inzerce
Souvislosti:
Belgické politické instituce se vyznačují značnou složitostí, neboť jsou organizovány tak, aby zastupovaly tři hlavní jazykové komunity. Belgické politické strany reflektují jazykové a teritoriální rozdělení země, což znamená, že tradiční strany se vyskytují dvakrát a každé volby předkládají separátní kandidátky.
Výsledkem je, že v hlavních frakcích Evropského parlamentu – EPP, PES, ELDR a Greens (Zelení) – jsou Belgičané zastoupeni jak francouzsky, tak nizozemsky (vlámsky) hovořícími stranami. Kvůli velkému počtu stran nemůže žádná stanout jako jasný vítěz voleb, a proto spolu strany musí spolupracovat a vytvářet koalice.
Podle smlouvy z Nice byl v roce 2004 počet belgických eurosposlanců snížen z 24 na 22. 13 europoslanců bylo zvoleno nizozemsky mluvící částí, 8 europoslanců francouzsky mluvící částí a jeden byl vybrán v německy hovořící části království.
Témata:
V zemi, kde se musí volit, volilo 7 miliónů Belgičanů (ze 7,7 miliónů oprávněných voličů) do Evropského parlamentu, dále do parlamentu nizozemsky mluvících Flander, francouzsky mluvícího Valonska a dvojjazyčného Bruselu, a to na pětileté období.
Vlámská křesťansko-demokratická strana (CD&V) premiéra Hermana Van Rompuy, která je součástí EPP, získala v celonárodním hlasování 15,13 % a ve Flandrech více než 23 %, čímž se stala nejsilnější stranou. Druhou nejsilnější je liberální OpenVLD bývalého premiéra Guye Verhofstadta (13,02 %), která ale získala méně než v předešlých volbách. Na třetím místě skončila strana Vlaams Belang s 10,28 % hlasů.
Ve Valonsku nejsilnější stranou zůstává socialistická strana s 10,28 % hlasů, a to navzdory korupčním skandálům. Liberální MR jí je těsně v patách s 10,19 %. CdH (Centre démocrate humaniste – Humanistický demokratický střed), strana taktéž zastoupena v EPP, získala 4,71 %.
Politologové tvrdí, že výsledky vypovídají o prohlubujících se rozdílech v belgickém politickém životě. Jean-Michel de Waele, profesor politologie na ULB (Université Libre de Bruxelles), sdělil EurActivu, že podle něj šlo o „nejsurovější kampaň v dějinách Belgie“.
De Waele řekl, že kampaň odhalila zásadní rozpory na belgické politické scéně.
Dodal, že ve francouzsky mluvící části kampaň ovlivnily korupční skandály socialistického tábora, kdežto v nizozemsky mluvící části se v kampani objevil populismus.
Politolog také upozornil na protichůdné trendy.
„Ve Flandrech sílí křesťanští demokraté, kteří jsou v koalici s malou separatistickou stranou, N-VA (8,1 %), ale jejich sesterská strana ve Valonsku, CdH, podporu ztrácí. Liberálové měli dobrý výsledek ve Valonsku, ale ve Flandrech propadli. Vzestup Zelených ve Valonsku je pozoruhodný, ale ve Flandrech jejich podpora stagnuje. Obě části země nic nespojuje,“ řekl De Waele.
Ačkoliv se stále zřetelněji vyjasňuje politické rozdělení země, De Waele upozornil i na jeden pozitivní aspekt současného vývoje: ultrapravice je nepřítomná na jihu a na severu ztratil Vlaams Belang část voličské základny.
