„V současné době se elektrizační soustava České republiky nachází již za hranicí bezpečné hodnoty instalovaného výkonu a výkonu již schváleného k připojení ve větrných a fotovoltaických elektrárnách,“ postěžoval si včera opět ČEPS, který dlouhodobě brojí proti raketovému růstu fotovoltaiky, ale i proti větrným elektrárnám.
Šéf ČEPSu Petr Zeman proto na začátku února všem distribučním společnostem rozeslal dopis, ve kterém je žádá, aby upustily od dalšího připojování větrných a fotovolatických elektráren do jejich sítí.
Jak ovšem upozorňují neziskové organizace, vláda se už v roce 2003 zavázala k tomu, že letos bude z obnovitelných zdrojů energie vyráběno 8 % elektřiny (což ani náhodou nesplníme) a ČEPS tak měl dostatek času na přizpůsobení přenosové soustavy.
„Větrných a solárních elektráren ve skutečnosti přibývá mnohem pomaleji, než stát už před sedmi lety rozhodl,“ říká Karel Polanecký z Hnutí Duha s tím, že nyní Česko z OZE vyrábí „necelých 6 % elektřiny“.
Údaje distributorů se sice od dat ekologů trochu liší: podle nich Česko z OZE už v polovině loňského roku produkovalo 6,53 % elektřiny, ale i tak je jasné, že 8% cíl je spolehlivě mimo náš dosah.
ČEPS ovšem dlouhodobě argumentuje tím, že výstavba nového vedení trvá kvůli složitému povolovacímu řízení zhruba osm až dvanáct let, a tak nové moderní sítě přibývají pomalu. Do roku 2017 do nich ČEPS hodlá investovat zhruba 12 miliard korun (EurActiv 19.5.2009).
Podle správců přenosové soustavy tak sítě pokulhávají zejména za fotovoltaickými elektrárnami, které lze postavit maximálně do dvou let (od prvních plánů po jejich připojení).
Zbytečná hysterie?
ČEPS dokonce straší tím, že bude muset v případě nouze odpojovat OZE. „Pokud urychleně nedojde ke změně pravidel připojování výše uvedených zdrojů, bude ČEPS především při předcházení či řešení stavu nouze nucen tyto zdroje odstavovat z provozu,“ uvádí tisková zpráva s tím, že „to by mohlo pro investory do větrných a fotovoltaických elektráren znamenat ohrožení jejich investic“.
Ti ale podobné výroky odmítají jako zcela absurdní. Podle předsedy České společnosti pro větrnou energii Michala Janečka „všichni distributoři přesně vědí, kolik mají na které ústředně volné kapacity“, a tak přetížení není reálné. Pokud na dané ústředně není volno, distributor musí žádost o připojení nového zdroje zamítnout, říká Janeček s tím, že „žádné kolapsy nehrozí“.
Podle něj je to podobné i s celou přenosovou soustavou, která má určité rezervy a „je v zásadě jedno, který zdroj jich využije“. Problém však spočívá v tom, že o těchto volných kapacitách mají spolehlivé údaje pouze ČEPS a distributoři, tvrdí.
Janeček se domnívá, že vyjádření ČEPSu, jenž podle něj „dlouhodobě straní velké energetice“, souvisí s tím, že ve sněmovně v současnosti leží novela zákona o obnovitelných zdrojích energie a ČEPS se snaží tlačit na poslance, aby jí schválili (má se nyní projednávat ve druhém čtení, ale zatím se na ní ve sněmovně nedostalo).
Je to solární lobby
Novela předpokládá, že by Energetický regulační úřad mohl u OZE, u nichž je návratnost investic kratší než 11 let (fotovoltaika) snížit výkupní ceny o více než je v současnosti povolených 5 % ročně. Změna by se však týkala až solárních elektráren instalovaných v příštím roce a později – ty uvedené do provozu do 31.12.2010 mají jistotu vysokých výkupních cen na dalších 20 let.
Po snížení dotací státu na fotovoltaiku volají už dlouho právě distributorské společnosti a ČEPS, když shodně poukazují na to, že od roku 2007 narostla výroba elektřiny v solárních elektrárnách 25krát. Důvod je jednoduchý: například za poslední rok spadly náklady na fotovoltaiku přibližně o 40 %, výkupní ceny se ale snížily jen o 5 % (EurActiv 2.11.2009).
Změnu podporují také zástupci malých hydroelektráren. Jeden z nich (přál si zůstat v anonymitě) považuje vysoké dotace proudící do solárních elektráren za „jasné vítězství fotovoltaické lobby“ a připomíná, že malé vodní elektrárny dostávají za jednu vyrobenou kWh zhruba pětkrát méně peněz než solární elektrárny.
Ty navíc v mnoha oblastech zabraly volnou kapacitu distribučních sítí, které se pak nedostává hydroenergetikům, řekl EurActivu jeden z nich s tím, že provozovatelé malých vodních elektráren se kvůli „naprosto nevyhovujícímu“ a „diskriminačnímu“ systému podpory OZE hodlají pravděpodobně obrátit na europoslance, protože u tuzemských politiků zatím zastání nenašli.
Závěrem pojďme shrnout, jaké máme povinnosti vůči Unii. Česko se zavázalo, že do roku 2020 navýší podíl OZE na celkové spotřebě energií (hlavně elektřina, vytápění a doprava) na 13 %, přičemž v roce 2005 tento činil pouze 6,1 %. Dále došlo na stanovení nezávazného ("indikativního") cíle ohledně podílu OZE na výrobě elektřiny, který má letos dosáhnout 8 %.