inzerce
Podle deníku E15 by Česká republika chtěla získat pro “svého“ eurokomisaře oblast energetiky, regionální politiky, dopravy nebo spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Doposud se však jeví jako nejpravděpodobnější, že politické strany o českém kandidátovi rozhodnou až po říjnových předčasných volbách.
Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle ČTK potvrdil, že „mezi zainteresovanými členy vlády se v souvislosti se jmenováním nové Evropské komise nejvíce hovoří o těchto portfoliích. Není to ale konečný seznam,“ dodal.
Podle Füleho bude vláda rozhodovat o tom, o které oblasti bude usilovat až po debatách s politickými stranami. „Teprve na základě výsledků těchto jednání (s politickými stranami) a dosaženého konsenzu bude chtít vláda rozhodnout o jednom či několika málo postech, o které bude usilovat,“ řekl Füle.
Necelé dva měsíce po evropských volbách tedy nemá Česká republika ani zdaleka jasno o jménu kandidáta na post eurokomisaře. Neprobíhá zatím ani konkrétní diskuze o konkrétních jménech. „Nebavíme se o osobě, ale o tom, že bychom chtěli třeba silný ekonomický úsek, aby na nás nezbyl komisař pro pravopis,“ řekl na toto téma ČTK Přemysl Sobotka a potvrdil tak, že se o žádných konkrétních jménech v ČR zatím nejedná.
Výběr kandidáta v Česku probíhá přitom opačně než bývá zvykem. Jako nejlepší se totiž jeví nejprve vybrat kvalifikovaného kandidáta pro určitou oblast, představit ho novému předsedovi Komise a posléze lobbovat za to, aby zvolenou oblast dostal na starost. ČTK napsala, že úvodní oťukávání pravděpodobného budoucího staronového předsedy Evropské komise dopadlo tak, že Barroso vždy odvětil, „že mu máme přinést jediné – jméno.
Problémem je, že jméno kandidáta na budoucího českého eurokomisaře pravděpodobně s ohledem na domluvu velkých politických stran padne až po říjnových předčasných volbách do sněmovny. Mezi možnými kandidáty byli zatím zmiňováni Jan Švejnar, Vladimír Špidla, Pavel Telička a současný předseda úřednické vlády Jan Fischer.
Objevují se také spekulace, že by se novým eurokomisařem mohl stát lídr jedné ze dvou největších politický stran, která by v podzimních parlamentních volbách neuspěla.
Přitom se zdá, že ani někteří současní činitelé nechtějí, aby byla dohoda o kandidátovi na eurokomisaře pouhou shodou dvou největších stran. „Nechci, aby se eurokomisař vybíral od zeleného stolu, ani v jednom ze stranických sekretariátů, ale aby jak to portfolio, tak jméno byly odrazem co možná nejširšího konsenzu politických stran“, řekl Füle pro ČTK.
„Je v našem zájmu nečekat s výběrem na naší straně a nedostat se zbytečně do situace, kdy by míra flexibility a dobrého pro Českou republiku a pro EU vhodného portfolia byla omezena. Vycházíme z toho, že největší šance na naplnění našich ambicí budou, když se do výběru členů nové Komise zapojíme ve stejné době jako ostatní státy EU,“ dodal Füle.
Způsob, jakým česká politická reprezentace přistupuje k obsazení postu eurokomisaře, kritizuje pro Český rozhlas i Jiří Pehe. „Jelikož o rozdělení portfolií v „evropské vládě“ a jejich personálním obsazení začne rozhodovat nový šéf Evropské komise krátce poté co bude schválen (pravděpodobně začátkem září), jsou na tom lépe země, které jsou připraveny. Tedy země, které vědí, co chtějí a mají pro obsazení postů připraveny kandidáty.“
A právě v otázce, kdy ostatní členské země zahájily výběr svých kandidátů na post eurokomisaře nastává problematická situace. Některé již znají konkrétní jména svých kandidátů na eurokomisaře, jiné stále vyčkávají.
Belgie musela krátce před uplynutím mandátu současné Komise vyměnit „svého“ eurokomisaře, protože do evropských voleb úřadující Louis Michel byl zvolen do Evropského parlamentu. Nahradil ho bývalý belgický ministr zahraničí Karel de Gucht, který je ale zároveň belgickým kandidátem na eurokomisaře i pro novou Evropskou komisi. Belgické rozhodnutí o De Guchtovi padlo již počátkem roku 2008.
Maďarsko stačilo od skončení evropských voleb vybrat dva své kandidáty na eurokomisaře. Jedním z maďarských kandidátů je Gábor Ivan – současný náměstek ministra zahraničních věcí a osoba zodpovědná za přípravu maďarského předsednictví EU. Druhým maďarským kandidátem je János Veres, bývalý ministr financí. Nutno dodat, že v Maďarsku vládne podobně jako v ČR úřednická vláda.
Krátce po červnových evropských volbách polský ministr pro evropské záležitosti Mikołaj Dowgielewicz v souvislosti se jmenováním nového polského eurokomisaře skloňoval jméno bývalého europoslance Janusze Lewandowského. Lewandowski, který je favoritem premiéra Donalda Tuska, bude s největší pravděpodobností po odchodu současného polského eurokomisaře Pawla Sameckého vykonávat post eurokomisaře v nové Komisi. Varšava by si pro něj představovala nové portfolio hospodářských a měnových záležitostí, vnitřního trhu a služeb nebo podnikání a průmyslu.
Lucembursko podpoří i do dalšího (již třetího) funkčního období svoji současnou eurokomisařku Viviane Reding, která sice získala europoslanecké křeslo v červnových volbách, ale hodlá se ho vzdát na úkor postu v nové Evropské komisi.
Litva měnila svého komisaře, protože bývalá eurokomisařka Dalia Grybauskaite byla v květnu letošního roku zvolena prezidentkou Litvy. Nahradila ji bývalá ministryně financí Algirdas Šemeta, která bude i kandidátkou Litvy pro novou Evropskou komisi.
