inzerce
Je to již měsíc, co prezident Horst Köhler oznámil šokovaným novinářům, že se kvůli veřejné kritice, kterou si vysloužily jeho výroky o působení německé armády v Afghánistánu, vzdává úřadu hlavy státu (EurActiv 1.6.2010).
Jeho nečekaná rezignace způsobila další vrásku na čele kancléřky Angely Merkel, jejíž vláda (a především sama Merkel) se potýká s poklesem popularity nejen na domácím hřišti, ale i na tom unijním. Volba nového prezidenta bude proto v tomto ohledu pro kancléřku zásadní.
„Jedná se o test, zda je kancléřka schopná dát svůj tábor opět dohromady,“ prohlásil například Roland Sturm, politolog z univerzity Erlangen-Nuremberg.
Souboj proběhne mezi dvěma kandidáty. Jedním je kandidát vládní koalice a favorit samotné kancléřky konzervativní premiér Dolního Saska Christian Wulff a druhým pak evangelický pastor, kterého nominovala středolevá opozice, Joachim Gauck (EurActiv 4.6.2010).
Wulff vs. Gauck
Ačkoliv je druhý jmenovaný miláčkem národa, je pravděpodobnější, že do čela Německa nakonec usedne právě Wulff.
Prezidenta v Německu totiž vybírá zvláštní kolegium volitelů, které se skládá z poslanců Spolkového sněmu a volených zástupců z jednotlivých spolkových zemí. Volba je tříkolová a na to, aby byl nový prezident zvolen v jednom z prvních dvou kol, musí získat absolutní většinu hlasů. Ve třetím kole stačí většina relativní. Christian Wulff má již teď zajištěnou podporu středopravé koalice, která má v kolegiu většinu 21 hlasů.
I přesto jsou ale média přesvědčena o tom, že postavení kancléřky Merkel je v každém případě ohroženo. Prezidentská volba je tajná a všichni členové vládní koalice nemusí s výběrem kancléřky souhlasit.
Část vládních liberálů (FDP) již dala najevo, že by si Joachima Gaucka jako prezidenta dokázala představit. Aby se jeho kandidatura naplnila, musel by ještě získat hlasy levicově orientované Die Linke, která sdružuje nástupce bývalých východoněmeckých komunistů, a případně dalších členů koalice.
Gauck je může přesvědčit například tím, že ve Spolkové republice platí za váženou osobnost a jeho jméno je spojeno s dlouholetým bojem za lidská práva (po sjednocení obou států vedl dokonce Úřad pro dokumenty státní bezpečnosti Stasi bývalé NDR - BStU).
S největší pravděpodobností se mu to ale nepodaří. Například poslanci z Die Linke mají problém s jeho působením v čele BStU a navíc by v zámečku Bellevue (sídle německých prezidentů) raději viděli vlastní kandidátku Lukrezii Jochimsen.
Navíc Gauckovu největší slabinu představuje právě jeho původ – stejně jako kancléřka Merkel pochází z NDR. Zástupci ze spolkových zemí západní části republiky se proto je těžko smíří s tím, že by v čele země najednou stály dvě osobnosti z bývalého východního Německa.
Merkel čeká kritika
Pokud přece jen kandidát koalice Christian Wulff nezíská ani v jednom z prvních dvou kol volby absolutní většinu hlasů (například kvůli velkému počtu absencí nebo právě kvůli hlasování koaličních partnerů pro kandidáta opozice), na řadu přijde třetí, rozhodující, kolo.
Ať už dopadne jakkoliv, politologové v čele s Uwem Andersenem z Bochumské univerzity se shodují v tom, že novináři budou v kritice kancléřky nemilosrdní.
„Titulky se ponesou v duchu ´Začátek konce´,“ předpovídá Andersen. „Ještě více to prohloubí současnou krizi v rámci koalice, jejíž členové se začnou obviňovat z toho, kdo za to nese vinu.“
Postavení Německa na mezinárodní scéně bude rovněž otřeseno. „Cokoliv, co zasáhne vládu, se projeví v její schopnosti vystupovat na mezinárodním poli,“ vysvětluje již citovaný Sturm. „Jsem si jistý, že zejména Francie bude bedlivě sledovat, co se děje.“
