inzerce
(Naposledy aktualizováno 26.5.2009)
Milníky ve vývoji Evropského parlamentu
- 1952: první zasedání EP (78 poslanců z národních států, pouze poradní sbor - žádné legislativní pravomoci)
- 1979: první volby do EP (volební účast 63%)
- 2004: volby ve 25 státech (historicky nejnižší volební účast 46%)
- červen 2009: volby ve 27 státech Unie
Ve všech členských zemích Unie se ve dnech 4.-7. června uskuteční volby do Evropského parlamentu – jediné unijní instituce, do níž volí Evropané své zástupce přímou cestou. V Česku je prezident republiky Václav Klaus vyhlásil na pátek 5.6. a sobotu 6.6. Do Evropského parlamentu (EP) u nás může kandidovat každý občan ČR, který je způsobilý k právním úkonům a dosáhl věku alespoň 21 let a za určitých podmínek (volitelnost v zemi původu, alespoň 45 dní v evidenci obyvatel ČR) i občan jiného státu Unie. Kandidátní listiny mohli podávat pouze politické strany a hnutí registrované na Ministerstvu vnitra ČR, a to nejpozději do konce března 2009.
V prvních a zatím posledních volbách do Evropského parlamentu v Česku v roce 2004 jasně dominovala Občanská demokratická strana (ODS) – získala 30% hlasů, následována Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM – 20%) a Sdružením nezávislých kandidátů Evropských demokratů (SNK-ED – 11%) a lidovci (KDU-ČSL – 9,6%). Zcela propadli sociální demokraté (ČSSD), kteří se se ziskem necelých 9% hlasů umístili až na 5. místě. V červnu pravděpodobně lze očekávat úplně jiný výsledek, aspoň pokud můžeme soudit podle současných preferencí jednotlivých politických stran pro volby do EP. Na začátku května by ODS volilo 33% voličů, ČSSD 25,5%, KSČM 13,5%, KDU-ČSL 5,5% a Stranu zelených (SZ) 5% (data Centra pro výzkum veřejného mínění).
Českým europoslancům v současné době náleží 24 míst v Evropském parlamentu: 9 ODS, 6 KSČM, 3 SNK-ED, 2 KDU-ČSL, 2 ČSSD a 2 NEZÁVISLÍ. V červnu se bude zaplňovat celkem 736 europoslaneckých pozic, přičemž počet mandátů vyhrazených pro Česko klesne o 2 na 22.
Paradoxem fungování Evropského parlamentu je fakt, že s každým dalším zvýšením počtu jeho členů a rozšířením pravomocí o něj voliči projevovali čím dál menší zájem. Nejnižší volební účast zaznamenal EP v posledních volbách – v průměru 46%. V nových členských státech Unie to bylo většinou ještě mnohem horší – například v Česku pouze 28%, u Slováku dokonce necelých 17%. I přes rozsáhlou a drahou kampaň Bruselu lákající potencionální voliče k volbám (více viz EurActiv 14.4.2009 a 18.3.2009) zatím volby do EP Evropany moc "netáhnou". Někteří politologové očekávají stejnou - tedy velmi nízkou účast - jako v roce 2004, jiní mluví o velmi mírném růstu. Podle nedávného průzkumu French Political Innovation Foundation 18% lidí nadcházející volby vůbec nezajímají a dalších 35% "spíše ne" (EurActiv 22.5.2009).
Podle čerstvého průzkumu společnosti CVVM se – možná i díky blízkosti parlamentních voleb – v Česku blýská na lepší časy. Pokud by se v květnu konaly volby do EP, zúčastnilo by se jich 40% oprávněných voličů. Je však třeba dodat, že ještě v březnu takový postoj projevilo o 9% více lidí a navíc reálná účast u voleb bývá zpravidla nižší než ta deklarovaná v průzkumech. Politologové se v zásadě shodují, že vysoká volební účast prospěje ČSSD, zatímco naopak nízká hraje do karet ODS.
