inzerce
Poslanci, jak známo, na středečním jednání sněmovny dali zelenou protikrizovému balíčku a vzepřeli se tak vůli prezidenta. V praxi to znamená, že vláda má v rukou legislativní nástroj, který jí umožňuje ve vhodnou chvíli začít vyplácet prémie za odepsání starého vozu a koupi nového.
Abychom byli konkrétní, šrotovací příspěvek má činit 30 tisíc korun a bude na něj mít nárok každý, kdo dá do šrotu auto starší deseti let a koupí si nové, jehož cena nepřesáhne 500 tisíc korun (peníze bude vyplácet Státní fond životního prostředí).
Protikrizový balíček měl „na kahánku“ – jeho projednávání provázela bouřlivá debata a nakonec prošel jen s minimální potřebnou podporou (101 hlasů), která byla nezbytná k prolomení prezidentského veta. Pro návrh nakonec kromě poslanců socialistů a komunistů zvedli ruku také tři lidovci a dva nezařazení.
Příspěvek na odepsání starého vozidla a koupi nového se stal evropským hitem a také v Česku se o něm diskutuje už dlouhé měsíce. Po celém světě ho v nějaké formě zavedlo 13 zemích, přičemž ve čtyřech z nich včetně našich sousedů Rakouska, Německa a Slovenska už jeho vyplácení skončilo.
Dodejme ještě, že o konkrétní podobě šrotovného a o tom, zda vůbec bude realizováno, pravděpodobně rozhodne až příští vláda.
Mnoho "pro" a mnoho "proti"
Hlavní argumenty odpůrců i zastánců šrotovného jsou známy – ti první upozorňují na to, že se jedná o nesystémovou podporu jednoho vybraného odvětví, které znamená dodatečnou zátěž pro státní rozpočet, zatímco ti druzí v něm vidí potřebný krátkodobý impuls, jenž se navíc státní kase (díky navýšení výběru DPH) vyplatí.
Podobné argumenty zazněly také v debatě o krizi automobilového průmyslu, kterou včera uspořádala Unie malých a středních podniků. I zástupci automobilek přiznali, že se jedná o nekoncepční krok, nicméně krok nutný k záchraně „těžce zraněného pacienta“ (rozuměj evropského automobilového průmyslu). Stínový ministr průmyslu Milan Urban opakoval výše uvedené teze o tom, že se šrotovné státní kase vyplatí a „nemůže uškodit, může jen pomoci“.
Ekonomický expert ODS Michal Doktor ovšem upozornil na zcela logickou věc: „Koupená auta znamenají, že obyvatelé nekoupí něco jiného.“ Jinými slovy, to co státní rozpočet vybere na daních z aut, nevybere u jiného zboží, řekl Doktor.
„Je to forma dotace a jasného zvýhodnění určitého odvětví na úkor ostatních, vůči kterým to není fér,“ uvedl Michal Doktor další argumenty proti šrotovnému a dodal: „Automobilový průmysl nemůže již růst takovým tempem, jak tomu bylo v posledních letech. Je nutné inovovat a modernizovat, přestože to může znamenat určitě snížení zaměstnanosti.“
To šrotovné „nezfušovat“!
Zajímavé příspěvky do diskuse vnesly také zástupci podnikatelů v automobilovém průmyslu. Ti například poukazují na fakt, že se v současnosti obrovským způsobem propadl prodej malých vozů a to právě kvůli čekání na šrotovné.
Podle majitele autosalónů Auto Duba Pavla Duby se podobný efekt projevil také při zavádění zrychlených odpisů, které byly sice dlouho proklamovány, ale k jejich skutečné realizaci došlo až v dubnu, což bylo podle Duby „strašně pozdě“.
Vzhledem k tomu, že šrotovné zavádí Česko jako poslední v Evropě, vyzval Duba k tomu, aby se politici poučili z chyb, k nimž došlo v okolních zemích. O významu třicetitisícové částky jako stimulu ke koupi nových vozů má vážné pochybnosti. „Mám strach, že to nikdo nevyužije,“ říká Duba.
Také upozorňuje, že vzhledem k masivním prodejům malých aut v okolních státech (díky šrotovnému), budou dealeři potřebovat několik měsíců k tomu, aby se stačili předzásobit. Zavádění šrotovného v Česku může mít také další háčky: podle Duby se řada zájemců o auta neobejde bez státní podpory úvěrů (leasingu), protože nejsou v současnosti pro finanční ústavy dostatečně bonitní.
„Já se jenom velmi přikláním k tomu návrhu, který tady padl od profesionálů. Prosím, ať je to uděláno pořádně,“ podpořil stanovisko Duby také ekonomický expert TOP 09 a šéf Mezinárodní obchodní komory v ČR Jaromír Drábek.
Všichni řečníci u kulatého stolu se shodli, že o dopadech šrotovného na ekonomiku zatím neexistují z žádné země, kde bylo zavedeno, přesné údaje, které by mohly posloužit jako „vodítko“ při jeho hodnocení.
