inzerce
(Zveřejněno 24.11.2009)
Evropský hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem Evropské unie, který vznikl na základě Římské smlouvy už v roce 1957. Jeho posláním má být „poskytování odborného poradenství větším institucím EU – Evropské komisi, Radě EU a Evropskému parlamentu“. Na stránkách Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) se dočteme, že tato instituce chce být „mostem“ mezi unijními institucemi a „organizovanou občanskou společností“, tedy uskupeními zastupujícími zájmy zaměstnanců, zaměstnavatelů nebo různých dalších složek občanské společnosti (nevládní ekologické organizace, malé a střední podniky, zemědělci atd.).
Celkem 344 delegátů EHSV z celé sedmadvacítky je jmenováno Radou ministrů na návrh vlád jednotlivých členských států EU. Tito delegáti se oficiálně dělí do třech skupin, podle zájmů, které zastupují. Do první patří zaměstnavatelé, do druhé zaměstnanci a do třetí zástupci „různých zájmů“ (viz výše). Členové EHSV volení na čtyři roky (jejich mandát se však dá prodloužit) se dále dělí do následujících šesti specializovaných sekcí:
- Jednotný trh, výroba a spotřeba (INT)
- Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost (TEN)
- Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí (NAT)
- Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost (ECO)
- Zaměstnanost, sociální věci, občanství (SOC)
- Vnější vztahy (REX)
Počet členů EHSV z jednotlivých zemí Unie se odvíjí od jejich velikosti: nejvíce zástupců (24) mají Německo, Francie, Itálie a Spojené království. Na Česko připadá 12 zástupců, kteří jsou rovnoměrně rozděleni do třech skupin. Čtyři zástupci pocházejí z řad odborářů (ČMKOS), stejný počet zastupuje podnikatele (HKČR, SPČR a SČMVD) a čtyři reprezentují další složky občanské společnosti (regiony, agrárníky, Arcidiecézní charitu a Českou radu dětí a mládeže).
Členové EHSV se v Bruselu pravidelně scházejí na devíti plenárních zasedáních ročně, přičemž zpravidla jednou za měsíc se navíc koná setkání každé ze zmíněných specializovaných sekcí. „Výbor musí být povinně konzultován v případech stanovených ve Smlouvách a ve všech případech, v nichž to výše uvedené instituce považují za vhodné a může sám vydávat stanoviska z vlastní iniciativy (zhruba 15 % stanovisek). Výbor ročně přijímá v průměru 150 stanovisek k různým tématům. Účastní se tedy aktivně rozhodovacího procesu Společenství (…),“ přibližuje pro EurActiv činnost EHSV jeho členka z řad odborářů (ČMKOS) Dana Štechová.
„Kromě toho má EHSV ještě dva doplňující cíle. Zaprvé usilovat o co největší zapojení organizované občanské společnosti do rozvoje EU (spolupracuje také např. s hospodářskými a sociálními radami v zemích EU) a zadruhé posilovat roli organizované občanské společnosti v zemích (nebo v seskupeních zemí) mimo Společenství,“ doplňuje zástupkyně českých zaměstnanců.
Dalším poradním orgánem působícím na unijní úrovni, který ovšem vznikl až v roce 1994, je Výbor regionů. K jeho zřízení vedly v zásadě dva důvody. „Za prvé, přibližně tři čtvrtiny právních předpisů EU se provádí na místní nebo regionální úrovni, je tedy smysluplné, aby se zástupci místní a regionální úrovně mohli vyjádřit k tvorbě nových zákonů EU. Za druhé, existovaly obavy, že se EU rozvíjí rychlým tempem a veřejnost je z tohoto procesu vynechána. Jedním ze způsobů, jak překonat tento rozpor, bylo zapojit tu volenou správní úroveň, která je nejbližší občanům,“ dočteme se na webu Výboru.
V tomto orgánu zasedá (stejně jako v případě EHSV) 344 delegátů, kteří jsou shodně rozděleni do šesti odborných komisí:
- Komise pro politiku územní soudržnosti (COTER)
- Komise pro hospodářskou a sociální politiku (ECOS)
- Komise pro udržitelný rozvoj (DEVE)
- Komise pro kulturu a vzdělávání (EDUC)
- Komise pro ústavní záležitosti a vládu v Evropě (CONST)
- Komise pro vnější vztahy (Relex).
Pravidla nominování těchto delegátů jsou stejná jako u EHSV, což platí i o počtu českých zástupců: Máme jich 12. Jsou to reprezentanti obcí, měst a samosprávných celků, kteří pocházejí ze všech čtyř hlavních politických uskupení na unijní úrovni: Strany evropských socialistů (SES), Evropské lidové strany (ELS), Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) a Unie pro Evropu národů - Evropské aliance (UEN-EA).
Jak uvádí Petr Osvald, český zástupce ve Výboru regionů (jinak působí jako zastupitel Plzně za ČSSD), bylo by naivní si myslet, že každý region a město „kope“ jen za své vlastní zájmy. „Nenechme se mýlit, prostřednictvím Výboru regionů neprosadíte například kanalizaci ve vašem městě. Musíte prosazovat zájmy obecně, tedy všech našich měst a to co se vám prosadit podaří, získáte pro všechny. Zastupujete tedy skutečně ne vaše město, ale všechny české obce, města a kraje,“ uvedl Osvald pro EurActiv.
