EURAKTéřI
PARTNEřI
Evropští ministři práce a sociálních věcí se příští týden (7. června) setkají v Lucemburku a budou se snažit vyjednat nové závazky na snižování chudoby v Evropě. Redukce chudoby je jedna z pěti prioritních oblastí ve strategii Evropa 2020. Statistiky udávají, že v Unii žije až 17 % občanů pod hranicí chudoby, což se bude sedmadvacítka snažit změnit. Podle dosavadních závazků chce do roku 2020 snížit počet chudých lidí o 20 milionů, tedy ze současných 80 milionů na 60.
Debata o chudobě se rozproudila především poté, co Evropská komise prohlásila letošní rok za Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Členské státy se však zatím nedokázaly shodnout na ukazatelích, podle nichž by se chudoba „měřila“ a následně redukovala. Některé země dokonce navrhovaly, aby bylo snižování chudoby ze strategie 2020 vyňato, protože jde o těžko měřitelný cíl nad rámec kompetencí Unie. Mezi členy Unie existují propastné rozdíly v přístupu k problematice - například Francie se snaží chudobu dlouhodobě snižovat, zatímco Rumunsko dosud žádné závazky nepřijalo.
V průběhu vyjednávání argumentovaly některé země z východní Evropy tím, že se chudoba nedá měřit kvůli nejednotným ukazatelům. Unie proto navrhla jednotné měřítko – tzv. riziko chudoby. S tím ovšem členské země také nesouhlasily, a tak španělské předsednictví přišlo se třemi alternativami, jak chudobu hodnotit.
Jednou ze tří možností zůstává riziko chudoby, které se týká obyvatel majících příjmy pod 60 % mediánového platu v dané zemi. Dalším ukazatelem je materiální nouze definovaná devíti různými stavy deprivace. Aby bylo možné říct, že občan žije pod hranicí chudoby, musí mít zkušenost alespoň se čtyřmi z devíti stavů materiální nouze. Dynamickým ukazatelem, který reflektuje dopady vyloučení z pracovního trhu, má být tzv. intenzita práce, tedy množství práce vynaložené za určitou časovou jednotku. Část populace, která žije v domácnostech, kde se po celý rok pohybuje intenzita práce na velmi nízkých hodnotách blížících se nule, žije často pod hranicí chudoby.
Podle španělského předsednictví vystihují tyto tři alternativy „multidimenzionální charakter chudoby“ a rozdíly mezi členskými státy. Například severské země upřednostňují ukazatel intenzity práce, kdežto Německo vyhodnocuje chudobu pomocí devíti stavů materiální nouze. Francie opakovaně vznášela námitky proti měření chudoby intenzitou práce, protože ta podle Francouzů ignoruje důchodce a mladé lidi.
Shodnou se ministři na zmírnění ambicí?
Členské země si budou muset jedno ze tří možných měřítek vybrat a vypočítat množství občanů čelících riziku chudoby či sociálnímu vyloučení. Podle některých diplomatických zdrojů způsobí zavedení tří možných ukazatelů značný nárůst udávaných počtů chudých občanů v EU – z 80 milionů až na 120. Navýšení počtů chudých však dle slov diplomata nepovede i k navýšení závazků na jejich snižování. Naopak, absolutní cíl zůstane stejný: o 20 milionů méně chudých, což povede k proporcionálnímu snížení procentuálního závazku z 25 % na zhruba 15 %. Ministři práce a sociálních věcí budou o technických detailech jednat příští týden v Lucemburku i 17. června na summitu EU.
Fintan Farrell, ředitel Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN) řekl EurActivu, že je současný návrh umírněnější, než původní verze, kterou představila Komise. „Hlavním smyslem vytvoření tohoto cíle bylo oživení debaty o chudobě. Je nutné tlačit na hlavy států, aby se snažily s chudobou a sociálním vyloučením něco udělat,“ řekl Farrell. „Debata je jednoznačně úspěšná,“ dodal Farrell a upozornil, že „budeme muset počkat, zda rozhovory skutečně přispějí ke snížení chudoby v Evropě.“