inzerce
Souvislosti:
Služby se podílejí na HDP sedmadvacítky plnými 70% a zástupci členských států i unijních institucí se dlouhá léta nemohli shodnout, jak tento potenciál lépe využít pro dotváření vnitřního trhu celého bloku. Původní návrh z dílny eurokomisaře Fritze Bolkensteina vyvolal nesouhlasné reakce v mnoha – zejména pak původních (EU15) – členských zemích. Nejproblematičtější část předlohy Komise představovalo tzv. pravidlo země původu. Pokud by prošlo, v praxi by podnikateli stačilo získat povolení pro provozování určité činnosti ve svém domovském státě a pak by mohl tuto službu nabízet zákazníkům v celé Unii bez dalších administrativních průtahů.
To ale vzbudilo nevoli v zemích patnáctky – mnohé z nich se obávaly tzv. sociálního dumpingu, kdy by podnikatelé využívali nižších standardů ve svých domovských zemích a mohli by tak dosahovat (ve srovnání se západem) nižších nákladů. Standardy by se pak nutně musely snížit v celé Unii, tvrdili oponenti.
Během tříletého vyjednávání před konečným schválením směrnice na konci roku 2006 došlo pod tlakem zmíněných zemí k jejímu značnému „okleštění“, což sklidilo kritiku u nových členů Unie. Firmy a živnostníci tak už nebudou sice muset žádat v každé zemi zvlášť o povolení k pobytu nebo k výkonu jejich činnosti, nicméně nezbude jim nic jiného, než se stále „prokousávat“ často složitými pravidly pro podnikání v daném oboru, které se zemi od země liší. Navíc došlo v konečné verzi směrnice k vyloučení dalších služeb z její působnosti (kromě finančních, dopravních a komunikačních služeb nově přibyly například hazardní hry, sázky nebo bezpečnostní služby).
Témata:
Nejnovější průzkum Eurochambers přináší alarmující výsledky. Na otázku, zda proběhne v té které zemi implementace směrnice o službách „včas a korektně“, odpovědělo 40% hospodářských komor záporně nebo vyjádřilo minimálně skepsi. To je podstatně horší výsledek, než v lednu, kdy byla pesimistů pouhá čtvrtina.
„Je zjevné, že některé členské státy do 28. prosince stihnou implementovat směrnici o službách, zatímco ty ostatní sice z legálního hlediska vyhoví požadavkům, ale ve skutečnosti poskytovatelů služeb, kteří budou chtít proniknout na tyto trhy, neuvidí žádné hmatatelné zlepšení,“ myslí si generální tajemník Eurochambers Arnaldo Abruzzini.
Češi mezi premianty
Pomalého zavádění pravidel obsažených ve směrnici o službách v ostatních státech Unie se obávají také čeští podnikatelé. „Vzhledem k tomu, že ne všechny země EU stihnou implementovat směrnici k 1. 1. 2010, bude třeba vyvíjet tlak na tyto členské země,“ dočteme se v tiskové zprávě Svazu průmyslu a dopravy z konce června.
V Česku běží podle průzkumu Eurochambers vše „jako na drátkách“. V polovině června dal Senát definitivně zelenou klíčovému zákonu o volném pohybu služeb a zároveň došlo k přijetí desítek dodatků k různým dalším zákonům tak, aby vyhovovaly požadavkům směrnice.
Už v roce 2006 byla zavedena centrální registrační místa (na živnostenských úřadech), kde mohou podnikatelé při ohlášení živnosti nebo podání žádosti o koncesi rovněž učinit oznámení i vůči dalším správním úřadům - finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně nebo úřadu práce.
Kulhají hlavně kontaktní místa
I přes to, že prakticky ve všech zemích sedmadvacítky je už jasno o tom, jak by měla vypadat tzv. jednotná kontaktní místa (Points of Single Contact), s jejich praktickým zaváděním je stále problém. Většina států zápasí hlavně s nástroji on-line komunikace – autorizacemi nebo elektronickými podpisy, jiné (jako třeba Itálie nebo Německo) mají zase problém s tím, jak skloubit systém celostátní a regionální státní správy.
Například Belgičané nebo Italové se potýkají se zpožděním při provádění „screeningu“ stávající legislativy, který má naznačit, jestli je v souladu s ustanoveními směrnice o službách.
