inzerce
Tzv. „grilování“ kandidátů nominovaných na komisaře v druhé Barrosově Komisi se bude konat ve dnech 11.-19. ledna. Každý ze sedmadvaceti designovaných komisařů bude po tři hodiny odpovídat na dotazy parlamentního výboru do jehož kompetence portfolio daného komisaře spadá. O schválení či neschválení celé Komise Parlament rozhodne 26. ledna.
Přestože poslanci nemohou vyslovit nedůvěru jednotlivým kandidátům, mohou si vynutit například výměnu portfolií. Pokud problémy s některými navrženými politiky ohrožují schválení celé Komise, hledají dané členské země jiné kandidáty. Došlo k tomu i při sestavování předchozí Barrosovy Komise v roce 2004.
Parlamentní zdroje EurActivu sdělily, že některá slyšení se spíše než na osobnost kandidáta zaměří na jeho politické cíle. Někteří kandidáti na komisaře budou zřejmě ale muset objasňovat svou minulost a vyvracet podezření ze střetu zájmů.
Novinkou je, že středolevicoví europoslanci vyzvali veřejnost, aby se na kandidáty obracela se svými online dotazy. Hannes Swoboda, místopředseda frakce Socialisté a demokraté (S&D) v Evropském parlamentu, říká, že jeho skupina chce vidět příštích pět let v Komisi „jen ty nejlepší“.
Komunistická minulost: hon na čarodějnice?
Swoboda očekává z řad středopravicových poslanců útoky na komunistickou minulost některých kandidátů. Týká se to zejména Slováka Maroše Šefčoviče, Estonce Siima Kallase a českého Štefana Füleho.
Kallas, jenž byl i v první komisi pod vedením Barrosa, je jediným kandidátem, který ve svém životopise otevřeně deklaruje, že byl do roku 1972 do roku 1990 členem Komunistické strany Sovětského svazu. Ostatně i samotný Barroso byl v mládí ve svém rodném Portugalsku maoistickým aktivistou, ovšem ten ze svého oficiálního životopisu tuto informaci vynechává.
Maďarský designovaný komisař László Andor je zase neustále obviňován pravicovou stranou Fidesz z neomarxistických postojů navzdory tomu, že nikdy nebyl členem tamní komunistické strany.
„Ze slyšení se nesmí stát cirkus jenom kvůli pár krajně pravicovým poslancům, kteří trpí směšnou obavou, že nová Komise bude plná salónních komunistů. Něčí 40 let staré politické preference ve zcela jiné Evropě, než je ta dnešní, vůbec nesouvisí s výzvami, které jsou pro Unii připraveny v budoucnu,“ prohlásil Swoboda.
Názorový veletoč lidovců
Středopravicoví poslanci z Evropské lidové strany (nejsilnější parlamentní frakce) se původně zaručovali, že zabrání bývalým komunistům dostat se do Komise. Nyní to však vypadá, že kandidáty kvůli jejich politické minulosti napadat nebudou. „Myslíme si, že by slyšení měla být vedena v politickém duchu bez osobních útoků,“ řekl mluvčí lidovců Antoine Ripoll EurActivu. Dodal, že jeho frakce není nakloněna „honům na čarodějnice“.
Ripoll popírá, že by lidovci zapomněli na svůj záměr zabránit bývalým předním komunistickým funkcionářům s temnou minulostí, aby se dostali do vrcholových pozic v Unii. Lidovecký postoj ale nebyl podle Ripolla namířen obecně proti všem politikům s komunistickou minulostí. Mluvčí také odmítl, že by změnu přístupu ke slyšením způsobila bulharská kandidátka na komisařku Rumjana Želeva, jež zastává post místopředsedkyně lidovecké frakce. Želeva vyvolává u některých poslanců obavy z možného napojení jejího manžela na bulharskou společnost s nevyjasněnými vazbami na Rusko.
Ripoll k tomu řekl: „Nic z toho, co je kandidátce vytýkáno, nevidím jako problém. Její manžel není z ničeho podezřelý a neúčastní se žádného soudního procesu. Obvinění podle mě souvisejí s novou bulharskou vládní politikou, která se nese ve znamení drastických protikorupčních opatření. Pochopitelně to přináší jisté reakce a je nutné pro takové útoky hledat vysvětlení.
Ripoll připustil, že to může vypadat jako by se lidovci najednou bránili osobním útokům jen proto, aby ochránili kandidáta ze své frakce. Podle mluvčího to má však i jiný důvod – Parlament nyní poprvé využije své nové pravomoci vyplývající z Lisabonské smlouvy a lidovci chtějí, aby se instituce ukázala v tom nejlepším světle. „Nechceme nabídnout jen pochmurné představení založené na osobních útocích nebo vnitrostátních konfliktů. Evropský parlament pro takové spory není tou pravou půdou,“ řekl.
Na otázku, zda by Rumjana Želeva byla ochotna rozehnat podezření ohledně svého muže sama, odpověděl Ripoll, že je nutné respektovat její taktiku odpovídat na dotazy až při slyšení, ne dříve.
Zdroj z Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) prozradil, že pokud by se zvolení Želevy zdálo problematické i po slyšení, pravděpodobně by došlo k posunutí plánovaného termínu volby druhé Barrosovy Komise z 26. ledna na později. A to i přesto, že by kvůli jednomu kandidátovi nebyla zvolena celá Komise.
Britský europoslanec Andrew Duff z frakce ALDE řekl, že případný odklad závisí na vystoupeních jednotlivých kandidátů. Pokud se vyskytne vážný problém, musí to předseda Barroso vyřešit velmi rychle. Odklad volby je prý velmi nešťastná možnost. Parlament navíc podle Duffa nechce dělat zbytečné obstrukce, protože chce, aby byla Komise schválena co nejdříve. Co se týče bulharské kandidátky, Duff připustil, že „na některé otázky musí odpovědět“, ale vyjádřil přesvědčení, že na to jistě bude připravena. „V této fázi bych nespekuloval,“ dodal.
Slyšení Catherine Ashton
Další osobní útoky se nejspíš během slyšení snesou na hlavu Vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashton, která pracovala v Barrosově první Komisi jako místopředsedkyně pro vnější vztahy. Vznesená obvinění ji ovšem nejspíš nepoškodí. Již vyvrátila domněnku britské strany nezávislých (UKIP), že pobírala peníze ze zemí Sovětského bloku, když v 80. letech pracovala pro skupinu bojující proti jaderným zbraním.
Vystoupení Ashton se dychtivě očekává hlavně proto, že bude nejspíš požádána o vysvětlení svého písemného vyjádření pro europoslance, v němž uvádí, že její prioritou bude ustavit Evropskou službu pro vnější činnost. Podle nejmenovaného bruselského zdroje by ale takový úkol neměl připadnout Vysokému představiteli, který má dle Lisabonské smlouvy vést společnou zahraniční politiku, ale členským státům. Většina poslanců však s postupem Ashton souhlasí, protože Evropskou službu pro vnější činnost je podle nich třeba projednat dříve, než se úřadu britského předsedy vlády ujme očekávaný vítěz nadcházejících voleb – konzervativec David Cameron.
I přes všechny zmíněné problémy s osobnostmi kandidátů na komisaře bude podle parlamentních zdrojů většina dotazů ale zřejmě směřovat spíše na schopnosti designovaných komisařů naplnit úkoly svých portfolií, na vnitřní fungování Komise či na vztahy mezi institucemi. 
