Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Jan Keller: Vedení kandidátky ČSSD jsem dlouho zvažoval


Jan Keller; autor: Hana Jencová.

07.05.2014
Nad kandidaturou do Evropského parlamentu za sociální demokracii přemýšlel sociolog Jan Keller dlouho. Pokud by prý od začátku věděl, že se stane hned lídrem kandidátky, tak by jeho rozhodování probíhalo ještě déle. „Být jedničkou je mnohem obtížnější,“ uvedl v exkluzivním rozhovoru pro EurActiv.

inzerce

S jakými ambicemi jde ČSSD do evropských voleb?
Optimistickým scénářem by bylo, pokud by sociální demokracie uhájila stávajících sedm europoslaneckých křesel, případně by získala o jedno, dvě navíc. Pesimistický scénář by pak představovalo to, že získá tři až čtyři europoslance. 

Co Vás vlastně vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu?
Nabídku, kterou jsem dostal, jsem zvažoval velmi dlouho. Dlouhodobě přednáším a publikuji po Evropě na téma sociální a soudržný stát. Vidím narůstající rozdíly a nerovnost v rámci společnosti a vnímám rizika, která z toho vyplývají. Současný model fungování společnosti není dlouhodobě životaschopný a vyžaduje korekce. Proto jsem nabídku na kandidaturu přijal. 

„Podpora premiéra a prezidenta je takové malé plus.“

Vycházím tak také vstříc svým kritikům, kteří již léta říkají, že zaujímám pouze negativistické postoje. Snad si nyní uvědomí, že má činnost je pozitivní.  

V médiích se často píše o tom, že některé Vaše názory nejsou úplně v souladu s tím, co prezentují přední politici ČSSD…
Média to často zkreslují. Je pravda, že sám za sebe jsem některé názory formuloval třeba trochu jinak než například ministr zahraničí, ale je to proto, že jsem akcentoval jiné souvislosti než on. S panem premiérem se ale shodnu ve všem. 

Myslím si, že stavět mě proti zbytku ČSSD je od médií umělý manévr. Moje kandidatura má plnou podporu pana premiéra a zároveň mám i opakovaně vyslovenou podporu prezidenta Zemana. I kdybych neudělal nic prospěšného, tak už jen to, že se tyto osobnosti shodli na mé podpoře, je takové malé plus. 

S ostatními kandidáty sociálních demokratů na europoslance se také shodnete?
S českou sociální demokracií spolupracuji dlouhou dobu a zúčastnil jsem se i jejích programových konferencí. Nemusím tedy obden telefonovat a zjišťovat, co si kdo myslí. V rámci volební kampaně také objíždím republiku, kde absolvuji řadu besed. Vždycky se toho spolu se mnou účastní i europoslanec za ten kraj a při té příležitosti si ověřujeme, jestli se názorově shodneme. A shodneme.  

Najde se něco, v čem máte jiný názor?
O ničem zásadním nevím. Když jsem několik měsíců zvažoval, zda kandidaturu vezmu, tak se vůbec nemluvilo o tom, že bych byl jednička. To vykrystalizovalo až někdy v únoru. Být jedničkou je mnohem obtížnější, a kdybych to věděl hned na začátku, tak bych se rozhodoval ještě déle.  

Pokud se politici bojí slibovat, tak by měli dělat něco jiného 

Europoslanec je volen na pět let. Až bude Vaše funkční období končit, jak si myslíte, že bude EU vypadat?
Při přípravě prognóz se vždy pracuje s několika scénáři - od optimálního až po katastrofický. Problém je, že se samozřejmě neví, který z nich se naplní. Začněme ale tím lepším. Podle optimálního scénáře EU především sníží obrovskou míru nezaměstnanosti, která ji trápí. Je v ní 28 členských států a skoro 28 milionů nezaměstnaných. Tato úroveň je v optimálním scénáři výrazně snížena. 

