inzerce
Souvislosti:
Návrh Komise na úpravu mechanismu obchodování s emisními povolenkami po roce 2012 vyvolává bouřlivé diskuse. Plán počítá s opuštěním systému, kdy měly evropské podniky právo na určitý počet permitů (každý na 1 tunu CO2) zdarma podle toho, kolik emisí vypouštěly v předchozích letech. Tento model chce ale Komise od roku 2013 postupně opustit a přejít na aukce povolenek, což předpokládá, že žádný velký emitent by nedostával povolenky zdarma, ale musel by si je nakoupit za aktuální tržní cenu.
I přes to, že by pro většinu odvětví neplatil systém aukcí hned, ale nabíhal by postupně až do roku 2020, kdy by se už všechny povolenky měly rozdělovat tímto způsobem, ozývá se silná kritika tohoto modelu. Nejhlasitějšími odpůrci jsou elektrárenské společnosti, pro které by aukce měly platit hned od roku 2013. Pozadu ale nezůstávají ani další odvětví, jejichž zástupci argumentují tím, že za prvé už mají jen minimální prostor pro snižování emisí a za druhé tvrdí, že přísná pravidla povedou k přesunu mnoha továren za hranice Unie, kde budou vypouštět CO2 bez problémů dál. S tím rozdílem, že tento proces by ohrozil velký počet pracovních míst v zemích sedmadvacítky.
Systém aukcí nekritizují jen jednotlivé evropské svazy průmyslníků ale i celé státy např. Česko nebo Polsko, které v něm vidí ohrožení konkurenceschopnosti evropských podniků. Pracovní dokument Francouzského předsednictví, který se dostal do redakce EurActivu, hovoří o nutnosti udělení výjimek ze systému aukcí pro „citlivá odvětví“(viz EurActiv 25.9.2008).
Stanoviska:
„Výsledky základní varianty s očekávanou cenou povolenky 30 € ukazují na významné ekonomické dopady na mikro- i makroekonomické úrovni. Na úrovni dotčených podniků jsou největší očekávané dopady ve výrobách s vysokým podílem energetických vstupů k přidané hodnotě. V tom případě dojde k výraznému ovlivnění celkových nákladů a výnosnosti u těchto podniků,“ uvádí se ve studii společnosti Enviros. Ta také prezentuje výčet odvětví, která by byla v Česku aukcemi nejvíce postižena: teplárenství, výroba vápna a cementu, metalurgie a průmysl celulózy a výroba elektřiny. Studie na systému aukcí kromě mnoha dalších věcí kritizuje fakt, že jejich výnosy (odhadem asi 60 mld. v roce 2020) se stanou příjmem státního rozpočtu a jen přibližně 20% z této částky půjde na projekty souvisejícími s emisemi CO2.
V tiskové zprávě MPO se píše: „Výsledky studie podporují pozici vlády České republiky k zavedení povinných aukcí práv na vypouštění emisí. Ty by podle této pozice neměly být pro energetické společnosti zavedeny naráz v roce 2013, jak navrhuje Evropská komise, ale postupně mezi lety 2013 a 2020. Závěry studie současně nastolují otázku, zda by celkový postoj České republiky k projednávání tzv. klimaticko-energetického balíčku neměl být obezřetnější, než dosud.“
„Kritickým elementem je alokace povolenek emitentům a za viníka neúspěchu dosavadního obchodování byla označena přealokace. Jak snadné viníka najít, málokdo se ovšem zamýšlí nad faktem, že jen v roce 2007 (při téměř nulové ceně povolenky) se zobchodovalo 1,6 miliardy povolenek a finanční obrat byl 28 miliard eur. Emise přitom vzrostly v roce 2007 oproti roku 2005 o 1,8% - něco zjevně nefunguje a nebude to jen v té přealokaci,“ myslí si Josef Zbořil, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR .
„Jediné schůdné řešení pro materiálově energeticky náročné průmysly je jednak ochrana tzv. „carbon leakage“ proti dovozům ze zemí, kde systém skleníkových plynů není zaveden. Řešení je však zejména příděl povolenek podle výroby, tj. post-alokace na pouhou výrobu podle bechmarkingu (Jedná se o přidělení takového množství povolenek, které stačí na výrobu pomocí nejlepších dostupných technologií – BAT, pozn. red). Tím se odstraní spekulativní a nesystémové obchodování s povolenkami, které nemá s ochranou klimatu nic společného,“ uvedl Jan Gemrich tajemník Svazu výrobců cementu ČR.
Paralelně zpracovaná studie Svazu chemického průmyslu dospěla k těmto závěrům: „U vybraného vzorku podniků hodnocených ve studii se dodatečné náklady budou pohybovat v rozmezí 1,2 - 2,6 násobku současného zisku. Takovou úroveň dodatečných nákladů lze oprávněně považovat za likvidační. V porovnání s očekávanými dopady nové chemické legislativy REACH na chemický průmysl, které budí vážné obavy průmyslu, lze očekávat, že dopady zavedení aukcí jako hlavního způsobu přidělování emisních povolenek by byly 20x-30x finančně náročnější.“
Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA na výsledky studie reagoval těmito slovy: „Jasně, přijde ekonomická katastrofa. To Svaz průmyslu říkal už před prvním kolem obchodování s emisemi, potom před druhým. Nějak se mi tomu napotřetí nechce věřit. Na rovinu. Velké firmy s obstarožními technologiemi a vysokými exhalacemi zatím kvůli díře v zákoně na obchodování s emisemi vydělávaly miliardy. Reforma má tuhle perverznost odstranit a špinavým podnikům se to vůbec nelíbí.“