Po minulých parlamentních volbách byli 4 čeští europoslanci zvoleni na první polovinu mandátu do pozic místopředsedů jednotlivých výborů. Pro druhou část volebního období kandidovalo do vedoucích pozic ve výborech 5 Čechů. Nejúspěšnější byl Miroslav Ouzký (EPP-ED), který nyní stojí v čele výboru pro životní prostředí; do místopředsednických pozic zasedli Petr Duchoň (EPP-ED, rozpočtová kontrola), Zuzana Roithová (EPP-ED, vnitřní trh a ochrana spotřebitelů), Libor Rouček (PES, zahraniční věci) a Miloslav Ransdorf (GUE/NGL, průmysl, výzkum a energetika). Detailní přehled o politických stranách v EP získáte v Link Dossier Politické skupiny v Evropském parlamentu.
Před letošními volbami do EP můžeme u politických stran ve srovnání s rokem 2004 zaznamenat několik inovativních metod v komunikaci s voliči. Ti co chtějí oslovit především mladé voliče, objevují výhody nejznámějšího komunitního serveru Facebook, na kterém působí v Česku odhadem už přes 250 tisíc lidí ve věku 15 – 24 let. Lídr kandidátky ODS Jan Zahradil, dvojka u zelených Kateřina Jacques nebo Richard Falbr kandidující za ČSSD chtějí využít toho, že mladí lidé jsou ve svých politických názorech nejsnáze ovlivnitelní. Z českých politiků je ve využívání elektronické komunikace nejdále bývalý ministr školství Ondřej Liška.
Lidovci nesázejí ani na Internet ani nemají desítky milionů na vedení předvolební kampaně (ODS na ní hodlá věnovat odhadem 40 milionů, ČSSD až o 30 milionů více), a proto spustí Projekt "ploty" s podtitulem „nevnímáme ploty jako bariéry, ale jako příležitost“. Lidovci chtějí využít svou širokou členskou základnu (téměř 40 tisíc lidí) a budou po svých „ovečkách“ žádat rozvěšení propagačních materiálů strany na zdech, plotech a dalších viditelných místech jejich domů.
Politické strany se představují
Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) vybrala na pozici lídra kandidátky do Evropského parlamentu vysokoškolského pedagoga, bývalého vicepremiéra pro ekonomiku a současného stínového ministra školství Jiřího Havla. Dvojkou bude europoslanec a dlouholetý odborářský boss Richard Falbr a trojkou další europoslanec Libor Rouček.
ČSSD je podle svého programového prohlášení ukotvena v evropských strukturách díky svému členství ve Straně evropských socialistů (PES) a úzce s ní spolupracuje.
V čase hospodářské krize budou europoslanci ČSSD prosazovat „zvýšení poptávky“ za současného zachování stávajících sociálních výdajů, posílení regulace monopolních cen („rozumný“ vývoj cen elektřiny), zastavení privatizace veřejného majetku a lepší koordinaci monetární a fiskální politiky. V energetické politice i postoji ke klimatickým změnám „pluje“ ČSSD v hlavním evropském proudu – hodlá se zasazovat o úspory ve spotřebě energií, zlepšování energetické infrastruktury nebo podporu OZE. ČSSD stojí za urychleným přijetím Lisabonské smlouvy i za dalším rozšiřováním Unie.
Evropská demokratická strana (EDS), nový subjekt na české politické mapě, hodlá podle svého vyjádření stavět především na „kvalitě kandidátní listiny a týmu“ strany. Ta se opírá především o uznávanou europoslankyni – odbornici na zahraničně-politické otázky Janu Hybáškovou. EDS se se svou kandidátskou listinou snažila pokrýt všechny důležité oblasti unijní politiky: bezpečnost, obranu, energetiku (generál Jiří Šedivý), evropské fondy a rozšíření Unie (Věra Jourová), vědu, výzkum a vzdělávání (prof. Ivan Wilhelm).