Nezlobte se, ale to se velmi lehce řekne, ale o to hůře vykoná. Jak by se měla tak vysoká míra nezaměstnanosti, která trápí evropské státy, snížit?
Máte pravdu, je to těžké. Vždycky když řeknu, že je potřeba snížit míru nezaměstnanosti, tak se mi politici z jiných stran smějí, že slibuji něco, co nemohu naplnit. Pokud ale politici již dopředu pronesou, že nemohou naplnit věci, kterou jsou pro lidi životně důležité, tak by neměli do politiky vůbec vstupovat a měli by začít pracovat někde jinde.  

Samozřejmě žádný revoluční lék na snížení míry nezaměstnanosti neexistuje. Jsou známy drobné léky, které se ale musí aplikovat adekvátně k věkovým a sociálním kategoriím, které jsou ohroženy nezaměstnaností – v EU to jsou na jedné straně mladí lidé do 26 let a na straně druhé osoby starší 50 let. Mezi takové drobné a již vyzkoušené léky patří třeba ochrana zaměstnanců v předdůchodovém věku, odvodové úlevy při zaměstnávání absolventů, sdílená pracovní místa pro ženy s dětmi.  

Aplikace těchto drobných kroků něco stojí, ale prostředky na to v EU jsou. Nemohou však zásadně změnit situaci. Proto je hlavní prioritou pro naplnění ideálního scénáře, na kterou by se EU měla v budoucnosti zaměřit, minimalizace daňových úniků a zvýšení podílu především velkých nadnárodních korporací na veřejných nákladech obecně, tedy i na opatřeních k zamezení nezaměstnanosti.  

Co s tím jako možná zvolený europoslanec můžete udělat?
Přeji si, aby frakce, ke které se ČSSD hlásí, tedy Progresivní socialisté a demokraté, byla nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Nyní je druhá nejsilnější a vzhledem k tomu, že se v těchto oblastech, o kterých spolu mluvíme, nic pozitivního za předchozí konstelace Evropského parlamentu nestalo, tak je vidět, že ostatní frakce s tím nic nemohly nebo nechtěly udělat. Troufl bych si dokonce říct, že některým z nich tato situace z nejrůznějších důvodů dokonce vyhovuje. 

Před chvílí jste zmiňoval i katastrofický scénář, kterým se EU může v příštích pěti letech ubírat. Jak si jej představujete?
Složením Evropského parlamentu mohou ve volbách zamíchat ultrapravicové strany, z nichž některé mají silné nacionalistické až rasistické tendence. Pokud tyto strany uspějí alespoň v pěti zemích a dostanou do europarlamentu 28 poslanců, měly by mít nárok na vytvoření vlastní politické frakce. Stanou se tak nebezpečnějšími než vyhranění euroskeptici. Ti sice mají vůči EU spoustu výhrad, většina z nich ji ale nechce rozbít. U ultranacionalistů se obávám opaku a navíc chtějí proti sobě poštvat národy.  

„Myslím si, že stavět mě proti zbytku ČSSD je od médií umělý manévr.“

Pokud by se tento scénář naplnil, tak tu za pět let budeme mít Evropu, která ještě nedokázala překonat důsledky hospodářské krize. Evropu, v níž posílila demagogická hnutí, která vinu za hospodářskou krizi přičítají jiným národům. Takhle se to již v minulosti stalo a občas to skončilo světovou válkou. 

Strategie parazita 

V EU prakticky neustále probíhají diskuse o dalším pokračování integrace. Kam by se měla podle Vás ubírat?
V současné době se v Evropě rozbíhá proces tzv. sociální dezintegrace, kterého se obávám. Aby moderní společnost fungovala, musí platit tři následující předpoklady. Musí tu být víra, že elita společnosti je důležitá pro zbytek a že ti lidé, kteří se dostali nahoru, jsou tam proto, že podali vyšší výkon než ostatní lidé. Pokud tomu tak není, mocenská elita je delegitimizována a lidé přestávají věřit, že je správné, aby nahoře byli právě tito lidé. Střední vrstvy musí být přesvědčeny, že jejich děti udrží aspoň jejich životní úroveň. Třetím předpokladem pro správné fungování společnosti je to, že sociálně vyloučení, tedy ti, co stojí na okraji společnosti, musí mít víru, že zbytek společnosti stojí o jejich zpětnou integraci. 

