inzerce
(Zveřejněno 27.8.2010.)
Poslední vývoj a další kroky:
- 1. červenec: Začátek belgického předsednictví EU (navržený kalendář předsednictví v aj zde).
- 7. červenec: Oficiální prezentace programu předsednictví před Evropským parlamentem.
- 28.-29. říjen: Summit EU se zaměřením na politiku inovací a hospodářské řízení.
- 16.-17. prosinec: Summit EU.
- 31. prosinec: Konec belgického předsednictví.
Souvislosti:
Nacionalistické Nové vlámské alianci se ve federálních volbách 13. června 2010 podařilo v holandsky mluvící části Belgie dosáhnout zdrcujícího vítězství. V zemi, která je sídlem evropských institucí, se této straně podařilo zvítězit hlavně díky požadavkům na větší decentralizaci a posílení pravomocí regionů.
Zisky vlámských nacionalistů byly ovšem do značné míry vyváženy vítězstvím socialistů ve francouzsky mluvícím Valonsku. Nyní strany jednají o budoucí vládě. Premiérem se s největší pravděpodobností stane valonský socialista Elio di Rupo a vlámští nacionalisté z N-VA zasednou do opozičních lavic.
Impuls k předčasným volbám dala Vlámská liberální a demokratická strana (Open-VLD), která opustila vládu kvůli neshodám s valonskými (frankofonními) koaličními partnery v otázce rozdělení volebních obvodů v okolí Bruselu. Bez podpory liberální Open VLD měla vláda v parlamentu jen těsnou většinu 76 z celkem 150 poslaneckých křesel. Belgický premiér Yves Leterme kvůli sporům jazykových skupin nabídl 22. dubna králi svou demisi.
Belgický král Albert II. ale Leterma požádal, aby setrval v čele překlenovací vlády ještě do doby, než bude složena vláda nová.
Témata:
Program
Cíle belgického předsednictví do značné míry vycházejí z priorit uveřejněných již Španělskem během jeho předsednictví v prvním pololetí roku 2010 (EurActiv 9.12.2010). Tyto cíle odpovídají také společnému osmnáctiměsíčnímu programu, který Belgie představila společně se Španělskem a Maďarskem v rámci tzv. předsednického tria.
Finální program belgického předsednictví byl formálně přijat vládním kabinetem a belgickými samosprávnými regiony na zasedání 16. června a zahrnuje následující body:
- Sociální a ekonomická témata: Obnovit hospodářský růst prostřednictvím kroků zaměřených na řešení hospodářské krize, přijmout opatření k posílení dohledu nad finančními trhy, podporovat „zelená“ pracovní místa, inovace a přechod k „zelené znalostní ekonomice“.
- Sociální otázky: Podporovat sociální soudržnost bojem proti chudobě, rozvíjet služby v obecném zájmu, zdůrazňovat přidanou hodnotu EU v oblastech jakými jsou zdravotnictví či demografické změny (včetně reforem penzijních systémů).
- Životní prostředí a klimatické změny: Přechod k zelené ekonomice, příprava na prosincovou klimatickou konferenci OSN v Cancúnu, úpravy daní umožňující plnit cíle EU v oblastech zaměstnanosti, energetiky, dopravy a snižování emisí.
- Justice a vnitro: Zavést tzv. Stockholmský program vydaný švédským předsednictvím roku 2009 (EurActiv 14.12.2009), zahájit vzájemné uznávání soudních rozsudků.
- Vnější vztahy: Pokračovat v politice rozšiřování EU a zahájit činnost nového diplomatického sboru, tzv. Evropské služby pro vnější činnosti (EEAS) (EurActiv 27.7.2010).
Program předsednictví by se neměl měnit ani v případě, že se vlády v průběhu předsednictví ujme nový kabinet. Dohodnutý program je výsledkem dlouhého vyjednávacího procesu, který byl veden za účasti federálního státu, regionů a politických stran na všech úrovních belgické státní správy. Vzhledem k tomu, že kompromisy se v Belgii díky vysokému počtu vyjednávacích stran rodí velmi komplikovaně, není příliš pravděpodobné, že by nová vláda měla chuť program předsednictví jakýmkoliv způsobem měnit (EurActiv 21.6.2010).
Hospodářské řízení a euro
Očekává se, že stabilita eura bude dominovat summitu představitelů zemí EU, který se uskuteční 28.-29. října. Na zmíněném summitu má předseda Evropské rady Herman Van Rompuy představit finální zprávu své pracovní skupiny (Task force), která hledá možnosti užší koordinace a kontroly národních hospodářských politik (EurActiv 2.7.2010).
Některé problémy se podařilo vyřešit už na červnovém summitu EU. Vrcholní představitelé zemí EU se zde pod vlivem událostí v Řecku dohodli na posílení dohledu nad národními rozpočty a jejich koordinaci.
