inzerce
Souvislosti:
Evropská unie vyjednává o tzv. dohodách o ekonomickém partnerství (EPA) se svými bývalými koloniemi v Africe, karibské oblasti a tichomoří (ACP) již od září 2002.
Cílem je nahradit nereciproční obchodní preference, které Evropská unie udělila 77 zemím ACP v rámci stávající dohody z Cotonou. Tato dohoda měla původně pokrývat období 2000-2020, ale další rozvojové země jí napadly za nekompatibilitu s pravidly Světové obchodní organizace.
Doposud se Evropské unii podařilo vyjednat na regionálním základě šest dohod o ekonomickém partnerství – se skupinami zemí v západní Africe, střední Africe, východní a jižní Africe, zeměmi ze Společenství pro rozvoj jižní Afriky, a zeměmi v karibské oblasti a tichomoří. Evropská unie doufala, že se jí podaří v rámci regionů posílit ekonomickou integraci a odstranit obchodní překážky mezi zeměmi ACP. Slibovala si od toho posílení vzájemného obchodu a hospodářského růstu.
Africké země ovšem odmítly podepsat dohody dříve než vyprší platnost stávajících smluv, k čemuž podle rozhodnutí WTO dojde 31. prosince 2007.
Evropská unie varovala země, které s ní neuzavřely dohody o ekonomickém partnerství, že přijdou o štědrý preferenční režim zaručený dohodou z Cotonou a jejich obchodní vztahy s EU se budou řídit méně výhodným systémem všeobecných preferencí, které Evropská unie uplatňuje vůči všem rozvojovým zemím včetně Brazílie nebo Indie.
Africké země se ale obávají, že reciproční otevření trhu které EU požaduje, by znamenalo nejen výpadek příjmů ze státních pokladen, ale zajistilo by rovněž velkým evropským firmám neomezený přístup k rozvojovým trhům, což by mohlo zlikvidovat místní společnosti.
Témata:
Evropsko-africký summit, který se konal v Lisabonu tento víkend, skončil podpisem strategického politického „partnerství rovných“, které by mělo ukončit „tradiční vztah dárce-příjemce“. Společné prohlášení počítá se spoluprácí v oblasti investic, rozvoje, lidských práv a zachování míru a přináší detailní akční plán na následující tři roky.
Oběma kontinentům se ovšem nepodařilo nalézt shodu o komplexních obchodních smlouvách – Dohodách o ekonomickém partnerství – které EU chtěla podepsat do konce roku.
„Už nemluvíme o dohodách o ekonomickém partnerství, zamítli jsme je…nyní se musíme dohodnout, čím EPA nahradíme,“ uvedl senegalský prezident Abdoulaye Wade na tiskové konferenci v závěru summitu.
Evropská unie namísto toho podepsala s řadou afrických zemí prozatímní dohody, které pokrývají pouze obchod se zbožím a ponechávají stranou některá citlivá témata, jako je otevření trhu služeb a kapitálu v rozvojových zemích.
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso africké státy varoval, že s výjimkou nejchudších afrických zemí, na jejichž vývozy se i nadále budou v rámci opatření EU pro nejméně rozvinuté země uplatňovat nulová cla, budou ty země, které odmítnou podepsat nové dohody čelit opětovnému zavedení cel.
Vyjednávací pozici Afriky ovšem posílují její stále těsnější vztahy s Čínou, která ohrožuje pozici Evropské unie jako největšího obchodního partnera a investora v Africe.
Čínský přístup k investicím v Africe, jako je například poskytování půjček výměnou za přírodní zdroje bez jakýchkoliv dalších podmínek, jsou v Africe populárnější, než přístup EU, která podmiňuje pomoc a investice posilováním demokratických principů a dodržování lidských práv.
Rozdíl mezi oběma kontinenty v této otázce se odrážel také v přítomnosti zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho, kterého Evropa obviňuje z trvalého porušování lidských práv a z dovedení své země na pokraj ekonomického kolapsu. Řada afrických zemí v něm však vidí symbol boje za nezávislost bývalých evropských kolonií v Africe. Portugalské předsednictví jej pozvalo právě na nátlak afrických zemí, které jeho účastí podmiňovaly svou přítomnost na summitu.
Mugabe se ovšem na summitu setkal s chladným přijetím – ve svém projevu jej ostře kritizoval předseda Evropské komise José Manuel Barroso i německá kancléřka Angela Merkel. Západní leadeři si s ním ani nepodali ruku. Summitu se kvůli přítomnosti zimbabwského prezidenta nezúčastnil britský ministerský předseda Gordon Brown. Také český premiér Mirek Topolánek za sebe na summit poslal ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Podle českých médií byla oficiálním důvodem premiérovy neúčasti neformální schůzka premiérů zemí V-4 v Ostravě.
Stanoviska:
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso navrhované dohody hájil. Podle něj „přemění naše obchodní vztahy na zdravé a rozmanité partnerství, které bude rozvojově orientované.“ Barroso dodal, že vytvoření prozatímních dohod zamezí narušení vzájemného obchodu a je dobrým příkladem, jak by mohlo partnerství mezi oběma kontinenty fungovat.
Německá kancléřka Angela Merkel uvedla, že dosažení kompromisu považuje stále za reálné. „Pokud nedosáhneme dohody, několik rozvinutějších afrických zemí bude v oblasti obchodu s EU v horší pozici,“ uvedla a dodala: „Nebude to mít dopad na nejchudší země, spíše na státy, které již dosáhly určitého stupně vývoje.“
Senegalský prezident Abdoulaye Wade uvedl: „Je pochopitelné, že Afrika dohody EPA odmítá“. Podle jeho názoru Evropská unie v Africe není schopna konkurovat Číně, neboť čínské výrobky jsou levnější a čínské firmy se chovají „pragmatičtěji“ a lépe při realizaci svých podnikatelských aktivit v Africe. „Evropa začíná v Africe prohrávat,“ uvedl.
Ministr zahraničí Botswany Mopati Merafe uvedl, že přestože nesouhlasí s požadavkem EU zahrnout do nových obchodních dohod také služby, obává se kolapsu jednání, při němž nedojde k dosažení dohody. „Pokud se nepodaří dosáhnout dohody do 31. prosince, bude to pro nás velice těžké, neboť by to vedlo k ukončení preferenčního režimu pro náš vývoz hovězího,“ uvedl a dodal: „Jsme největší vývozce hovězího masa do Evropy. Musíme svůj trh s masem zachránit.“
Předseda Africké unie Alpha Oumar Konare kritizoval uzavření několika prozatímních obchodních dohod a poukázal na nebezpečí, že takové dohody postaví některé africké regiony proti jiným. „Je našim vroucím přáním, aby prozatímní dohody neomezily zbytek (zemí) a nekomplikovaly dále situaci,“ řekl. „Postavíme-li naše partnerství na slabé jednotě Afriky, dostaneme se do problémů.“
„Musíme si ponechat dostatek času na uzavření poctivých dohod,“ zdůraznil a dodal: „Urychlování jednání nepřinese žádné výhody. Dohoda, která bude uzavřená ve spěchu může přinést ohromné náklady jak obyvatelům na africkém venkově tak africkému průmyslu“.
