„Evidujeme požadavky na připojení do sítě jak ze strany nových zdrojů, tak z velkých spotřebních oblastí. Ve výrobě elektřiny z uhelných a paroplynových zdrojů se jedná o 2980 MW, ve výrobě ve větrných elektrárnách o 702 MW a ve spotřebě, tedy navýšení rezervovaného příkonu, o 1094 MW. Do roku 2017 bude proto naše společnost do nové infrastruktury investovat cca 12 miliard Kč,“ řekl Pavel Švejnar, ředitel sekce Správa energetického majetku ČEPS, a.s.
Největší podíl na plánovaných investicích připadne severní Moravě a severozápadním Čechám. V prvním případě to souvisí s nárůstem spotřeby elektřiny, v tom druhém především s nutností zvládat nápor německých větrných elektráren. Jen do severozápadních Čech tedy půjde více než polovina ze zmiňovaných 12 miliard korun.
Kdo zaplatí přenos?
Tyto aktivity ČEPS přímo souvisí s jednou z priorit českého předsednictví i Evropské komise, kterou je vytvoření unijního trhu s elektřinou. K tomuto cíli má kromě budování nových sítí přispět také zavedení jednotného tarifu za přeshraniční přenos elektrické energie.
Za něj totiž v současnosti neplatí – jak by asi bylo logické – ten, kdo si elektřinu ze zahraničí objednal. Náklady namísto toho v podobě vyšší ceny elektřiny dopadnou na všechny spotřebitele v exportní a importní zemi. Nynější situace se tedy dá přirovnat ke koupi zahraničního auta, jehož dovoz vám zafinancují státní rozpočty dvou států.
O této otázce se v průběhu českého předsednictví jednalo jednak na velké energetické konferenci v Ostravě, která se konala v lednu, a také během jarního zasedání Evropské rady. Zavedení jednotného tarifu za přenos elektřiny je sice součástí jejích závěrů, stále ovšem zůstává nejasné, v jaké podobě a zda vůbec dojde k jeho přijetí.
Vítr vane z Německa
V souvislosti s ambiciózním cílem Evropské unie na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE) na 20% do roku 2020 se dlouhodobě mluví o nedostatečné kapacitě evropských přenosových soustav a především pak přeshraničního propojení jednotlivých zemí sedmadvacítky. Největší problémy způsobuje podle odborníků větrná energie.
„Větrná energie bezpochyby patří do výrobního mixu. Velkým problémem ale je, že rychlost výstavby parků větrných elektráren je v současné době 4 až 6 let, zatímco výstavba liniových staveb, včetně vedení přenosové soustavy, trvá kvůli všem povolením a smlouvám s majiteli pozemků 8 až 12 let,“ vysvětlil Petr Zeman, místopředseda představenstva ČEPS, a.s.
Těžko predikovatelný vítr má přitom v unijním energetické mixu hrát čím dál významnější roli. Jen do roku 2015 v Unii přibude 150 000 MW nové kapacity větrných elektráren (tj. přibližně 150 krát více než kapacita jednoho bloku Temelína). Největší problémy naší energetické soustavě způsobují větrné elektrárny na severu Německa.
I v Česku mají větrné farmy v dalších letech růst jako „houby po dešti“ - ze současných 160 MW na 1000 MW v roce 2015. Nynější podíl větru na OZE je u nás nicméně zatím naprosto zanedbatelný. V tomto ohledu hrají prim vodní elektrárny, v nichž se vyrobí přes 80% české „zelené“ elektřiny. Připomeňme ještě, že současný podíl OZE v Česku činí 6 % a do roku 2010 to má být 8 %. Abychom splnili konečné závazky, v roce 2020 musíme vyrábět z OZE 13 % energie.