inzerce
Také jste se pokoušeli koupit si v zahraničním online obchodě foťák, oblečení, knížku nebo CD, ale narazili jste? Tak to rozhodně nejste žádnou výjimkou. Podle nejnovějšího průzkumu Komise ztroskotá při nákupu po internetu u zahraničních firem v průměru 60 % zájemců o zboží či služby. Nejčastější překážkou bývá, že určitá společnost své produkty do dané země vůbec nenabízí nebo požaduje způsob platby, který konkrétnímu zákazníkovi nevyhovuje.
V 11 tisících pokusných nákupech popsanými způsoby ztroskotalo 60 % z nich s tím, že v rámci sedmadvacítky panují v tomto ohledu značné rozdíly. Největší problémy s online nákupy u společností z jiných koutů Unie mají Bulhaři, Rumuni, Lotyši, Malťané a překvapivě také Belgičané, kteří si stěžují, že je online obchodníci z okolních států často přesměrují na belgickou verzi jejich webu, kde jsou vyšší ceny. S nejmenšími bariérami se pracovníci testující online nákupy setkali v Rakousku a Španělsku, kde se podařilo dokončit více než polovinu transakcí. Česko se v této statistice drží na evropském průměru – neprošlo zhruba 60 % obchodů.
Komisařka pro ochranu spotřebitele Meglena Kuneva ke zveřejněným výstupům uvedla: „Výsledky tohoto průzkumu jsou velmi zarážející, nyní máme konkrétní fakta a čísla, která ukazují, jak se jednotný evropský trh pro spotřebitele nevztahuje na nákup přes internet. (…) Lepší výběr a hodnota za vynaložené peníze jsou evropským spotřebitelům odpírány. Zaslouží si více. Musíme zjednodušit bludiště právních předpisů, které brání obchodníkům prodávajícím přes internet nabízet zboží v jiných zemích.“
Pokud jde o unijní legislativu, Kuneva v minulém roce předložila návrh směrnice (celý text v aj zde) o ochraně spotřebitele, která by měla nahradit čtyři již existující direktivy: o nepřiměřených podmínkách ve smlouvách, o zárukách, o smlouvách uzavřených na dálku a o ochraně spotřebitele při podomním prodeji. Tyto předpisy se samozřejmě týkají pouze pořizování zboží a služeb, spotřebitelská legislativa je nicméně mnohem „košatější“ a zahrnuje desítky dalších směrnic.
Unijní přepisy jsou však samozřejmě pouze pomyslnou špičkou ledovce při regulaci prodeje zboží a služeb. Zatímco legislativa týkající se ochrany spotřebitele pochází zejména z Bruselu, například v daňových otázkách stále hrají prim členské státy. Komise například upozorňuje, že prodejci, kteří překročí určitý obrat, se musí v každé zemi Unie registrovat zvlášť k platbě DPH. Práh, od něhož je registrace k DPH povinná se však, stejně jako pravidla pro platbu daně a často i sazby (Unie stanovuje pouze minimální hodnoty standardní s snížené sazby DPH), zemi od země odlišuje. Kuneva navrhuje nastavení zmíněného prahu DPH na 150 tisíc eur.
Že pravidla jednotného evropského trhu u online prodejů v zahraniční úplně nefungují, naznačuje i následující statistika: „Zatímco počet spotřebitelů EU, kteří nakupují přes internet, během dvou let (2006–2008) vzrostl z 27 % na 33 %, počet těch, kteří si něco zakoupili přes internet z jiné členské země, stagnoval (z 6 % na 7 %). A pouze 21 % obchodníků v současné době prodává na dálku do jiných zemí,“ dočteme se v tiskové zprávě Komise.
Jedním z důvodů, proč se čtyři pětiny maloobchodníků nehrne do nabízení zboží přes internet do zahraničí, je také tlak dodavatelů, kteří se pomocí omezení zemí, kde se jejich produkty prodávají, snaží udržet vysoké ceny, naznačuje Stefan Krawczyk ze společnosti eBay. Celkově se v Evropské unii za rok v online obchodech protočí okolo 106 miliard eur (data z roku 2006).
