inzerce
„Na výsledek jednání měly nepochybně vliv blížící se volby do Evropského parlamentu. Poslanci v této době nebyli ochotni přistoupit na dohodu, která by ovšem zlepšila situaci zaměstnanců a zároveň vedla k pružnějšímu pracovnímu trhu. Ten Evropa potřebuje v době hospodářského útlumu,“ řekl ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který zastupoval členské státy.
Vyústění rozhovorů, jež probíhaly v pondělí a ještě v noci na úterý, mezi delegací Parlamentu a Rady v takzvaném dohodovacím výboru bylo vskutku neobvyklé. Poprvé od té doby, co vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva (1. května tomu bude přesně 10 let), se totiž poslanci s členskými zeměmi nedokázali v tomto výboru shodnout na kompromisní verzi určitého legislativního návrhu. Více než pětiletá diskuse o podobě směrnice tak přišla vniveč a bude na další evropské exekutivě, aby předložila zcela nový návrh.
Pracovní doba je v Evropské unii dlouho diskutovaným tématem. V roce 1993 vstoupila v platnost směrnice, která stanovila, že zaměstnanci mohou v průměru (za 4 měsíce) pracovat maximálně 48 hodin týdně. Směrnice však umožňovala řadu výjimek z tohoto pravidla a navíc došlo k jejím změnám pomocí mnoha rozsudků Evropského soudního dvora. Komise se tak rozhodla předložit novou verzi směrnice, což se stalo v roce 2004. Další čtyři roky ovšem trvalo členským státům Unie, než našly k návrhu Komise společnou pozici.
Hlavním kamenem úrazu byly od počátku tzv. „opt-outs“. Původní směrnice z roku 1993 (jež zůstává i nadále v platnosti) totiž sice stanovuje maximální délku pracovní doby na 48 hodin týdně, nicméně umožňuje z tohoto pravidla výjimky („opt-outs“). Problémem zůstává, že podobných výjimek nyní využívá až 15 z 27 členských států s tím, že jejich počet asi nadále poroste. Poslanci se ale nechtějí s „opt-outs“, které prosazuje především Velká Británie ale i další země, spokojit a v prosinci 2008 poslali svým nesouhlasným stanoviskem návrh do dohodovacího výboru.
„Opt-outs“ však nepředstavovaly jediné jablko sváru – dalšími spornými body bylo započítávání přesčasů a pracovních dob z různých zaměstnání u jednoho pracovníka. Europoslanci si stojí za tím, že přesčasy i pracovní doby z odlišných zaměstnání by se měly sčítat (a celkem tedy nepřekročit 48 hodin týdně), což je však pro řadu členských států nepřijatelné. Parlament v tomto postoji utvrdilo i několik nálezů Evropského soudního dvora, které mu vesměs daly za pravdu.
Obě strany sporu samozřejmě svalují vinu za krach jednání jedna na druhou. Podle socialistické europoslankyně Mechtild Rothe, jež vedla parlamentní delegaci vyjednavačů, poslanci předložili několik návrhů, které by z „opt-outs“ udělaly „výjimečný a dočasný“ nástroj, nicméně členské státy nebyly ochotny přistoupit na žádný kompromis. Vyjádření Petra Nečase jste si mohli přečíst výše.
Radost ze smetení nové směrnice pod stůl mají průmyslníci, kteří se obávali dalších byrokratických zásahů do podnikání. Prezident HKČR Petr Kužel k tomu uvedl: „Hospodářská komora tuto zprávu přijala s velkou úlevou. Pokud by totiž novela směrnice o pracovní době byla v této podobě přijata, přineslo by to negativní důsledky pro českou i evropskou ekonomiku. V tom duchu, ve kterém byla novela koncipována, brání větší flexibilitě pracovního trhu a je kontraproduktivní pro potřeby a práva jak zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců.“
