PARTNEřI
Otázka kolik vyspělé země nakonec rozvojovým zemím přispějí na financování opatření souvisejících se změnami klimatu nadále tvoří zásadní překážku pro pokrok v jednáních o mezinárodní postkjótské dohodě, který by měla uzavřena na prosincové konferenci v Kodani.
Etiopie minulý týden vyspělé země varovala, že je Afrika připravená jakoukoliv dohodu vetovat v případě, že nebudou vůči rozvojovým zemím dostatečně velkorysé.
Sedmadvacetičlenná EU se v těchto dnech pokouší shodnout na částce, kterou by byla ochotná rozvojovým zemím poskytnout a která by přinesla posun v jednáních. Minulý týden Unie naznačila, že by ročně mohla být schopná méně vyspělým zemím do roku 2020 poskytovat 13-24 miliard eur ročně. Celková pomoc rozvojovým zemím by tak činila zhruba 100 miliard eur (EurActiv 8.9.2009).
Z pracovní verze dokumentu Evropské komise, který má k dispozici agentura Reuters, ale vyplývá, že částka, kterou by EU byla ochotná rozvojovým zemím poskytnout bude zřejmě nižší. Konkrétně by se mělo jednat o 2-15 miliard eur. Konečná verze dokumentu by měla vzniknout během dnešního dne a je tak možné, že se čísla ještě změní.
„Jsme rádi, že konečně přišli s konkrétním návrhem, ale ta čísla jsou příliš malá,“ říká aktivista hnutí Greenpeace Joris den Blanken. „Na takové politické hrátky není čas,“ dodává. „Před námi jsou pouze tři týdny aktivního vyjednávání.“
Za nižší čísla může především posun v názoru jakým způsobem by se mělo v rozvojových zemích financovat snižování emisí z velkých průmyslových podniků a elektráren.
Pokud jde o omezování emisí, z 80-90% by se k němu podle nejnovějších představ EU mělo dojít pomocí opatření zaměřených na zlepšování energetické účinnosti. Taková opatření by se investorům v podstatě zaplatila sama a mohli by je tedy financovat místní podnikatelé, píše se v poslední verzi dokumentu Evropské komise.
S tím ale den Blanken nesouhlasí a upozorňuje v této souvislosti, že ani samotné EU se nedaří dostatečně stimulovat investice do zvyšování energetické účinnosti. „Faktem zůstává, že tato opatření na počátku něco stojí a návratnost není okamžitá,“ dodává.
Evropská unie se ale snaží rozvojové země přesvědčit, že své sliby ohledně financování myslí vážně a před nedávnem proto přišla s návrhem, že s poskytováním financí začne už v roce 2010 a tím rozvojovým zemím dokáže, že je ochotná jim pomoci (postkjótská dohoda se má přitom týkat až období po roce 2012). Vyspělé země by podle tohoto návrhu mohly ročně uvolnit pro potřeby rozvojových zemí 5-7 miliard eur ročně počínaje rokem 2010. EU by se na této pomoci mohly podílet částkou v rozsahu až 2,1 miliardy eur, píše se ve zprávě.
Unie by navíc ráda omezila tlak na daňové poplatníky ve vyspělých zemích a navrhuje proto, že by se zdroje na financování opatření souvisejících se změnami klimatu mohly najít například v sektoru lodní nebo letecké dopravy. Peníze by se daly získat buď zdaněním paliva nebo na trhu s emisními povolenkami. Příjmy z obou sektorů by podle odhadů Komise mohly ročně dosahovat až 25 miliard eur v případě, že by se v těchto odvětvích emisní strop nastavil na 30% pod úrovní z roku 2005.
Kodaňská jednání v ohrožení
Britský ministr zahraničí David Miliband uvedl, že existuje reálné riziko, že prosincová jednání o novém mezinárodním dokumentu, který by nahradil Kjótský protokol skončí patem, neboť politici se zaměří spíše na hospodářskou krizi a ne na tak dlouhodobou hrozbu, jakou představují změny klimatu.
„Je tu reálná hrozba, že rozhovory naplánované na prosinec neskončí s pozitivním výsledkem a existuje stejně velké nebezpečí, že si lidé s blížícími se jednáními v Kodani neuvědomí, že hrozí kolaps a to až do chvíle kdy už bude příliš pozdě,“ řekl ministr na tiskové konferenci.
„Není pochyb o tom, že vyspělé země jsou zodpovědné za klimatické změny, ke kterým dochází již dnes a ke kterým ještě několik desetiletí docházet bude,“ dodává k tomu Ed Miliband, britský ministr pro energetiku a klimatické změny, který na tiskové konferenci vystoupil spolu se svým bratrem Davidem. „Pravdou, která tvoří jádro těchto jednání, ovšem je, že 90% tohoto růstu emisí bude pocházet z rozvojových zemí.“
„Rozvojové země se na řešení rovněž musí podílet. V tuto chvíli nejde o to, aby osekávali emise. Musí ale ukázat, jak jejich růst hodlají do roku 2020 zpomalit a poté jak je omezit.“
(EurActiv ve spolupráci s Reuters.)