inzerce
V poslední době jsme svědky poměrně logického procesu, kdy evropské firmy odkládají v důsledku recese investice na pozdější dobu spojenou s jistějšími vyhlídkami. Některé z nich musely kvůli snížené poptávce doma i v zahraničí přistoupit ke snížení výroby (např. české automobilky), jiné zastavily produkci úplně (např. některé sklárny).
Tento vývoj věrně kopíruje také tržní cena povolenek na vypouštění jedné tuny CO2 (případně jejího ekvivalentu v jiných skleníkových plynech) v rámci Evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS). Je totiž jasné, že firmy omezující výrobu vypouštějí také méně skleníkových plynů, a tak cena povolenek může padat dolů. Po té co se v červenci pohybovala v rekordních výšinách okolo 30 eur za tunu CO2, došlo tento týden k jejímu poklesu až k hranici 10 eur.
To samozřejmě znamená, že evropské společnosti jsou od investic do efektivnějších a čistších technologií odrazovány nejen nejistou poptávkou po jejich produktech v důsledku recese, ale také nízkou cenou povolenek. Ty jsou v Unii stále rozdávány firmám, které se EU ETS musí účastnit (velcí emitenti), zdarma pomocí tzv. Národních alokačních plánů. Například pro Česko Komise odsouhlasila roční limit pro léta 2008 až 2012 ve výši 86,8 mil. tun CO2, který pak vláda přerozdělila mezi jednotlivé podniky.
Řada odborníků dlouhodobě kritizuje fakt, že jsou permity přidělovány zdarma a navrhují, aby si je firmy musely obstarávat v aukcích. Pak by totiž nehrozil kolaps celého systému v důsledku převisu nabídky nad poptávkou, který nastal už krátce po jeho spuštění v roce 2006, kdy Komise odsouhlasila členským států příliš velkorysé alokační plány. Od té doby je při jejich posuzování mnohem opatrnější.
Zavedení aukcí povolenek je součástí v prosinci schváleného klimaticko-energetického balíčku, který byl nicméně pod tlakem některých států a nastupující recese značně „rozmělněn“. Od roku 2013 do roku 2020 tak budou postupně nabíhat aukce permitů pro elektrárenské společnosti (na začátku 30%, v roce 2020 – 100%), ostatní velcí emitenti se při troše šikovnosti dokážou aukcím z velké části vyhnout (pokud uplatňují nejlepší dostupné technologie a aukce povolenek by zvedla jejich náklady, což by ohrozilo postavení těchto subjektů v mezinárodní konkurenci atd.).
Připomeňme ještě, že nízká cena povolenek nepovede pravděpodobně jen k omezení investic v Evropě, ale i v rozvojových státech. Tam mohou totiž firmy z vyspělých zemí investovat své prostředky a plnit tak část národních závazků vyplývajících z Kjótského protokolu (tento proces se realizuje v rámci jednoho z tzv. flexibilních mechanismů – CDM – Clean Development Mechanism). Ceny certifikátů za tyto investice se ovšem také pohybují okolo 10 eur za tunu, což většinu z nich činí nerentabilními. 