EDS plánuje střízlivou kampaň zaměřenou především na evropská témata, při jejichž řešení se může reálně uplatnit Parlament. Zaměří se na to, aby „její slova nepředbíhala schopnosti, výkonnost a odbornou expertizu, kterou disponuje“.
EDS je silně proevropskou stranou, která stojí „proti fragmentaci Evropy“ a zasazuje se o posilování ekonomických vazeb v Unii. Cestu z hospodářské krize v Česku podle ní usnadní rychlé přijetí eura a důsledné využívání evropských fondů (nasměrovaných hlavně do vědy a výzkumu). EDS je pro sjednocení energetické politiky Unie, lepší propojení sítí a hledání reálných alternativ s důrazem na jádro. EDS jednoznačně podporuje ratifikaci Lisabonské smlouvy i další rozšiřování Unie.
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL) chce voliče oslovit především pomocí známých tváří, které stranu reprezentovaly již v minulém volebním období EP. Zuzana Roithová se dlouhodobě věnuje ochraně spotřebitele, Jan Březina se kromě energetických otázek zabýval obhajobou značek tradičních českých produktů (syrečky, slivovice apod.).
Lidovci sází na úzké propojení své strany s Evropskou lidovou stranou (EPP) a konzultují s ní nové nápady pro svou kampaň. Podle volebního manažera KDU-ČSL Jaroslava Poláčka jeho strana dokázala, že evropská témata mají vliv na české občany, a proto se jim hodlá věnovat i v nadcházející kampani.
Při řešení hospodářské krize hodlají lidovci začít zdola - podporou drobných podnikatelů a živnostníků a tím bojovat proti nezaměstnanosti. Dále kladou důraz na spolufinancování projektů z unijního a státního rozpočtu a na řadu proexportních pobídek. V součtu nesmí přinést navrhovaná opatření další nárůst vládního dluhu. V energetické politice klade KDU-ČSL důraz na technologii CCS, energetické úspory i na rozvoj jádra. Lidovci jednoznačně stojí za Lisabonskou smlouvou.
Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) sází ve volbách do Evropského parlamentu na osvědčené „koně“. Na nejvyšší post dosáhl současný europoslanec Miloslav Ransdorf následovaný dalšími kolegy z europoslaneckých lavic: bývalým kosmonautem Vladimírem Remkem a lékařem Jiřím Maštálkou. KSČM je v Parlamentu součástí Skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL).
Jako lék na krizi navrhuje KSČM „ekonomickou soběstačnost“ (státní investice směrem ke zvýšení úrovně ekonomiky, apod.), „daňovou spravedlnost“ (zvětšení daňové progrese, majetková přiznání), zvyšování sociálních dávek a změnu zaměření české ekonomiky (ve větší míře mimo EU a USA). Dále by podpořila založení nové státní banky, která by měla za úkol poskytování půjček krachujícím podnikům a živnostníkům, opatření „proti spekulativnímu kapitálu“ nebo snížení DPH u potravin, elektřiny a tepla na 5%. V energetice je KSČM pro zlepšování vztahů se zeměmi, na kterých je Unie závislá při dodávkách klíčových surovin; nevyhýbá se ani jádru. KSČM odmítá přijetí Lisabonské smlouvy a požaduje vypsání referenda k této otázce.
Občanská demokratická strana (ODS) dosadila na první místo kandidátky nynějšího europoslance Jana Zahradil, kterého následuje bývalý moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský a dalším poslanec EP Oldřich Vlasák.
V energetice budou europoslanci ODS podporovat snahy o diverzifikaci energetických zdrojů (např. diskutovaný projekt Nabucco) a renesanci jaderné energetiky. Ekonomickou krizi by měla zažehnat především opatření zaměřená na podporu podnikání – bez masivních výdajů na zvýšení poptávky. Podpora Lisabonské smlouvy je v ODS i přes kladné stanovisko jejího předsedy Topolánka nejistá – stranu (včetně europoslaneckého klubu) tato otázka stále rozděluje. ODS oznámila, že po volbách vystoupí spolu s britskými konzervativci z EPP-ED a založí spolu s nimi novou euroskeptickou stranu. Její součástí pravděpodobně budou i krajně pravicová hnutí.
