inzerce
Jak včera pro EurActiv uvedl španělský premiér José Luis Rodriguez Zapatero, evropská levice hodlá prosadit někoho ze svého středu na pozici vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku („ministra zahraničí“ EU). Později to EurActivu potvrdil také lídr socialistických europoslanců Martin Schulz.
O obsazení dvou vysokých postů v bruselském vedení, které vzniknou po dokončení ratifikace Lisabonu, se spekuluje už dlouhé měsíce. Kromě „ministra zahraničí“ bude třeba zvolit ještě předsedu Evropské rady (unijního „prezidenta“), který se na dva a půl roku postaví do čela sedmadvacítky (nyní tuto funkci vykonává premiér předsednické země). Měl by být také hlavní „tváří“ Unie pro zahraniční partnery.
Jméno bývalého britského premiéra Tonyho Blaira se v souvislosti s postem „prezidenta EU“ skloňovalo asi nejčastěji. Včerejší prohlášení prominentních socialistů (například Zapatero bude jedním ze třech vyjednavačů o obsazení zmíněných dvou pozic za evropskou levici) však pravděpodobně znamená konec jeho nadějím – vypadá to, že do čela Evropské rady usedne někdo z unijní pravice.
Je však třeba dodat následující: z evropské levice zbývá minimálně jeden muž, který Tonyho Blaira bezvýhradně podporuje, a to současný britský premiér Gordon Brown. Z tábora socialistů se nicméně ozývají hlasy o tom, že nemá šanci svůj názor prosadit. I když bývalý šéf socialistů (a další z vyjednavačů levice) Poul Nyrup Rasmussen pro EurActiv řekl, že je stále „ve hře několik jmen“.
Brown vidí v Blairovi (který ho mimochodem dosadil do čela britských Labouristů) optimálního kandidáta pro řešení ekonomických a klimatických výzev, avšak připouští, že Blair se ke své případné kandidatuře nikdy oficiálně nevyjádřil. Na druhou stranu, pokud by cítil silnou podporu, asi by nominaci („pod tlakem kolegů“) dřív nebo později přijal.
Liberálové: My jsme tu taky
Dělení politického spektra jen na unijní pravici a levici by bylo příliš jednoduché. Z Evropského parlamentu se ozývají také liberálové (ELDR), kteří chtějí na jeden ze dvou vysokých postů svého člověka – výměnou za to, že podpořili kandidáta lidovců (EPP) na předsedu Evropské komise (stal se jím znovu José Manuel Barroso).
Liberálové mají díky podpoře Barrosa jistě slušný vyjednávací potenciál, je však třeba si uvědomit jeden rozdíl mezi volbou evropského „prezidenta“ a „ministra zahraničí“ na straně jedná a předsedy Komise na straně druhé. Zatímco se šéfem Komise musí souhlasit nadpoloviční většina poslanců, výběr kandidátů na zbylé dva posty je plně v pravomoci Evropské rady – tedy předsedů vlád členských států. To však samozřejmě neznamená, že by byl Parlament úplně mimo hru.
Žádná jména, prosím
Médii proudí obrovské množství spekulací ohledně možných kandidátů na dva nové lukrativní posty v bruselské hierarchii, z oficiálních zdrojů je však zatím skoro nemožné získat nějaké konkrétnější informace.
Například současný šéf Evropské rady Fredrik Reinfeldt nechce o nominacích spekulovat, než bude definitivně ratifikován Lisabon, respektive než o něm příští úterý rozhodne český ústavní soud. Reinfeldt dokonce uvedl, že se o možných jménech na zmíněné posty na summitu nebude jednat ani neoficiálně. Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitė byla upřímnější: „Samozřejmě, že o nich budeme jednat, ale ne před zapnutými mikrofony.“ 
