inzerce
Brusel chce sezónní pracovníky ochránit před zneužíváním a hodlá prosadit směrnici formulující jednotná pravidla pro jejich zaměstnávání. Lidé, kteří podepíší pracovní smlouvu s evropským zaměstnavatelem, by nemuseli podstupovat obvyklé procedury týkající se pracovního či pobytového povolení pokaždé, když budou chtít pracovat na území Unie. Místo toho by získávali povolení až na tři roky dopředu. Návrh vítají i evropské firmy, které by díky nové směrnici mohly snadněji najímat kvalifikované pracovníky z nečlenských zemí. O návrhu budou ještě jednat europoslanci i ministři členských zemí.
„Zaměstnavatelé v EU jsou stále závislejší na lidech ze zemí mimo Evropu. Obsazují jimi pracovní místa v odvětvích jako je zemědělství, zahradnictví nebo cestovní ruch,“ vysvětlila komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmström. Podle ní klesá ze strany občanů EU zájem o práci v těchto odvětvích. „Potřebujeme pracovní migraci, aby naše ekonomiky přežily,“ dodala komisařka.
Zvýšení zaměstnanosti je jedním z hlavních cílů strategie Evropa 2020 a migrace za prací má být jedním z nástrojů, jak oživit trh práce. Pozitivní dopady cestování za prací potvrdil i generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Angel Gurría. OECD tento týden vydala výroční zprávu, která se migrací zabývá a zdůrazňuje její kladný vliv na pracovní trhy. Podle údajů OECD jsou pracovní migranti více motivováni ke zvyšování své kvalifikace, pokud obdrží občanství země, v níž pracují. Kvůli tomu již státy jako Kanada nebo Austrálie udělují pracovním migrantům občanství po třech letech. Podle Gurríi nepanuje v EU v otázce imigrace pozitivní klima. „Evropské země se musejí snažit svým občanům lépe vysvětlit přínosy pracovní migrace,“ podotkl generální tajemník.
Sezonní pracovníci ze zemí mimo EU (v současnosti asi 100 tisíc lidí) budou moci v Unii pracovat nejdéle šest měsíců během jednoho roku. Podle návrhu Komise by měli mít sezónní zaměstnanci v některých záležitostech rovnocenná práva jako občané členských zemí. Týká se to třeba sociálního zabezpečení či starobního důchodu, na který by byl získán nárok v souvislosti s příjmem. Členské země by však samy rozhodovaly o množství zaměstnanců, které chtějí najmout.
Komise předložila i zvláštní návrh, který se týká transferu zaměstnanců v rámci korporací. Dotknul by se jen asi 16 až 20 tisíc lidí, ale podle komisařky Malmström by mělo usnadnění přesunu zaměstnanců ze země do země velký přínos pro evropskou ekonomiku - experti jsou totiž zárukou inovací a úspěchu a zaručují pohyb investic a kapitálu. „Velké společnosti si již léta stěžují, že čelí neúměrné byrokratické zátěži, když chtějí své pracovníky přemisťovat do jiné země,“ řekla švédská komisařka. Podle ní si mnozí evropští odborníci a kvalifikovaní pracovníci vybrali jako cílovou zemi USA, kde nemusejí čelit tolika byrokratickým restrikcím.
Evropská komise zároveň s návrhem směrnice představila i výsledky průzkumu Eurobarometru, který se zabýval zájmem o práci v zahraničí mezi občany EU. Podle zveřejněných čísel Čechy práce v zahraničí příliš neláká. Vyrazit do ciziny za prací by v budoucnu chtělo jen 11 % z nich, což je skoro nejnižší podíl v rámci EU. Přitom by kromě Rakouska a Německa mohli zkusit štěstí v kterékoli zemi EU. V Itálii mají podobné plány pouze 4 % občanů. Práce za hranicemi mateřské země nejvíce láká Dány (51 %), Estonce (38 %) a Švédy (37 %). „Právo pracovat a žít v jiné evropské zemi je jedním ze základních práv EU, avšak příliš málo lidí tohoto práva nyní využívá,“ zhodnotil výsledky průzkumu komisař pro zaměstnanost László Andor. 
