inzerce
Když na konci roku 2006 po tříletém vyjednávacím maratónu konečně došlo ke schválení kontroverzní směrnice o službách (zákon o volném pohybu služeb je její implementací), všeobecný aplaus se nekonal. Z ambiciózního návrhu Evropské komise, který by znamenal skutečný průlom v naplňování zásad volného trhu, totiž zbylo pouhé torzo. Pozorovatelé to tehdy označili za jednu z největších proher nových členských států.
Co se tedy tak zásadního změnilo oproti původnímu návrhu komisaře Fritze Bolkensteina? Kritikům na směrnici, kterou překřtili na „Frankensteinovu“, vadil zejména tzv. princip původu, kdy by podnikatel mohl své služby v cizině nabízet na základě pravidel platných v jeho domovském státě. Tato zásada vypadla z návrhu jako první, a tak se každý podnikatel bude dál muset smířit se zdlouhavým studiem předpisů v každé zemi Unie, kde chce podnikat.
Druhou významnou změnou je „osekání“ směrnice o řadu služeb, na něž se původně měla vztahovat. K tzv. „službám obecného zájmu hospodářské povahy“ (pošty, dodávky energií a vody, provozování letišť a přístavů, nakládání s komunálním odpadem atd.) a finančním, dopravním a komunikačním službám (s nimi počítala už původní směrnice) se tak postupně přidala celá řada dalších. Jedná se zejména o sázky a hazardní hry, pronajímání pracovníků, poskytování zdravotních a sociální služeb a o činnost notářů a soudních exekutorů.
Lepší než nic
I přes to, že směrnice mohla přinést mnohem více, hodnotí čeští podnikatelé její implementaci (na tu měly členské státy čas do 28. prosince toho roku) jako krok vpřed. „Odstraňuje komplikace a řadu dosavadních bariér, zejména pro malé a střední podniky. Firmy a živnostníci například už nebudou muset žádat v každé zemi zvlášť o povolení k pobytu nebo k výkonu jejich činnosti. Podstatné také je, že směrnice snižuje administrativní náročnost při poskytování služeb,“ hodnotí v tiskové zprávě Svaz průmyslu a dopravy.
Mezi služby, na které se směrnice vztahuje, patří například činnost softwarových společností, stravování, stavebnictví, překladatelské nebo instalatérské služby. Například český instalatér z Aše tak bude moci jen přejet hranice do Německa, vybavit novou koupelnu a pak poslat svému německému zákazníkovi fakturu. To vše jen na základě českého živnostenského listu. Pokud by si ale na německém území chtěl založit novou pobočku své firmy, čeká ho už jednání s německými úřady.
Ze směrnice však samozřejmě nebudou profitovat pouze příhraniční podnikatelé – například poradenské, překladatelské nebo softwarové služby lze samozřejmě poskytovat prostřednictví internetu.
Nová legislativa má zostřit konkurenci také na českém trhu se službami – domácí řemeslníci se musí připravit na příchod pověstného „polského instalatéra“.
Co na to krize?
Během letošního podzimu se objevily obavy evropských podnikatelských sdružení i některých europoslanců, že některé státy implementují směrnici o službách pouze formálně a v praxi se nic podstatného nezmění. „Kvalitní, jednotná a včasná transpozice je zásadní, aby občané a podniky mohli plně využít všech přínosů směrnice,“ dočteme se v prohlášení Konfederace evropského podnikání BusinessEurope.
Podnikatelé se obávají především toho, aby z titulu dodržování národních pravidel pro vykonávání určité činnosti nebyli v zahraničí neúnosně šikanováni. Tlak na upřednostňování domácích podnikatelů podle nich může vyplynout také z pokračující hospodářské krize.
Sektor služeb má přitom právě pokud jde o ekonomické oživení obrovský potenciál. Podílí se na unijním produktu ze 70 % a analytici předpokládají, že by se v důsledku implementace směrnice mohlo HDP Unie navýšit o 0,7 až 1,5 %. 
