inzerce
Nové evropské otázky
V posledních osmi měsících si Evropa prošla několika krizemi, hlavně institucionálním sporem vyvolaným irským odmítnutím Lisabonské smlouvy, mezinárodní geopolitickou krizí v Gruzii a na Blízkém východě a pokračující finanční a ekonomickou krizí, jež měly za následek rozšiřující se neklid po celé Evropě.
V důsledku těchto krizí politici argumentují, že jsou občané stále více přesvědčeni o tom, že ekonomické problémy,ale také výzvy jako energetická bezpečnost a klimatické změny, mají evropskou dimenzi, což se projeví v účasti u evropských voleb a evropské demokracii tak dodá nový impuls.
Německý socialistický poslanec Evropského parlamentu Jo Leinen EurActivu řekl, že evropské strany mají jedinečnou šanci voličům představit „evropskou dimenzi“.
Sebastian Kurpas, analytik bruselského Centre for European Policy Studies, souhlasí, že jde o jedinečnou příležitost, ale není přesvědčen o tom, že strany dokážou tuto skutečnost úspěšně využít ke zvýšení volební účasti. Při rozhovoru s EurActivem řekl, že vše „závisí na tom, zda evropské politické strany představí Evropskou unii jako důvěryhodný nástroj, který může pomoci vyřešit krize“.
Analytik CEPS dále řekl, že „všechny strany mají ve svých prohlášeních slogany, které reagují na ekonomickou krizi, ale otázkou zůstává zda nezůstanou jen u sloganů a budou je rozvíjet v konkrétní kroky“.
Ve skutečnosti však Kurpas věří, že výsledky voleb budou opět v každé ze 27 členských států odlišné. Říká to i Agnieszka Lada, výzkumná pracovnice polského Institute of Public Affairs. Lada EurActivu řekla, že „lidé neuvidí souvislost mezi krizemi a Evropskou unií“ a očekává, že budou volit na základě národních preferencí.
Občanská společnost nastoupila včas
Propagační kampaň těchto voleb přinesla též nebývalé zapojení NNO. Řada z nich publikovala podrobné politické dokumenty dostatečně včas na to, aby byla schopna ovlivnit volební programy evropských stran.
Fintan Farrell, předseda EU Civil Society Contact Group, EurActivu sdělil, že tento jev odráží skutečnost, že si nevládní organizace přejí, aby strany jejich argumenty vyslyšely a „klíčové zájmy ovlivňující každodenní život obyvatel EU se dostaly do středu zájmů kandidátů“.
Dodal: „I my chceme zajistit, aby byly přeměněny nejen do politických slibů, ale i do konkrétních politických závazků“.
Známé tváře a nové strany
Jednotlivci a strany, které letos volbám dominují, se mohou postarat o překvapení. Například ve Francii jdou do evropských voleb dva současní ministři.
Podle vedení klubu UMP v Poslanecké sněmovně v posledních měsících francouzský prezident Nicolas Sarkozy opakovaně naléhal na stranu, aby do Bruselu poslala známé politiky, kteří budou mít za cíl zlepšení vnímání Evropské unie francouzskými voliči. Sarkozy nedávno popsal rozhodnutí umístit dva ministry, Michela Bariera a Rachidu Dati, na vrchol volební kandidátky pro „evropské volby“ za „ opravdu historické“ .
Nicméně diplomatické zdroje z Bruselu EurActivu sdělily, že toto byla jen prázdná slova a ve skutečnosti je to jen snaha účinně Dati přemístit do Bruselu.
Experti se shodují na jedné věci – tento rok budou poslanci Parlamentu mladší a bude zde více žen než dříve.
Kampaň spuštěna sdružením European Women´s Lobby, které usiluje o vyšší účast žen na rozhodovacím procesu, již shromáždila více než 10.000 podpisů, dokonce i od vysoce postavených politiků. První předsedkyně Evropského parlamentu, francouzská politička Simone Veil, podpořila iniciativu se slovy, že od roku 1979 ženy v evropské politice „zůstaly v menšině“.
Pro volby roku 2009 budou též charakteristické nové strany. Britští konzervativci by rádi přerušili vazbu na EPP a vytvořili by euroskeptičtější stranu. To ovšem předpokládá, že k vytvoření takové platformy získají více spojenců. Konzervativci v minulosti opakovaně o vytvoření nové strany jednali se zástupci českých občanských demokratů.
Kontroverzní skupina Libertas, která se staví proti Lisabonské smlouvě, chce postavit kandidáty v několika evropských zemích a mohla by vyhrát křesla jiných okrajově radikálních stran. Oproti tomu strana Union for a Europe of the Nations (UEN) by mohla mít potíže dosáhnout potřebného počtu poslanců, aby si mohla udržet status skupiny, pokud ztratí 8 poslanců Alleanza Nazionale.
Jo Leinen uznal, že po těchto volbách „bude Parlament barevnější“, i když očekává že celková rovnováha mezi hlavními stranami a menšími skupinami zůstane stejná.
Přinesou nové trendy nějakou změnu?
Zatímco tyto trendy mohou hrát důležitou roli v dynamice letošních voleb, vysoce postavení evropští úředníci zůstávají skeptičtí a nevěří, že by mohlo dojít ke skutečné evropské diskusi ve chvíli, kdy jsou současné institucionální struktury nezměněné.
John Bruton, bývalý irský premiér a současný velvyslanec Unie ve Spojených státech amerických, EurActivu sdělil, že si v těchto volbách „lidé všimnou, že v průběhu finanční krize byla EU činorodější a aktivnější“, tedy rozhodně více než v minulosti.
Podle Brutona to ale stále nemusí pro opravdové povzbuzení evropské demokracie stačit. „Jedna z věcí, které lituji, mluvím-li o sobě, je, že nemáme jedny evropské volby, ale 27 různých národních voleb do Evropského parlamentu,“ uvedl.
Bruton dále řekl, že pro vytvoření takových voličů, kteří budou vnímat Evropskou unii jako emocionální věc, je třeba ještě hodně udělat.
Jo Leinen, věří, že pro evropské strany ještě není moc pozdě, aby mohly využít z mnoha krizí. Květen bude rozhodující, dodal.
Stanoviska:
Fintan Farrell, předseda EU Civil Society Contact Group, EurActivu řekl, že byla vydána řada studií, které mají za cíl ovlivnit diskuzi kolem voleb do Parlamentu a které pokrývají celou řadu témat – životní prostředí, zdravotnictví, kulturu či vzdělání. „Myslím si, že diskuze o Lisabonské smlouvě odhalila, že aktivní společenská účast je pro vytvoření demokratičtější EU zapotřebí. Musím říci, že se stále zvyšuje chápání významu Parlamentu a vlivu, který má na budoucí směřování EU“, dodal.
John Bruton, bývalý irský předseda a současný velvyslanec EU v USA, lituje, že neexistuje „jednotná volba“, neboť místo toho zde máme 27 národních voleb. EurActivu řekl, že „jedna z věcí, která byla navržena v původní Laekenské deklaraci, byla, že by zde měl být, aspoň pro některé funkce, jednotný okruh voličů. Toho jsme stále ještě nedosáhli. Dosud ani taková vysoká funkce, kterou by lidé přímo volili, neexistuje“.
Dále uvedl: „Unie začala v 50. letech jako racionální odpověď na racionální problém, jenž představovalo národnostní soupeření. Myslím si, že racionalismus zapracoval velice dobře, ale nejspíše dosáhl již všeho, čeho může. Abychom dosáhli další úrovně hlubší evropské integrace, musíme zapojit srdce obyvatel stejně jako jejich mysl“. 