V evropských státech jsou bohužel do různé míry tyto předpoklady zpochybňovány a pokud to takto bude pokračovat dál, tak Evropě vůbec nepomůže, že se integruje politicky. Co z toho bude mít, když tu bude dvacet nebo třicet zemí politicky integrovaných, ale každá z nich se bude uvnitř rozkládat? 

Existuje nějaké řešení?
Žádné zázračné řešení neexistuje, ale k dispozici je několik desítek drobných kroků, které mohou pomoct. Příkladem je třeba harmonizace firemních daní. Podstatou není, aby všechny firmy v Evropě platily stejně, ale aby se jejich daňové zatížení pohybovalo v určitém smysluplném pásmu.  

Dnes tu funguje daňový dumping. Na jedné straně je Irsko, kde je daň 12 %, pak je tu Česko, Polsko a Maďarsko, kde je tato daň 19 %, a v Portugalsku byla ještě donedávna 25 %. Firmy logicky odcházejí tam, kde jsou firemní daně případně náklady práce nižší. Sice přijdou noví investoři a daně a odvody platí u nás, ale zároveň tak zaniknou pracovní příležitosti v původní zemi. A tím to nekončí. Abychom investory nalákali, tak musíme daně snížit, což pocítí naše pokladna. Její doplnění pak chceme zpravidla po velkých zemích, jako je Francie či Německo, odkud k nám investoři přišli. Takhle to nemůže fungovat, to nejde donekonečna. Sám se divím, že země s vyšší úrovní sociálního modelu a s vyššími daněmi mají s námi pořád trpělivost. To, co provozujeme, je strategie parazita.  

Členské státy si ale do daní mluvit nenechají…
Ano, to je pravda, a stejně tak i do sociálních věcí, ale je důležité, aby se politika Bruselu v tomto ohledu změnila. V programu socialistické frakce, do které patří i strana, za níž kandiduji, tato nutnost změny politiky uvedena je. A stejně tak tam je harmonizace firemních daní. 

„Doufám, že na mě nezbude výbor pro rybolov a surfování. To sice může být zajímavé, ale já neumím plavat a necítil bych se tam dobře.“

Další opatřením, které by pomohlo, je daň z finančních transakcí. Pokud podnikáte jako slušný továrník či poskytujete nějakou potřebnou službu, tak platíte daně jako mourovatí a rozumím tomu, že nesouhlasíte se zvyšováním minimální mzdy, protože na to už jednoduše nemáte. Když ale spekulant nafukuje finanční bubliny, tak vlastně nemůže prohrát. Může sklidit obrovský zisk, který je mnohem větší než u poctivého podnikatele a který se ale prakticky nedaní, případně se daní málo. Pokud bublina praskne, tak se také nic neděje, protože spekulující subjekt je příliš velký na to, aby mohl padnout bez širokých dopadů na občany a státy. V konečném důsledku to zaplatí daňový poplatník, což ale opět pocítí podnikatel, protože daňový poplatník pak už nemá na nákup jeho zboží či služeb. 

Pokud by byla zavedena daň z finančních transakcí, tak si lidé rozmyslí, zda půjdou do fiktivní ekonomiky, nebo zda budou radši se svými penězi dělat něco potřebného a třeba zaměstnají další lidi. Fiktivní ekonomika má totiž kromě toho, že není zdaněná, ještě další nevýhodu a sice tu, že prakticky nikoho nezaměstnává. 

