PARTNEřI
Souvislosti:
Mezinárodní společenství v těchto dnech horečně jedná o nové dohodě o klimatických změnách, která by měla po roce 2012 nahradit Kjótský protokol. Jednání mají vyvrcholit na prosincové konferenci v Kodani.
Mezivládní panel OSN pro klimatické změny (IPCC) ve své zprávě uvádí, že pokud nemá dojít k nenávratným změnám světového klimatu, nesmí se planeta oteplit o více než 2°C. Odhaduje se, že by k takovému oteplení nemuselo dojít v případě, že svět do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o 25-40% oproti úrovním z roku 1990 a do roku 2050 o 50-80%.
Vůle k takto razantnímu snížení emisí se ale hledá velmi těžko. Jediným, kdo se tak splnění uvedených cílů alespoň blíží, zůstává Evropská unie, která svým klimaticko-energetickém balíčkem z prosince loňského roku rozhodla, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o 20%. Zároveň ale slíbila, že pokud se k ní přidají i další velcí světoví znečišťovatelé, zvýší tento závazek na 30% (což už by požadavkům IPCC odpovídalo).
Návrhy ostatních velkých znečišťovatelů jsou ale spíše zklamáním. Japonsko přišlo v první polovině letošního roku s návrhem, podle nějž země vycházejícího slunce do roku 2020 hodlá své emise snížit o 15%, ovšem ve srovnání s rokem 2005. Převedeno do čísel roku 1990 se jedná o pouhé 8% snížení. A státy jako Rusko, Švýcarsko nebo Nový Zéland dokonce jakékoliv stanovování cílů odmítají.
Pokud jde o Spojené státy, nová administrativa Baracka Obamy vzbudila v Evropě velká očekávání, neboť nový prezident signalizoval návrat na cestu boje se změnami klimatu, z níž Amerika odbočila poté, co jeho předchůdce George W. Bush odmítl ratifikovat Kjótský protokol. Návrh demokratů Markeyho a Waxmana, který si v těchto dnech prokousává cestu Senátem ale v Evropě budí rozpaky. Spojené státy by podle něj měly do roku 2020 snížit emise o 17% v porovnání s rokem 2005, což je opět číslo, které je na hony vzdálené požadavkům IPCC. V praxi by znamenalo pouze návrat k úrovním z 90. let.
Ale i tento návrh se zdá řadě amerických zákonodárců příliš přísný a nemá dokonce ani stoprocentní podporu demokratů. Někteří z nich se obávají, že zákon ohrozí konkurenceschopnost americké ekonomiky.
Témata:
Šéf parlamentního výboru pro životní prostředí Jo Leinen včera po jeho první schůzce novinářům sdělil, že Evropský parlament plánuje vyslat do Spojených států delegaci, která se pokusí obavy amerických zákonodárců vyvrátit.
Delegace má senátorům dodat odvahu k přijetí ambiciózního klimatického zákona. Poslanci jim chtějí vysvětlit výhody evropského energeticko-klimatického balíčku, včetně legislativy k obnovitelným zdrojům energie, energetické účinnosti a obchodování s emisemi.
„Máme ze Senátu signály, že by ještě před hlasováním bylo užitečné, kdyby jej navštívila delegace Evropského parlamentu,“ uvedl Leinen.
Američtí senátoři musí v těchto dnech čelit podobnému tlaku průmyslové lobby, jakým čelila vloni během projednávání klimatické legislativy i Evropská unie. Zákon v červnu prošel Sněmovnou reprezentantů, ale Senát projednávání dodatků k jeho návrhu počátkem tohoto týdne znovu odložil.
Zákon potřebuje hlasy 60 senátorů, ale ty zatím nejsou k dispozici. S návrhem nesouhlasí nejen republikáni, ale také několik demokratických senátorů, kteří v Senátu zastupují státy s tradičně silnou průmyslovou výrobou závislou na energii z fosilních paliv.
Leinen věří, že se delegaci po výměně názorů jak se vypořádat s hrozbou možného odlivu energeticky náročných odvětví do zemí s méně přísnými ekologickými standardy podaří obavy senátorů zmírnit.
EU požaduje přísnější cíle
I přes obtíže, s jakým se zákonodárci při prosazování zákona ve Spojených státech potýkají, považuje Evropa americký návrh, který počítá se 17% snížení emisí do roku 2020 oproti roku 2005 za nedostatečný.
Švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren, který z pozice předsednické země bude na prosincových jednáních v Kodani zastupovat Evropskou unii, a který se rovněž včerejšího jednání parlamentního výboru zúčastnil zdůraznil, že zákon, který z amerického Senátu nakonec vzejde bude pro úspěch kodaňských jednání zcela zásadní.
Rozvojovým zemím, které po vyspělých ekonomikách požadují dokonce 40% snížení emisí do roku 2020 oproti úrovním z roku 1990 Spojené státy vzkázaly, že na tak dramatický pokles nejsou připravené. Daly ale najevo ochotu zavázat se v dlouhém období k 80% snížení emisí.
Švédský ministr si přesto myslí, že kodaňská dohoda může být pořád ještě ambiciózní. „Stále věříme, že se naši američtí přátelé zaváží k ambicióznějšímu snížení emisí,“ uvedl Carlgren s tím, že EU netrpělivě čeká na rozhodnutí amerického Senátu.
Ministr připomněl, že se Fórum největších světových znečišťovatelů shodlo na tom, že by vyspělé země měly přijít s návrhy, co hodlají samy, ale i ve spolupráci s ostatními učinit k tomu, aby se planeta neoteplila o více než 2°C. Podle Carlgrena bude především záležet na tom, zda budou mít strategie, které mají vést ke splnění dlouhodobých cílů, patřičnou kredibilitu.
Ministr dodal, že se Evropská unie bude Spojené státy snažit ještě před tím než nová smlouva vstoupí v platnost přesvědčit, aby se zavázaly k financování adaptačních opatření v rozvojových zemích. Ve svém prohlášení se však zdržel jakéhokoliv komentáře k možné výši takové podpory.