inzerce
Čerstvá studie švédské společnosti Intrum Justitia odhaduje, že za posledních 12 měsíců narostly nedobytné pohledávky napříč Evropou o dalších 30 miliard eur, aby se tak jejich celková hodnota vyšplhala na 300 miliard eur. Soukromým společnostem dluží firmy, veřejné instituce i jednotlivci.
Intrum Justitia sleduje pomocí takzvaného European Payment Index přes šest tisíc společností ve 25 evropských státech. Tento index ukázal, že podíl pohledávek, které bylo nutné za posledních 12 měsíců kvůli nedobytnosti odepsat, vzrostl na 2,6 %. Rok předtím to přitom bylo 2,4 %. Nejvíce trpí malé a střední firmy (SMEs), které v průměru odepisují 3 % pohledávek.
Unie si tento problém velmi dobře uvědomuje. V Evropském parlamentu v současnosti leží revize směrnice o opožděných platbách z roku 2000. Už jí schválily výbory pro vnitřní trh a pro ochranu spotřebitele a na plénu se o ní má hlasovat na přelomu června a července. Mezi podnikateli i některými europoslanci však panují pochybnosti o tom, zda nová legislativa přinese skutečnou změnu (EurActiv 9.2.2010).
Situace je opravdu hodně neutěšená. Nedobytné pohledávky unijních společností dosáhly letos částky 300 miliard eur, odhaduje studie, což se přibližně rovná celkovému dluhu Řecka.
Mezi jednotlivými státy Unie jsou ale v platební morálce výrazné rozdíly. Zatímco v severských státech: Finsku nebo Švédsku, ale také ve Velké Británii nebo Německu se zpravidla faktury hradí včas, na jihu a východě Evropy je to podle studie mnohem horší. Na pozdní platby si nejvíce stěžují podnikatelé v Portugalsku, Španělsku, Itálii, Řecku a na Kypru, ale také v Česku, Polsku, Maďarsku a Litvě, konstatuje studie.
Šéf společnosti Intrum Justitia Lars Wollung uvedl, že plýtvání 300 miliard eur je zvlášť v čase ekonomické krize „opravdu varující“. Podle něj si také Unie nemůže dovolit výraznou polarizaci severu a jihu; pozdní platby se musí stát „opravdu evropskou otázkou“, připomíná Wollung.
Pravdou ovšem je, že se tento problém na evropské úrovni řeší přes deset let, ale zatím nenastal viditelný pokrok. Není ani zřejmé, v jaké podobě, a zda vůbec, dojde ke schválení nové směrnice. Parlamentní výbor pro ochranu spotřebitele (IMCO) v ní totiž udělal několik podstatných změn, které možná nebudou „po chuti“ členským státům.
Především udělil výjimku zdravotnickým zařízením, jež budou moci splácet své faktury ve lhůtě 60 dní. Přitom ostatní veřejné instituce mají mít pouze 30 dní. Další změnou oproti původnímu návrhu Komise je to, že poslanci chtějí mnohem výrazněji regulovat platební disciplínu mezi soukromými společnostmi (maximální lhůta splatnosti faktur má být 60 dní, doporučená 30 dní). Evropská exekutiva naopak sází na smluvní volnost a 30denní lhůtu splatnosti faktur firmám pouze doporučuje.
Podle Luca Hendrickxe z Evropská asociace malých a středních podniků (European Association of Craft, Small and Medium-sized Enterprises – UEAPME) je však regulace vztahů mezi firmami důležitá hlavně pro SMEs, které často proti větším společnostem stojí v „nerovnoprávném postavení“ a musí akceptovat, že jim dlouhými lhůtami splatnosti de-facto „půjčují peníze“.
