KOMUNIKAčNí PARTNER
EURAKTéR
PARTNEřI
Stockholm, Brusel, Berlín, Paříž a Londýn – to jsou metropole, které český předseda vlády Jan Fischer navštívil, aby hledal mezi evropskými státníky konsensus pro Evropskou radu, která se bude konat tento čtvrtek a pátek v Bruselu.
Ústředním tématem londýnských jednání byla volba nové Komise, a zejména jejího předsedy, kterého by i nadále rád dělal José Manuel Barroso. Ten dostal podporu Česka jako předsedajícího státu Unie a podle Fischera s ním nemají problémy ani ostatní země sedmadvacítky.
„Británie podporuje Barrosa stejně jako představitelé všech členských zemí, s nimiž jsem mluvil... Zbývají jen asi tři a já neočekávám žádný zásadní názorový převrat. Shoda na tom jménu je maximální,“ uvedl Jan Fischer s tím, že ještě neověřoval postoj Lotyšů a Rakušanů. Pokud Barroso dostane mandát od nadcházejícího summitu, bude se v červenci ucházet o přízeň europoslanců. Fischer se domnívá, že by měl Barroso od lídrů sedmadvacítky dostat zelenou už tento týden; podle něj nemá tedy smysl čekat do podzimu – na předpokládanou ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Jestli půjde vše tak rychle, jak si představuje český premiér, však vůbec není jisté. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva vytváří dvě nové vysoké funkce – stálého předsedu Evropské rady s dvou a půlročním mandátem a vysokého představitele EU pro zahraniční politiku, které se mohou případně stát předmětem politických obchodů mezi jednotlivými zeměmi nebo parlamentními frakcemi, sílí tlak na odložení obsazení všech vysokých pozic až na podzim (EurActiv 12.6.2009).
Každopádně během léta proběhne proces výběru jednotlivých eurokomisařů. Premiér včera novinářům v Londýně přiznal, že se obává toho, aby Česko bylo schopno včas nalézt na pozici v Komisi vhodného kandidáta, a k němu odpovídající „portfolio“. Podle Fischera je dost možné, že Česko přijde s adeptem na komisaře až na podzim (po předčasných volbách). Na dotaz, zda to není pozdě, odpověděl: „Sdílím vaši skepsi.“ Hrozí tak, že na Česko zbude v nové Evropské komisi nějaká okrajová oblast.
Ústupky pro Iry
Irsko dnes předloží ostatním zemím sedmadvacítky soubor požadavků, jejichž splněním podmiňuje opakování referenda o Lisabonské smlouvě. Diplomaté jednotlivých evropských států však balancují na tenké hraně: musí vyhovět Irům a zároveň nezměnit klíčový reformní dokument natolik, aby v některé zemi vyvolali opakování referenda (respektive samotná Lisabonská smlouva se nesmí měnit vůbec – budou k ní ale pravděpodobně přijaty dodatky). Mezi významné politické proudy, které by Lisabon rády „poslaly ke dnu“, patří například britští konzervativci Davida Camerona (ti jsou nicméně zatím stále v opozici).
O co především Irům jde? Hodlají například prosadit, aby v Evropské komisi měla každá členská země i nadále svého zástupce; navíc nechtějí narušení národní suverenity v otázkách potratů nebo vojenské neutrality. V Irsku má nyní schválení Lisabonu většinovou podporu, což se promítlo i do krachu Declana Ganleyho (stál za irským "ne" v prvním referendu) a jeho Libertas ve volbách do EP.
„Irské záruky je potřeba připravit, je potřeba je poskytnout, vytvořit podmínky pro nové irské referendum a nezadat současně důvod k tomu, aby někdo měl pocit, že je možné začít ratifikaci znova,“ prohlásil včera k tomuto tématu v Londýně Jan Fischer.
Potřebujeme novou finanční architekturu?
Na včerejší odpoledne Jan Fischer naplánoval vystoupení v londýnském politologickém institutu Chatham House, kde přednášel o institucionálním uspořádání finančního sektoru (nejen) v Unii. Nejprve se dotkl role Mezinárodního měnového fondu (MMF), která je podle něj stěžejní. „Ještě před pár lety se MMF zdál zbytečný, je neuvěřitelné, jak rychle se situace změnila. MMF je dobře vybavený, aby mohl čelit hrozbám (ve finančním sektoru, pozn. red.),“ uvedl Fischer s tím, že rozvojové státy musejí dostat v mezinárodních institucích větší slovo.
Dále se věnoval přímo otázkám finančního dohledu. Podle něj se „musíme zbavit konfliktu zájmů, který postihl ratingové agentury“ a „sladit názory jednotlivých regulátorů“. Právě to však může, jak ukázala poslední Rada Ecofin, být problém. Členské státy se nechtějí vzdát ani části pravomocí souvisejících s dohledem nad domácím bankovním sektorem.
Největšími odpůrci nové instituce, která se má jmenovat Panel pro systémová rizika (ESRB), jsou Britové, jimž se nelíbí, že by ji šéfoval prezident Evropské centrální banky (EurActiv 10.6.2009). Právě na ostrovech, které stojí mimo eurozónu, ale kde leží největší evropské finanční centrum City, se jakýkoliv pokus o vybudování „nové finanční architektury“ (název Fischerovy přednášky zněl: „Nová finanční architektura - všelék nebo chiméra?“) setkává s pochybnostmi.
Jak náročné bude dosažení konsenzu, si uvědomuje i premiér Fischer: „Otázky finanční regulace budou, co se obtížnosti nalézání kompromisu týká, těmi nejproblematičtějšími tématy nadcházejícího summitu,“ řekl Fischer včera v Londýně.