inzerce
Pouze 9,5 % žen se v rámci svého hlavního zaměstnání věnuje podnikání, v absolutních číslech to znamená, že v Česku působí asi 200 tisíc zaměstnavatelek a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) z řad žen (statistiky za rok 2007). Naproti tomu u mužů je to celá pětina.
Podle Heleny Cetlové, prezidentky STAMP - Středočeské asociace manažerek a podnikatelek, se za touto nerovnováhou skrývá především větší touha žen po „jistotě“ života zaměstnankyně. „Základní důvod vidím v ochotě podstupovat rizika. Žena je zpravidla svým naturelem schopná se „spokojit“ s prací méně placenou za cenu určité jistoty, kterou zaměstnavatelský poměr skýtá, než být závislá na vrtkavém podnikatelském výsledku,“ říká Cetlová.
To potvrzuje i Lenka Šťastná, viceprezidentka Asociace podnikatelek a manažerek ČR: „Ženy více sází na jistotu pravidelných příjmů.“ A doplňuje ještě další důvody: „Zahájení podnikatelské činnosti vyžaduje většinou mimořádné časové kapacity, které ženy v době péče o děti nemají k dispozici. Navíc typicky ženská povolání jsou často ve sféře státní správy či jiných institucí (zdravotnictví ).“
Není podnikatel(ka) jako podnikatel(ka)
„U podnikatelů s vysokoškolským vzděláním je podíl žen 28 %, u podnikatelů s maturitou přes 30 %, u podnikatelů se základním vzděláním představoval podíl žen více jak 40 %,“ dočteme se ve statistikách ČSÚ. To možná na první pohled nedává smysl, proto je třeba se podívat, co se pod pojmem „podnikatel“ vlastně skrývá.
Jak už bylo zmíněno, zahrnuje jednak zaměstnavatele a pak také OSVČ. V tom je ovšem ten háček, drtivá většina žen totiž spadá do druhé skupiny. Ze 200 tisíc jich mezi zaměstnavatele patří necelých 40 tisíc (pro srovnání, mužů-zaměstnavatelů je 145 tisíc).
„To je vlastně logické – podnikání jako OSVČ ženy zaměřují zejména na poskytování služeb (čalounictví, úklidové služby, kosmetika, masáže atd.). Tam je možnost uplatnění jako OSVČ a přitom to nevyžaduje vyšší formy vzdělání,“ říká k tomu Cetlová. A Lenka Šťastná k tomu dodává: „Tato statistika je velmi zkreslena modelem ‘podnikání‘ v celé řadě služeb – viz kadeřnictví, kosmetika, pedikúra, manikúra, masáže apod., kde ženy nepodnikají v klasickém slova smyslu, ale pronajímají si pracovní místo v různých salonech a podobných zařízeních.“
Jinými slovy, „opravdových podnikatelek“ je u nás ještě mnohem méně, než se uvádí ve statistikách ČSÚ.
Pomocná ruka státu?
Obě dámy se shodují na tom, že stát pro podporu žen, které se chtějí věnovat byznysu, nedělá dost. „Rodinná politika státu podnikatelkám nakloněna není: nejsou vytvářeny předpoklady pro podnikání jako přivýdělek například při mateřské dovolené a navíc infrastruktura neodpovídá potřebám podnikatelek,“ říká Šťastná.
„Stát ženy podnikatelky v současné době nepodporuje, nicméně v období 2004-2007 existovala řada zajímavých podpůrných programů pro ženy podnikatelky,“ uvádí Šťastná a druhým dechem dodává: „Rodinná politika státu je dlouhodobě stejná a ta současná se nijak neliší od stavu v předchozích letech. Úpravy mateřských příspěvků, porodného atd. představují obrovské zhoršení,“ uzavírá Šťastná s tím, že jedinou změnou k lepšímu je snad jen možnost částečně si přivydělat na mateřské a rodičovské dovolené.
