inzerce
Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004 spolu s dalšími zeměmi střední a východní Evropy.
Malí a střední podnikatelé toto období hodnotí „jednoznačně pozitivně“. Za nejdůležitější považují zlepšení přístupu na nové trhy, které znamená zvýšení hospodářské aktivity.
„Vstup je o to důležitější, že relativně malá česká ekonomika výrazně závisí na mezinárodním obchodu. Situace, kdy se všemi okolními státy patříme do jednoho hospodářského celku, je proto ideální pro ekonomický růst“, uvádí Unie malých a středních podniků ve svém tiskovém prohlášení.
Pro české podnikatele navíc členství znamená posílení dobrého jména českých firem v zahraničí, neboť členství zaručuje, že úroveň české produkce je srovnatelná se západními standardy.
Zklamáním jsou podle podnikatelů především omezení volného pohybu osob. Dosud otevřelo své pracovní trhy pouze devět zemí ze staré Patnáctky – Velká Británie, Irsko, Švédsko, Finsko, Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko a od března letošního roku i Nizozemsko. Další země, jako Belgie, Dánsko, Francie a Lucembursko se rozhodly trhy otevírat postupně a Německo s Rakouskem stále neoblomně trvají na využití přechodného období přinejmenším do roku 2009.
Překážkou je ale i omezení pohybu služeb. EU v listopadu 2006 po dlouhých vyjednáváních schválila směrnici o službách, jejímž cílem bylo zjednodušit pohyb služeb na vnitřním trhu. Rozsah působnosti směrnice je ovšem menší, než se původně očekávalo. Nebyl například schválen princip původu, podle nějž by se poskytovatel služeb v jiné členské zemi mohl řídit předpisy vlastní země. Směrnice se také nedotýká řady tzv. „služeb ve veřejném zájmu“. Čeští podnikatelé tak s podobou směrnice spokojeni nejsou a litují, že nebyla ambicióznější.
Malé a střední podniky dále za negativní považují vysokou regulaci. Na té se však podle nich nepodílí jen administrativa EU, ale také horlivost české byrokracie, která implementovala „veškeré evropské zákonodárství do českého často bez uvážení". Při tom však nezřídka "přestřelila nebo využila nálepku EU k zavádění zbytečných regulací.“ Na nadměrné regulaci tak nemá podle podnikatelů podíl jen EU, ale z velké části i minulé české vlády.
Malí a střední podnikatelé proto vyzývají politiky a odpovědné úředníky, aby se v EU zasazovali především za „zrušení diskriminačních podmínek vůči novým členským zemím, omezení přijímání nových regulačních nařízení, rušení nadměrné byrokracie a přesun finančních prostředků od neproduktivních dotací (zejména v agrárním sektoru) do vědy, výzkumu, inovací a znalostní společnosti.“
