inzerce
Proti označování nezdravých potravin červenou barvou ostře vystupovali zástupci potravinářského průmyslu. Barva měla upozorňovat na vysoký obsah tuků, cukrů nebo solí. Výrobky obsahující neškodná množství těchto látek by byly označené zeleně a středně zdravé produkty bychom poznali podle oranžové barvy. Producenti tvrdí, že by toto značení „démonizovalo“ jejich výrobky. Naopak Evropské sdružení spotřebitelských svazů (BEUC) tříbarevný systém podporovalo. „Nezávislý průzkum ukázal, že prodejci považují barevné značení za užitečný a srozumitelný způsob informování,“ prohlásila předsedkyně BEUC Monique Goyens.
Podle lídra britských labouristů v Parlamentu, Glenise Willmotta, poslanci sice odmítli takzvané „semaforové značení“ potravin, ale dali jasně najevo, že chtějí zabránit klamání zákazníků potravinovými obaly.
Nové standardy ukládají výrobcům povinnost uvádět základní výživové hodnoty, včetně obsahů solí, tuků a cukrů, na přední stranu obalu potraviny. Legislativu ještě posoudí a pravděpodobně i doplní ministři EU. Potraviny označené systémem, který zákonodárci schválili, by se v obchodech mohly objevit v horizontu tří let. Malé podniky, s méně než 100 zaměstnanci, mají na zavedení podrobnějšího značení pět let.
Neshody dlouho panovaly ohledně toho, jaké konkrétní informace by měli výrobci na obalech poskytovat. Zatímco spotřebitelé chtějí na obalech potravin informace o celkovém obsahu soli, cukrů a tuků, výrobci by nejraději uváděli jen obsah kalorií s tím, že rozhodnutí přidat i další čísla o výživové hodnotě potraviny by zůstalo pouze na jejich uvážení. Obávají se, že jim nová legislativa způsobí nadměrnou byrokratickou zátěž. Podle návrhu, který posvětili poslanci, budou muset výrobci uvádět informace o obsahu tuků (nasycených i nenasycených), uhlovodanů, cukrů, solí, bílkovin a vlákniny ve 100 ml, 100 g, či jedné porci potraviny. O tom, zda uvádět nutriční hodnoty na 100 g, nebo na jednotlivé porce, se vedla na půdě Unie dlouhotrvající debata.
Odborníci se shodli, že u potravin jako jsou jogurty či čokoládové tyčinky je praktičtější informovat o výživové hodnotě jedné porce. U balení sušenek či u nealkoholických nápojů je však obtížné určit, jaké množství spotřebitel průměrně zkonzumuje - tím argumentovali zastánci informování o nutričních hodnotách na 100 g či 100 ml. Komise nakonec přistoupila na obě možnosti.
Problematické je i značení země původu na obalech potravin. Komisaři i poslanci se shodli, že producenti často udávají zavádějící informace o tom, kde byla potravina vyrobena. Například původ slaniny, která pochází z prasat vypěstovaných v Dánsku, je vydáván za britský, ačkoliv v Británii došlo pouze ke konečné fázi zpracování. Země původu bude tedy nově znamenat lokalitu, v níž došlo alespoň ke dvěma fázím výroby či zpracování. Výrobci budou povinni o zemi původu informovat na obalech masných a mléčných výrobků, ryb, ovoce a zeleniny. Spotřebitel si také bude moci na obalu přečíst, kde přesně byla zvířata chována.
Nově bude ošetřena i minimální velikost písma na obalech potravinových výrobků. Komise navrhuje 3mm písmo.
Zastánci přísnějších pravidel pro označování potravin často argumentují vzrůstající obezitou mezi Evropany. Konzumenti prý potřebují dostatek informací, aby se mohli správně rozhodovat.