Sdružení nezávislých kandidátů Evropští demokraté (SNK ED) nominovalo tři kandidáty z první pětky včetně lídra Lukáše Macka, jimž je maximálně 33 let (jedná se dále o Jiřího Plecitého a Evu Palatovou). Tento trojlístek nespojuje jen mládí ale také zkušenosti s pracovním uplatněním v orgánech Unie. Například Plecitý je členem kabinetu místopředsedy Evropské komise Güntera Verheugena, Palatová zase působí v zahraničním výboru Evropského parlamentu. Tuto trojici kandidátů doplňuje (na druhé pozici) zakladatelka a ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Všichni hodlají navázat na spolupráci s poslanci sdruženými v EPP-ED.
Podle Lukáše Macka nabízí SNK-ED "věcný a realistický program pro pravicové a středové voliče, kteří si přejí, aby naše země byla aktivním a vlivným členem akceschopné a stabilní Evropské unie". Europoslanci za SNK-ED budou podporovat rychlé zavedení eura v ČR, ratifikaci Lisabonské smlouvy, vytvoření "skutečné energetické politiky EU" a reformu rozpočtu EU. Heslem strany pro volby do EP je: "Ani do izolace, ani doleva!" Co se týká rozšiřování Unie, SNK-ED stojí za „dotažením rozšíření EU o balkánské země“, ale je pro „specifický přístup k Turecku a k Ukrajině“. Evropskou integraci SNK-ED „nepovažují za alternativu k transatlantickému partnerství, a to ani v bezpečnostní rovině.“
Strana svobodných občanů (SSO), nově založená strana Petra Macha, zvolila k výběru kandidátů na volby do EP originální přístup: každý se mohl zaregistrovat na webových stránkách SSO a hlasovat o pořadí politiků na kandidátní listině (v nabídce jich byly tři desítky). Jedničkou je nakonec exposlanec Jiří Payne, dvojkou novinář a spisovatel Benjamin Kuras a trojkou profesor Miroslav Bednář.
SSO chtějí v Parlamentu hrát roli „skutečné opozice“ proti „kartelu hlavních politických frakcí – PES a EPP-ED“. Tato nová politická strana se staví proti „stávajícím trendům evropské integrace“ a tedy především odmítá Lisabonskou smlouvu a žádá referendum o jejím přijetí stejně jako o přistoupení Česka k euru.
Co se energetiky týká, má SSO názory, které se ostře rozcházejí s hlavním evropským proudem. Svobodní požadují zrušení kvót pro obnovitelné zdroje energie, podpory biopaliv i veškerých „zelených euroregulací“. Pro boj s ekonomickou krizí navrhují Svobodní respektování zásad Paktu stability a růstu a zákaz veřejné podpory soukromým podnikům. Řešení recese musí podle SSO zůstat plně v kompetenci členských států.
Strana zelených (SZ) nominovala na pozici volebního lídra náměstka ministra životního prostředí Jana Dusíka; dvojkou se stane poslankyně Kateřina Jacques a třetí pozici obsadí předseda poslaneckého klubu Strany zelených Přemysl Rabas. Zelení zvolili při vytváření kandidátní listiny tzv. zipový přístup, kdy se pravidelně střídají muži a ženy. Strana zelených úzce spolupracuje s Evropskou stranou zelených (EGP) – její mateřskou stranou v EP.
V ekonomické oblasti se hodlá SZ zasadit o vytváření „zelených pracovních míst“ a podporu malého a středního podnikání „v oblastech, které mohou zlepšit životní prostředí v regionech“. Mezi energetické priority patří prosazování OZE, energetické úspory, omezení závislosti na Rusku a samozřejmě ochrana klimatu. SZ se staví kladně k přijetí Lisabonské smlouvy i k dalšímu rozšiřování Unie.