Nejsme jen do počtu a hodně jsme dokázali
Odborářka Dana Štechová je přesvědčena o velkém významu EHSV a odmítá, že by tento orgán byl na unijní politické mapě jen „do počtu“. „Dopad stanovisek je pravidelně monitorován, čtvrtletně je vydávána souhrnná zpráva o tom, jak Evropská komise zohledňovala názory vyjádřené ve stanoviscích výboru. Podle těchto zpráv se dlouhodobě ukazuje, že zhruba 80 % stanovisek má vliv, v různé míře, na rozhodovací proces,“ podotýká Štechová.
Se Štechovou souhlasí i zástupkyně zaměstnavatelů ze Svazu průmyslu a dopravy ČR Vladimíra Drbalová, podle níž došlo (hlavně díky podnikatelům) k významnému zlepšení v činnosti EHSV „O to, aby to nebyla instituce do počtu, se snaží ponejvíce zaměstnavatelská a podnikatelská skupina, která v práci EHSV vidí jednu z cest jak něco ovlivnit a přijít s něčím „out of box“. Podnikatelé jsou nejblíže trhu, realitě i riziku. Sebereflexe však působí v celém výboru, hodně se toho změnilo. Procesy se zpružnily, zmenšil se počet stanovisek, zkrátila jejich délka a zvýšila jejich kvalita.“
I u Výboru regionů se projevuje zjevný nárůst jeho významu, tvrdí Petr Osvald, ale druhým dechem dodává, že záleží na každém jedinci či skupině, jak dokáže své myšlenky prosazovat. „Vliv Výboru regionů v poslední době narůstá, což je patrno ze zvyšujícího se zájmu komisařů a vysokých představitelů Evropské komise účastnit se jeho jednání. Ve Výboru regionů ve skutečnosti záleží na vás, jak jste schopni tuto instituci využít, to znamená, jak jste schopni prosadit vaše zájmy do stanovisek, a jak jste schopni je prezentovat před Evropskou komisí a dalšími institucemi EU," tvrdí Osvald.
Pokud jde o konkrétní počiny jednotlivých českých zástupců, Petr Osvald se chlubí, že společně s kolegou Oldřichem Vlasákem z ODS (české politické „hrátky“ musí jít v Bruselu stranou) prosadili, aby evropská města dostávala více finančních prostředků při výstavbě dopravních koridorů. Vladimíra Drbalová zase hovoří o sestavování stanovisek týkajících se překážek v mobilitě pracovníků a nových dovednostech unijních zaměstnanců. „Snažíme se do stanovisek připravovaných zpravodaji z jiných skupin vnést reálný pohled a zamezit doporučením na nové legislativní návrhy přinášející další administrativní a finanční břemeno na podniky,“ popisuje hlavní náplň práce v sekci Zaměstnanost, sociální otázky, občanství (SOC) Drbalová.
Dana Štechová se odvolává pouze na obecné odborářské postoje. „Společně s ostatními zástupci odborových organizací z celé EU prosazujeme zájmy zaměstnanců ve všech stanoviscích – jde nám o jejich vyvážení ze sociálního hlediska, s cílem zlepšování pracovních a životních podmínek zaměstnanců v rámci jednotného trhu v nejširším slova smyslu, tedy včetně otázek zdraví, vzdělávání, rovných příležitostí atd.,“ odpovídá na otázku, co se jí konkrétně povedlo prosadit, Štechová.
Lobbista? Neznám, nikdy jsem neviděla
Jakým způsobem (pokud vůbec) usilují zástupci jednotlivých členských zemí v EHSV o prosazení svých zájmů, ptal se EurActiv českých zástupců ve dvou poradních orgánech Unie. Odpovědi dostal diametrálně odlišné.
Z vyjádření Štechové vyplývá klasická česká definice lobbisty coby lumpa a korupčníka, s kterým se slušný člověk vůbec nedává do řeči. „Předně je třeba říci, že výbor není shromáždění lobbistů!“ podotýká Štechová a následně ubezpečuje, že „svět lobbistů je jí cizí“.
Naopak zbylí dva oslovení se na lobbing dívají jako na legitimní činnost směrem k ovlivnění rozhodování unijních orgánů.
„Národní zájmy členských zemí se samozřejmě projeví, ať už jde o rybolov, lodní dopravu, podporu pro ostrovní státy, sdílení břemen spojených s masivní migrací do některých členských států, podíly na strukturálních fondech nebo volný pohyb pracovní síly. Ano, tam všude se projevují národní, regionální a lokální zájmy a vznikají aliance,“ popisuje Drbalová s tím, že většina koalic v EHSV se formuje v rámci jednotlivých „politických skupin“ (odborů, zaměstnanců, různých zájmů). „No, já bych řekla, že se lobuje všude, záleží na zvolené strategii. Je dobré, ale kontrolovat celý proces,“ uzavírá Drbalová.
S tím souhlasí i Petr Osvald, který se nebojí sám sebe označovat za lobbistu (nejznámější je jeho angažmá v boji o sídlo projektu Galileo) a otevřeně o této činnosti hovořit. „V rámci Komise a všech evropských institucí je třeba lobbovat plošně. Základem lobbingu v Bruselu je především důvěra. Nejde ale o důvěru ve stylu knihy Maria Puzza „Kmotr“, ale o to aby si jednotliví úředníci ověřili, že dané problematice rozumíte, že neprosazujete nesmysly, že si nevymýšlíte, že to co prosazujete nemá efekt pouze pro vás, ale že máte vše široce podložené a odůvodněné,“ říká Osvald.