Od roku 2011 budou vlády odesílat v první polovině každého roku Evropské komisi k předběžné kontrole své rozpočtové plány. Na naléhání Velké Británie v závěrech summitu stojí, že „se tak bude dít s přihlédnutím k procedurám tvorby národních rozpočtů“. Premiér David Cameron totiž požadoval, aby Komise o výsledcích šetření informovala obě komory britského parlamentu dříve, než je dá k posouzení členským státům EU .
Vedle dohody o vzájemném posuzování rozpočtů (peer review) se představitelé členských zemí shodli také na tom, že je třeba vytvořit přehled, který by ukazoval jak se vyvíjí konkurenceschopnost jednotlivých zemí a upozorňoval by na nerovnováhy mezi nimi. Včas by ukázal, zda se situace v některé zemi nezačíná vyvíjet neudržitelným směrem a zda neohrožuje stabilitu.
Debatu rozdmýchala i otázka uvalení sankcí na země, které opakovaně překračují unijní kritéria nadměrného deficitu a zadlužení. Země s vysokými deficity a zadlužením by měly čelit finančním pokutám na základě revidovaného Paktu stability a růstu.
EU se dosud zaměřovala pouze na schodky rozpočtů a opomíjela úroveň veřejného zadlužení. To by se úpravou Paktu mělo změnit.
Země EU ale na tyto změny stále nemají jednotný názor. Některé z nich se obávají, že finanční sankce hospodářské problémy v dané zemi ještě zhorší.
Van Rompuyho Task force má nyní za úkol prověřit, zda by země, které by porušovaly pravidla Paktu, nebylo možné potrestat pozastavením dotací z evropských fondů. Předchozí návrh Německa a Francie, podle nějž by se hříšníci měli potrestat dočasným odebráním hlasovacích práv v Radě, zbylé státy přijaly chladně. Mimo jiné i proto, že by si podobné změny vyžádaly úpravy ve Smlouvě o EU. A to si po martyriu spojeném s přijímáním Lisabonské smlouvy přeje málokdo.
Se svým návrhem přišel také francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Země eurozóny by podle něj měly do budoucna čelit tvrdším sankcím než ostatní.
Francouzský postoj je tedy v rozporu s názorem Německa. To trvá na tom, že by se tzv. „hospodářské řízení“ (economic governance) mělo vztahovat na všechny členské země a ne jen na státy eurozóny. Na nátlak německé kancléřky Angely Merkel Sarkozy nakonec od svých návrhů, podle nichž by se hospodářské řízení mělo vztahovat pouze na šestnáct zemí eurozóny a jeho uplatňováním by byl pověřen zvláštní sekretariát při Radě ministrů, upustil.
I německá vize, podle níž by velká rozhodnutí mělo jednomyslně schvalovat všech 27 členských zemí, s sebou ale přináší řadu obtíží. Minimálně proto, že každá z ekonomik se potýká s jinými problémy.
David Cameron zase trvá na tom, že by si Británie měla zachovat svůj „opt-out“ z hlubší hospodářské integrace EU. Stabilita eurozóny je podle něj sice v zájmu jeho země, ale národní suverenita nesmí být změnami schválenými na úrovni EU dotčena.
V menším rozsahu se ztráty suverenity obávají i další velké země EU. Francie i Německo trvají na tom, že nový model, v němž budou národní rozpočty posuzovat ostatní členské státy, nesmí národní parlamenty zbavit rozhodujícího slova při jejich schvalování. Sarkozy navíc zdůraznil, že o hospodářské politice by se na evropské úrovni nerozhodovalo „federálně“, ale na základě „jednomyslnosti“.
Politika podpory inovací
Jedním z nejsilnějších témat belgického předsednictví má být politika na podporu inovací. Belgie má v plánu se tomuto tématu věnovat na říjnovém summitu EU, na němž vrcholní představitelé členských států a vlád mají jednat o připravovaném plánu na podporu výzkumu a inovací (Research and Innovation Plan). Jeho obsahem budou s největší pravděpodobností takové otázky jako je ochrana duševního vlastnictví, financování výzkumu, veřejné zakázky nebo infrastruktura pro inovace.
Důraz na výzkum a vývoj v agendě belgického předsednictví souvisí i s chystanou strategií Evropa 2020. Evropská komise by ráda, aby se objem prostředků, které země EU věnují na výzkum a vývoj, zvýšil do roku 2020 v průměru na 3 % HDP. Pro vyspělejší členské státy, které do výzkumu a vývoje tradičně investují více, by přitom měly platit přísnější cíle než pro ostatní.
Podle diplomatických zdrojů ale vlády členských zemí trvají na tom, aby jednotlivé cíle nebyly chápány jako národní příspěvky k celoevropskému 3% cíli (burden sharing). Průměr národních cílů se díky tomu může ve finále ocitnout pod zamýšlenou hranicí 3 % HDP.