Budete se v tom coby europoslanec nějak více angažovat?
Jak už jsem říkal, v první řadě je třeba, aby frakce, k níž se ČSSD hlásí, měla dostatek hlasů na prosazení svého programu. Pokud se nestane nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu a spadne ze současné druhé pozice na třetí, tak vám již měsíc před volbami povím, že s tím lze těžko něco udělat. I když budu báječný europoslanec, tak těch zbylých 750 europoslanců jednoduše nepřehlasuji. 

O jaká další témata se budete v Evropském parlamentu zajímat?
Dlouhodobě se zajímám o sociální problémy, krizi sociálního státu atd. Když jsem v roce 2005 napsal Soumrak sociálního státu, tak mi spousta lidí tvrdila, že šířím poplašné zprávy. Dneska mi ti samí lidé říkají, že jsem byl až moc velký optimista. 

Zabývám se také problematikou vzdělanosti. V úvahu tedy připadají buď výbor pro zaměstnanost a sociální věci, nebo pro kulturu a vzdělávání. Může se ale stát, že je obsadí zkušenější čeští europoslanci, a já si tím pádem budu muset vybrat výbor jiný. Jen doufám, že na mě nezbude výbor pro rybolov a surfování. To sice může být zajímavé, ale já neumím plavat a necítil bych se tam dobře.

 

Lobbisté mají v Komisi větší rejdiště 

Kromě nového Evropského parlamentu tu budeme mít po letošních volbách i novou Evropskou komisi. Diskutuje ČSSD o možném kandidátovi, kterého by do ní vyslala Česká republika?
Pokud vím, tak sociální demokraté zatím žádného kandidáta nemají. Nejsem členem ČSSD a o takové diskusi nevím, což ale neznamená, že by neprobíhala. Pro mě to není priorita, je to věc vlády. 

I přesto se Vás zeptáme. Měl by být českým eurokomisařem někdo s politickou minulostí, nebo nepolitický odborník?
Měl by to být především odborník, nejlépe s politickými zkušenostmi. Ostatně rozhodovací síla Evropské komise by po letošních volbách měla klesnout a Evropskému parlamentu, složenému ze zvolených politiků, by se pravomoci měly naopak rozšířit. Pokud vyhraje frakce socialistů a demokratů, tak šéfem Komise navrhne Němce Martina Schulze. Ten již slíbil, že pro silnější roli Evropského parlamentu udělá maximum. 

V jakých oblastech by měly být pravomoci Parlamentu posíleny?
Evropský parlament by měl mít právo navrhovat normy a měl by získat větší pravomoci ve finanční oblasti. V mnoha případech totiž Evropský parlament „musí“ schválit něco, co se v Komisi vypracuje za zavřenými dveřmi. O průhlednosti politiky pak nemůže být ani řeč. 

Zároveň jsem přesvědčen, že by mělo dojít k oslabení role lobbistů. Ti jsou mnohem nebezpečnější než úředníci. Často se hovoří o tom, že je v Bruselu 50 tisíc úředníků, už se ale nezmiňuje, že je tam asi 20 tisíc lobbistů, kteří se kolem nich motají. Pokud nějaký návrh vznikne za zavřenými dveřmi v Komisi, tak je tu mnohem vyšší pravděpodobnost, že do toho budou zasahovat dobře placení lobbisté hájící konkrétní zájmy. V Evropském parlamentu je transparentnost jednání přece jen o něco větší. Samozřejmě, že lobbisté chodí i za europoslanci, ale myslím, že v Komisi mají větší rejdiště.  

Vraťme se ještě k českému zástupci v Evropské komisi. O jaké portfolio by měla Česká republika usilovat?
Jsou portfolia s vyšší a nižší prestiží. Větší prestiže mají ta, kde se rozhoduje o financích. Nedovedu ale říct, jestli z českých kandidátů někdo bude na takové úrovni, aby mohl obsadit takové místo.  

Autor: Anna Kuznická/Lucie Bednárová.

inzerce

© 2004-2016. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top