KOMUNIKAčNí PARTNER
PARTNEřI
Vzhledem k tomu, že portál EurActiv je zaměřen na evropskou politiku v českém kontextu, jdou tímto směrem i otázky na celkem sedm zástupců významných politických stran v Česku. Samozřejmě si uvědomujeme, že evropská témata tradičně nehrají v předvolebních kampaních prim, ovšem vzhledem k čím dál většímu propojení tuzemska se zbytkem Unie, rostoucímu vlivu legislativy přicházející z Bruselu a posílení národních parlamentů v rámci Lisabonské smlouvy máme za to, že se o nich musí diskutovat víc. Právě série předvolebních rozhovorů EurActivu by k tomu měla přispět.
Knock-out v poločase
Je tomu sice už více než rok od pádu Topolánkovy vlády uprostřed českého předsednictví, ale přesto jedna z otázek směřuje právě sem. Utrpěla naše pověst? Pokud ano, jak ji napravit?
Místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), jehož partaj iniciovala svržení vlády vedené ODS, si stěžuje na naší „nečitelnost“. „ČR působí na partnery v EU už několik let jako nečitelný partner, který buď nemá na hlavní problémy Unie jasný názor nebo ho nedokáže prezentovat,“ říká. A jeho recept? Musíme se vrátit „k aktivní politice vůči Unii“ a „zřetelně formulovat český zájem a oblasti, ve kterých se můžeme profilovat a angažovat“, tvrdí Zaorálek.
Podle bývalé europoslankyně Jany Hybáškové (SNK ED, kandiduje za KDU-ČSL) to ale bude obtížné, což se dá dobře ukázat na příkladu průmyslové politiky. „Dnes nemáte průmyslovou politiku Francie, Německa, Polska apod. ale průmyslovou politiku evropských chemiček, automobilek atd.,“ říká Hybášková.
Předseda TOP09 Karel Schwarzenberg si myslí, že se napáchané škody budou napravovat dlouho. „Zničit se dá bohužel něco během pár minut, vybudovat to někdy trvá léta. Napravit to můžeme jedině drobnou trpělivou prací, (...) ne tím, že budeme pouze přicházet s nataženou rukou,“ říká.
Odrazit se ode dna
Minimálně další rok od zvolení sněmovny se bude hodně skloňovat hospodářská krize a nabízí se tedy otázka, jakým způsobem by Evropská unie měla k jejímu řešení přispět. Je Plán hospodářské obnovy EU dostatečný? Kdy zahájit koordinovaný ústup od protikrizových opatření?
„Pokud jde o nalévání peněz do ekonomiky a exit strategy, tak včera bylo skoro pozdě,“ říká senátor za ODS Alexandr Vondra s tím, že nadměrné veřejné výdaje „ohrožují samotnou podstatu eurozóny“. „Na unijní úrovni je především důležité dohlížet na dodržování pravidel hry v rámci společného trhu,“ připomíná. „O ekonomické koordinaci se sice hodně mluví, ale má své meze, a někdy může způsobit více škody než užitku,“ dodává Vondra.
Podle poslankyně KSČM Kateřiny Konečné však musí Brusel hrát mnohem aktivnější roli v boji proti nezaměstnanosti a v dohledu nad finančními institucemi. „Jsme pro přísnější regulaci finančních trhů, protože krize jasně ukázala falešnost představ o dokonalosti živelných mechanismů: myslím, že nikdo z nás neviděl samoléčbou neviditelnou ruku trhu, ale sebevražedné hamižné finančníky dokážeme pojmenovat,“ kritizuje Konečná a dodává, že „obhajoba evropských principů sociálního státu je nutnou součástí překonávání krize“.
„Pokud máme řešit krizi a funguje tu Evropská unie respektive jednotný hospodářský prostor a měnová unie, je zapotřebí, abychom postupovali v souladu jeden s druhým. V tom je síla vnitřní jednoty a také zbraň vůči vnější konkurenci,“ tvrdí Jan Hrdina z Věcí veřejných.
Zelená zelené?
Z Bruselu a „starých“ členských zemí je cítit tlak na zavádění zelených technologií souvisejících zejména s bojem proti klimatickým změnám. U českých politiků je tento proud dlouhodobě přijímán s určitou skepsí. Může se evropská ekonomika skutečně spolehnout na „zelený růst“ propagovaný našimi západními sousedy a Bruselem?
Podle Jiřího Čáslavky ze Strany zelených je vysvětlení jednoznačné: Češi prostě v chápání nových trendů zaostávají. „Jedná se o nepochopení na straně většiny českých politiků. V Evropě jsou v tomto směru dále, uvědomují si, že co je ekologické je i ekonomické. Kdo vyrábí energeticky úsporné produkty získává v globální konkurenci velkou výhodu,“ vysvětluje Čáslavka.
Podobně „zelené“ postoje jako Čáslavka prezentuje i Zaorálek nebo Konečná, která ale varuje „před nejrůznějšími lobby, které si z obnovitelných zdrojů udělaly lukrativní kšeft“. Naopak například Hybášková se na ně dívá poměrně skepticky – v Česku je podle ní potenciál především pro energetické úspory.
Lisabon a reforma rozpočtu
Od přijetí Lisabonské smlouvy si EU slibuje posílení své role ve světě, která souvisí mj. i s oblastí energetické bezpečnosti. Soudě podle dosavadních zkušeností je EU mnohdy vnímána spíše jako spolek nezávislých států, které nehovoří společným hlasem. Změní se to po přijetí Lisabonu?
Podle Zaorálka se něco podstatného změnit „ne může, ale musí“. „Množící se krátkodobé výpadky energetických dodávek mající politické, ekonomické i ekologické příčiny přinutí státy Unie hledat společně řešení v podobě sjednocující se energetické politiky,“ myslí si.
A jak by měl být reformován unijní rozpočet, aby Evropa uspěla v konkurenci rychle se rozvíjejících ekonomik? „Samozřejmě má cenu investovat do center of excellence, které nás mohou dostat na špičku ve vědě a výzkumu. Ze společných peněz by se mělo dávat hodně také do energetiky, ale to už není primárně otázka konkurenceschopnosti nýbrž naší bezpečnosti,“ říká Vondra.