Konečná verze plánu má být každopádně schválena až na prosincovém summitu. Členské státy tak budou mít dostatek času, aby návrh Evropské komise ještě upřesnili.
Předsednictví ustupuje do pozadí
Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Oliviera Chastela Belgie upustí od dosavadní praxe a přenechá větší prostor vysoké představitelce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, baronce Catherine Asthton, a stálému předsedovi Evropské rady, Hermanu Van Rompuymu (obě tyto funkce vytvořila vloni schválená Lisabonská smlouva). Podle Chastela budou oba plně odpovědní za oblasti, které spadají do jejich kompetencí.
Neznamená to ovšem, že by belgické předsednictví rezignovalo na své povinnosti, zdůraznil státní tajemník. Jeho úkolem bude implementovat „Lisabonskou smlouvu, úplnou Lisabonskou smlouvu a nic než Lisabonskou smlouvu".
Chastel dále uvedl, že na poli zahraniční politiky bude belgický ministr zahraničí a diplomacie k dispozici baronce Ashton, budou vykonávat vše, co vysoká představitelka usoudí, že by rotující předsednictví mělo vykonávat a nebudou usilovat o opak (tj. „úkolovat“ vysokou představitelku). Belgie tedy nepředpokládá, že by funkce předsednictví a funkce „ministryně zahraničí“ měly být rovnocenné.
Jinými slovy, „ti kteří tradičně stojí v čele, což je hlava státu, a konkrétně v našem případě premiér a ministr zahraničí“, nebudou tolik vidět, řekl Chastel.
Předávání vlády
Koaliční jednání byla zahájena 17. června poté, co belgický král Albert II. pověřil vítěze voleb, Barta De Wevera (NV-A) prozkoumáním možností sestavení nové vlády.
Po setkání s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem (23. června) De Wever prohlásil, že jeho cílem je „sestavit vládu do začátku října“, kdy předsednictví začne řešit „opravdu důležité úkoly“ (EurActiv 21.6.2010).
Dále prohlásil, že „změna vlády nebude mít vliv na výkon předsednictví“. Premiér v demisi Yves Leterme mu potvrdil, že byly učiněny všechny nezbytné přípravy na to, aby předsednictví mohlo pokračovat i s novou vládou.
Také Elio Di Rupo, předseda Socialistické strany, která vyhrála volby ve francouzsky hovořícím jihu země, uvedl, že by rád koaliční jednání uzavřel „co možná nejdříve“. Všeobecně se očekává, že se Di Rupo stane příštím belgickým premiérem. Valonšti socialisté mají totiž spolu s vlámskými protějšky v novém parlamentu většinu.
Samotný De Wever prohlásil, že je připraven Di Rupovi premiérské křeslo přenechat. Frankofonní politické strany tak budou nuceny převzít plnou odpovědnost za nadcházející jednání o reformě státní správy, o níž dlouhodobě usilují vlámské strany.
Oba předsedové se shodli na tom, že jednání je třeba vést celou dobu v rozvážném duchu. Politici by se měli dohodnout na detailním plánu posílení pravomocí regionálních samospráv a jednat by se mělo i o silně výbušném tématu, kterým je změna hranic volebních obvodů v okolí hlavního města Bruselu.
Strany, které tvrdě hájí zájmy frakofonních obyvatel, již upozornily, že se při vyjednávání o rozdělení volebního obvodu Brusel-Hal-Vilvoorde budou držet svého „základního principu“, kterým je ochrana francouzsky mluvících menšin.
Dalším citlivým tématem je posilování pravomocí regionů v sociálně ekonomických oblastech, a to na úkor centrální vlády. O takovou změnu usiluje většina vlámských politických stran. Je ale možné, že pro chudší valonské regiony, které se oproti bohatšímu vlámskému severu potýkají s dvojnásobnou mírou nezaměstnanosti, nebudou podobné návrhy stravitelné.
Stanoviska:
Dnes již bývalý ministr zahraničí Jan Kohout se počátkem července pro Český rozhlas vyjádřil k otázce, proč Evropa posuzuje dnešní belgickou situaci méně přísně, než loňskou situaci v České republice, kde během předsednictví padla vláda a jeho úkoly musel převzít úřednický kabinet. Podle Kohouta je takové dvojí vnímání pochopitelné.
„Belgie nebude poprvé velet Evropské unii. Je to věc zaběhlá, navíc Brusel sedí právě v Belgii a oni jednotlivé instituce znají nejlépe. Samozřejmě, na nové členské země je skutečně pohlíženo trošku jinak, protože jsou v týmu nevyzkoušené. Možná i kritičtěji, než je potřeba, ale nemyslím si, že by tím práce EU utrpěla“.
Exministr dále poznamenal, že si na permanentní krizi belgické vlády již všichni zvykli. „A stále to nějak funguje. Člověka může jenom zamrzet, že na nás hleděli trošku jinak, než na ně“, posteskl si.
