Problematika mimosoudního řešení spotřebitelských sporů patří mezi priority Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele. Z tohoto důvodu Evropská komise požaduje po členských zemích Unie, aby do svých právních systémů zavedly mechanismus mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Komise také určila principy, které by měly dodržovat rozhodující orgány, jimž by stanovené mechanismy byly podřízeny. Jedná se zejména o princip transparentnosti, nestrannosti a také nutnost rychlého řízení, které by mělo být zdarma.
Studie upozorňuje na to, že Česká republika žádné takové rozhodující orgány Komisi neoznámila a ani žádné mechanismy, které by odpovídaly principům stanovených Evropskou komisí nezavedla. Podle platné úpravy české legislativy se spotřebitelské spory řeší prostřednictvím „běžného rozhodčího řízení“. Toto řízení je ale pro povahu spotřebitelských sporů příliš nákladné a zdlouhavé, a to nikoli pouze v České republice.
V některých evropských zemích se pro mimosoudní řešení sporů využívá arbitráž (Španělsko, Kypr) nebo zvláštní ombudsman (Německo, Polsko). V ČR funguje pouze finanční arbitr, který byl zřízen v roce 2002. Ten se ale zaměřuje pouze na řešení sporů mezi bankovními institucemi a jejich klienty v rámci bezhotovostního platebního styku.
Situaci v České republice komentoval právník programu GARDE – Globální odpovědnost, Filip Gregor následovně: „Na rozdíl od většiny států Evropské unie Česká republika doposud ignoruje připravený evropský rámec i skutečnost, že neexistuje rychlý a účinný prostředek, kterým by se mohli čeští spotřebitelé domoci svých práv. V důsledku toho řada spotřebitelských práv existuje v České republice spíše na papíře.“
Právnička Klára Přikrylová ze Sdružení na ochranu spotřebitelů v ČR pro Hospodářské noviny prohlásila: „Kontaktují nás spotřebitelé s tím, že spor ze smlouvy mezi ním a podnikatelem má řešit soukromý subjekt. Náklady rozhodčího řízení několikanásobně převyšují soudní poplatky, a to vše s odkazem na stávající zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. V takovém případě je obezřetnost zcela na místě. Výsledek, byť rychlý, nemusí mít v případě spotřebitelských sporů se spravedlností nic společného a rozhodnutí přitom bude právně vykonatelné.“