právního základu.
Představitelé členských států zde také projednali vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a usnesli se na dodržování geografické a institucionální rovnováhy při přijímání jejích zaměstnanců: v evropské diplomatické službě musejí být zastoupeny všechny členské země a také Komise, Parlament i Rada.
Všechny zmíněné iniciativy přinesla Lisabonská smlouva a právě její uvedení do praxe je hlavní prioritou španělského předsednictví.
